Radek Malý

Básně

V městě se dřív než jindy stmívá,
Nemocné slunce chrlí krev.
Šílená dívka v okně zpívá,
Nad frontou na hovězí vývar
Tříští se bezdomovců řev.

V purpuru plave srpek Luny,
Po střechách bloudí lunatik.
Neonacistů kroky duní
Periferií s hořkou vůní.
Ze sklepů ozývá se křik.

Přízračné šero a v něm vrány.
Nemocné slunce chrlí krev.
Kristu se otvírají rány.
Jeptišky blouzní, zvoní hrany
A dusný vítr tiší hněv.

(Vraní zpěvy)

(Wien 24. 10. 2002)

Ještě ne šero, a tak trochu přesto.
Holčička běží k mámě. Upadla.
Havrani hrdí proklínají město,
nad kterým zase hoří letadla.

Dávno ne podzim, a ještě ne zima.
Fasáda zámku skrytá v lešení.
Blouznivec blouzní. Víc ho nezajímá.
Páv bez ocasu chce být vznešený.

V rybníčku kachny. A vajgly. A listy.
Na cestách běžci. Šusťáky a pot.
Za branou čeká kočár na turisty,
Japonci fotí jako o život.

(Větrní)

A hvězdy nejsou. Jestli, málo jen.
Je jasno. Ostro. Luna – ostrov štěstí.
Je tma. Je Měsíc vodou rozdvojen.

Na černé koně hvízdá černý kočí.
Z Černovic odjel předposlední vlak.
V okně spí dívka, v dlaních rudý mák.
Škraloupy ledu; na vodě a v očích.

Disneyland města. Bary, barvy, boje.
Chomáče světel. Různé stejnokroje.
K bažinám táhne křídlo šedých hus.
Půlnoční zprávy. Noční autobus.

(Větrní)

Radek Malý: Básně

Radek Malý: Jak jsem si začal (a neskončil) s Georgem Traklem