Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Jaroslav Šabata, politik, publicista:

Solidarita vyjevila krizi systému

1. Byla velmi zdrženlivá. Šok z roku 1968 vězel příliš hluboko a generál Jaruzelski dal za pravdu sýčkům. Marodéři hlásali, že Poláci stávkují, protože se jim nechce dělat. Víc mne ovšem hnětla tíseň vládnoucí v disidentském prostředí, zmrazeném soudem s VONSem. Když přijeli do Prahy Hans Küng s Norbertem Greinacherem, nechtělo se nikomu mluvit o perspektivách polských i jiných. A přesto se dalo tušit, že tak vážný úkaz pracuje podprahově. Neklid pronikal dokonce i mezi členy KSČ. Nejen kvůli Solidaritě. Do afghánského dobrodružství se Sověti zapletli ještě před jejím vznikem.

2. Ano, když podtrhneme to „definitivně“. Rozpadalo se od Stalinovy smrti a Pražského jara. Systém degeneroval, na tahu byli disidenti a revizionisti.

3. V srpnu 1980 jsem byl ve vězení. Když jsem se v prosinci vracel, vyprávěla mně Hanička (dcera), že o Wałęsovi (opravila moje Walesa) se v novinách referuje různě. Nejsvobodomyslněji se projevoval Petr Kučera ve Svobodném slově (o dekádu později zářil v Občanském fóru). Týdny jsem pak žil v napětí, jestli mně začne chodit „polské Rudé právo“, tj. Trybuna Ludu. Objednal jsem si ji s odkazem na „helsinský proces“, a ono to zafungovalo. Četl jsem ji ještě nějakou dobu po potlačení Solidarity. Vášnivě jsem si přál, aby vydržela, ale nejdůležitější koneckonců bylo, že vznikla a mocně tak vyjevila krizi systému. Když jsem v neděli 13. prosince přijel k rodičům, otec se na mne jen vyčítavě podíval a řekl: Pojďme hrát karty. To byl v rodině už od německé okupace způsob, jak vyjádřit zklamání, pro něž chyběla slova.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my

Jan Roubal: Solidarita a polarita

Alena Müllerová: Docházelo mi to postupně

Pavel Zatloukal: Styděl jsem se, kam jsme to nechali dojít

Jan Vodňanský: Léta se Solidaritou

Martin Profant: Pouze sympatická revolta

Jan Šimsa: Vliv polských zkušeností trvá

Andrej Školkay: Momentom zvratu nástup Gorbačova

Erazim Kohák: Věřil jsem v postupnou demokratizaci

Václav Havel: Jeden z vrcholů emancipace

Jan Novotný: Obzor už nebyl tak černý

Jana Soukupová: Záviděla jsem

Jan Sokol: Význam pro východní Evropu jsem podcenil

Josef Škvorecký: Knock down

Jaroslav Šabata: Solidarita vyjevila krizi systému

Miroslav Kusý: Inšpirácia bola vzájomná

Petr Pithart: Polsko bylo rozhodující

Vladimír Just: Bylo to očistné a nadějné

Anketa: Solidarita a my

Jaroslav Šabata, politik, publicista:

Solidarita vyjevila krizi systému

Související články

Anketa: Solidarita a my

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu