Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:
1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?
2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?
3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?
1. Stávky v Polsku a vznik Solidarity měly značný vliv na disent a na šedou zónu (tehdejší autentická „definice“: lidé podporující disent nejen slovy, ale nepodepisující protesty). Protože se u nás dobře vědělo, že na nic podobného se nikdy nezmůžeme (stávky bývají spíše jen symbolické, pokud vůbec), nezbylo většině lidí než dívat se na události v Polsku s despektem, odpovídajícím ostatně tradičním (a trapným!) českým předsudkům vůči Polákům. Režimní propaganda tentokrát vcelku zabírala. Bylo to tristní, nerad na to vzpomínám… Český smysl pro humor selhal, převládal nepřející cynismus.
2. Ano, Polsko bylo rozhodující. Gdaňsku ovšem předcházela návštěva polského papeže, která vytvořila příležitosti poprvé vyjít ven ze skrýší domovů a ujistit se, „kolik že nás je!“ Papežova návštěva maximálně zvedla sebevědomí Poláků a vedla k tichému, zato kolektivnímu rozhodnutí statisíců lidí jednat od teďka veřejně, mluvit nahlas. Pak teprve mohl přijít Gdaňsk, Solidarita, Wałęsa…
3. Pamatuji si to docela přesně: tehdy v srpnu 1980 (bylo to jednou večer při poslechu Svobodné Evropy kdesi na Slapech, vařil jsem zrovna na ráno kolínka pro kapry…) jsem poprvé uvěřil, že tento režim končí, a to i u nás, ačkoli doma se vůbec nic nedělo. Dokonce jsem se o to vsadil, což jinak vůbec nikdy nedělám. Pochopil jsem, že tentokrát má odpor proti komunismu (v tomto případě polské stávkové hnutí) vůdce, nota bene autentického dělníka, nejen tedy to, co podobné „odpory“ měly už mnohokrát, totiž pravdu, myšlenky, odvahu, podporu ve světě… Síla Wałęsovy osobnosti mně přesvědčila, že konec sovětské říše bloku je na obzoru, že se dočkáme. Ano, byli to Wojtyła a Wałęsa, kteří s tím vším pohnuli. Myslím si, že nám v České republice dosud fatálně uniká, co ti dva měli společného a co z nich udělalo rozhodující aktéry v zápase s Moskvou: totiž víru v Boha.
Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.