Významná postava československé nakladatelské práce

Neměl jste rád velká slova ani okázalé projevy. Snad nebude proti duchu Vaší památky, když se s Vámi rozloučím jako s hrdinou práce. Byl jste z rodu těch vzácných českých lidi, kteří naši příslovečnou malost překonávali houževnatou podnikavostí.

Vaše neradostné dětství Vás podněcovalo vzít osud do vlastních rukou a dobýt si na něm uplatnění vrozených schopností. Vykročil jste do světa z rodného Posázaví tak chud, že jste šel do Prahy bos, ale bohat takovým nadáním, že vyvážilo každou nuzotu.

Kniha Vám otevřela přístup k vzdělání a k poučení, a knize jste zůstal věren po celý svůj život. Zasvětil jste ho tvořivému budování tiskařského a nakladatelského podniku, kterému jste dal ctižádostivě jméno našeho slavného humanistického průkopníka české knižní kultury Jiřího Melantricha z Aventina. Naplnil jste jeho odkaz s velkorysostí, která postavila Váš Melantrich v popředí všech obdobných evropských koncernů. Dělal jste to ne pro zisk ani pro slávu, nýbrž z potřeby své činorodosti. Byl jste vždycky dynamem, roztáčejícím spolupracovníky do průrazné podnětnosti a radostné součinnosti.

Zůstal jste skromný a osobně nenáročný, pohlcován záměry v obecný prospěch. Pomáhal jste slibným talentům, uskutečňoval jste každou užitečnou a plodnou myšlenku, vítal jste osobní iniciativu a dával jste jí příležitost, aby se prozkoušela a prověřila. Byl jste příkladem pracovitosti, vytrvalosti a neúnavnosti.

Vaše osobnost, v níž bylo něco ze šlechtictví ducha, přitahovala nejvýznamnější představitele naší vědy, literatury i umělecké oblasti. Zdeněk Nejedlý a Albert Pražák, J. B. Foer­ster a Josef Lada, Vladislav Vančura a Ivan Olbracht, František Tichý a Mirko Očadlík, a kolik ještě dalších aspoň z těch, kdož už Vás předešli na druhý břeh, by se dalo jmenovat k dlouhé řadě všech, u nichž jste byl v upřímné vážnosti pro ušlechtilost své povahy.

V ovzduší mocenských zájmů neztratil jste nic ze své citlivosti a vnímavosti pro slovesnou nebo hudební krásu či pro myšlenkovou závažnost. Zbylo ve Vás mnoho z venkovského chlapce, podivujícího se bohatství lidských možností, i když Váš vztah k lidem byl určován také skepsí, utvrzenou zkušenostmi s mnohým jejich nedůstojným chováním a jednáním. Znal jste jen vášeň dělnosti a nacházel jste smysl života v neochabujícím zájmu o věci veřejné a v úsilí podílet se na jejich správě i ovlivňování.

Právě u Vás se potvrdilo, že se pevnost charakteru osvědčuje ve výjimečných dobách a v těžkých zkouškách. Právem jste mohl odkazovat zejména na svou záslužnou činnost za okupace, kdy jste organizoval rozvětvenou síť hmotné pomoci rodinám uvězněných a persekvovaných, kdy jste posiloval veřejnost v odporu proti vetřelcům tiskem a knihou, kdy jste zajistil nespočetné množství spisovatelů a překladatelů, když nemohli z různých důvodů publikovat, kdy jste štědře subvencoval Českou filharmonii, Českou akademii věd i výtvarný spolek Mánes, kdy jste byl stále připraven obětavě vypomáhat všude, kde toho bylo potřebí. Neznal jste při tom politických rozdílů, vždyť mnozí z podporovaných spisovatelů byli známí přívrženci levice nebo přímo členové komunistické strany, tehdy se skrývající v ilegalitě.

Předvídavě jste vytušil, že podnik takového významu, jako byl Melantrich, musí být po válce znárodněn, a připravoval jste pro to cestu. Byl jste přesvědčen o vítězství práva a spravedlnosti nad fašistickou diktaturou, posilován vlastenectvím, v němž u Vás ještě doznívalo dědictví našeho probuzenectví. Vaše rusofilství Vás vedlo k víře v sílu sovětské armády, z jejich úspěchů jste se upřímně těšil. Dal jste z rozhlasu odposlouchat novou sovětskou hymnu a požádal jste o její instrumentaci skladatele Otakara Jeremiáše, aby bylo její vydání co nejpohotověji připraveno pro den vítězného míru.

V květnové revoluci jste statečně docházel do podniku přes četné barikády, abyste byl na svém místě jako kapitán na svěřené lodi. Umožnil jste tehdy v melantrišské tiskárně vydávat komunistické mládeži první noviny, poslušen svého přesvědčení, že je třeba spojit všechny síly k výhře revolučního povstání pražského lidu.

Cítil jste jako nespravedlnost, když jste byl pak vyřazen z možnosti další činnosti, ale nepodléhal jste přitom pocitům ukřivděnosti. Dovedl jste se vyrovnat s nutnými důsledky radikální přeměny našeho společenského zřízení, neboť jste se přihlašoval k programu socialisace jako přesvědčený humanista. Osobně postižen, nezahořkl jste ani jste se neuzavřel světu, nepřestal jste pozorně sledovat novou hospodářskou politiku a studovat dál pokrok světa, a nepolevoval jste v zájmu o život kolem sebe. Bylo by možno připomenout až antické vzory pro mužnost ducha, s jakou jste čelil zvratům života a krutým ranám osudu, z nichž nejhlubší Vám zasadila náhlá smrt Vaší Ivy.

Ve chvíli bolesti nad Vaším odchodem se příliš vtírá do mysli vědomí pomíjejícnosti života, ale Vy jste prožil život veliký, bohatý a požehnaný. Jednou jste mi řekl, že se díváte nazpět vyrovnán, protože jste mohl uskutečnit to, co jste měl v úmyslu. Zanechal jste hlubokou stopu v mnoha lidských srdcích a to vyváží všecky veřejné pocty. V málokteré době se znevážila světská sláva tak, jak v našem věku; byl jste proti ní obrněn, neboť jste nečekal lidskou vděčnost ani vnější uznání. Bránil jste se, jen když se Vám upíralo to, co jste vytvořil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Nic však nemůže zlehčit význam Vaší osobnosti v našem kulturním, uměleckém a literárním životě mezi dvěma válkami. Patříte mezi ty nosiče pochodní, bez nichž by nevzešlo světlo poznání do nejširších vrstev, jež jste měl vždycky na paměti, když jste šířil tisk a knihu v co největších nákladech.

Sotva mohu vyjádřit zplna svou vděčnost, za štěstí, že jsem mohl tolik roků pracovat po Vašem boku. Byl jste mi vzorem, naučil jsem se vedle Vás využívat každého okamžiku k práci, nemarnit časem a myslit víc na své dílo než na svou osobu. Vážil jsem si Vás pro přirozenou pronikavost úsudku, pro Váš tvořivý temperament, pro pracovní vášnivost, pro skrývané a skryté vlastnosti Vaší povahy, v podstatě plaché a nesmírně jemné. Představoval jste mi výrazného příslušníka voluntaristické generace devadesátníků, která tak hlubokým způsobem zasáhla do vývoje našeho národního života.

Loučím se s Vámi, drahý pane řediteli, s vroucím poděkováním a s přáním, abyste spočinul v míru a v pokoji.

Dr. Josef Träger

Karlovy Vary 4. VI. 1965