Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Petr Pithart, politik, publicista:

Polsko bylo rozhodující

1. Stávky v Polsku a vznik Solidarity měly značný vliv na disent a na šedou zónu (tehdejší autentická „definice“: lidé podporující disent nejen slovy, ale nepodepisující protesty). Protože se u nás dobře vědělo, že na nic podobného se nikdy nezmůžeme (stávky bývají spíše jen symbolické, pokud vůbec), nezbylo většině lidí než dívat se na události v Polsku s despektem, odpovídajícím ostatně tradičním (a trapným!) českým předsudkům vůči Polákům. Režimní propaganda tentokrát vcelku zabírala. Bylo to tristní, nerad na to vzpomínám… Český smysl pro humor selhal, převládal nepřející cynismus.

2. Ano, Polsko bylo rozhodující. Gdaňsku ovšem předcházela návštěva polského papeže, která vytvořila příležitosti poprvé vyjít ven ze skrýší domovů a ujistit se, „kolik že nás je!“ Papežova návštěva maximálně zvedla sebevědomí Poláků a vedla k tichému, zato kolektivnímu rozhodnutí statisíců lidí jednat od teďka veřejně, mluvit nahlas. Pak teprve mohl přijít Gdaňsk, Solidarita, Wałęsa…

3. Pamatuji si to docela přesně: tehdy v srpnu 1980 (bylo to jednou večer při poslechu Svobodné Evropy kdesi na Slapech, vařil jsem zrovna na ráno kolínka pro kapry…) jsem poprvé uvěřil, že tento režim končí, a to i u nás, ačkoli doma se vůbec nic nedělo. Dokonce jsem se o to vsadil, což jinak vůbec nikdy nedělám. Pochopil jsem, že tentokrát má odpor proti komunismu (v tomto případě polské stávkové hnutí) vůdce, nota bene autentického dělníka, nejen tedy to, co podobné „odpory“ měly už mnohokrát, totiž pravdu, myšlenky, odvahu, podporu ve světě… Síla Wałęsovy osobnosti mně přesvědčila, že konec sovětské říše bloku je na obzoru, že se dočkáme. Ano, byli to Wojtyła a Wałęsa, kteří s tím vším pohnuli. Myslím si, že nám v České republice dosud fatálně uniká, co ti dva měli společného a co z nich udělalo rozhodující aktéry v zápase s Moskvou: totiž víru v Boha.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my

Jan Roubal: Solidarita a polarita

Alena Müllerová: Docházelo mi to postupně

Pavel Zatloukal: Styděl jsem se, kam jsme to nechali dojít

Jan Vodňanský: Léta se Solidaritou

Martin Profant: Pouze sympatická revolta

Jan Šimsa: Vliv polských zkušeností trvá

Andrej Školkay: Momentom zvratu nástup Gorbačova

Erazim Kohák: Věřil jsem v postupnou demokratizaci

Václav Havel: Jeden z vrcholů emancipace

Jan Novotný: Obzor už nebyl tak černý

Jana Soukupová: Záviděla jsem

Jan Sokol: Význam pro východní Evropu jsem podcenil

Josef Škvorecký: Knock down

Jaroslav Šabata: Solidarita vyjevila krizi systému

Miroslav Kusý: Inšpirácia bola vzájomná

Petr Pithart: Polsko bylo rozhodující

Vladimír Just: Bylo to očistné a nadějné

Anketa: Solidarita a my

Petr Pithart, politik, publicista:

Polsko bylo rozhodující

Související články

Anketa: Solidarita a my

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu