Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > Anketa: Solidarita a my - Jaroslav Šabata

Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Jaroslav Šabata, politik, publicista:

Solidarita vyjevila krizi systému

1. Byla velmi zdrženlivá. Šok z roku 1968 vězel příliš hluboko a generál Jaruzelski dal za pravdu sýčkům. Marodéři hlásali, že Poláci stávkují, protože se jim nechce dělat. Víc mne ovšem hnětla tíseň vládnoucí v disidentském prostředí, zmrazeném soudem s VONSem. Když přijeli do Prahy Hans Küng s Norbertem Greinacherem, nechtělo se nikomu mluvit o perspektivách polských i jiných. A přesto se dalo tušit, že tak vážný úkaz pracuje podprahově. Neklid pronikal dokonce i mezi členy KSČ. Nejen kvůli Solidaritě. Do afghánského dobrodružství se Sověti zapletli ještě před jejím vznikem.

2. Ano, když podtrhneme to „definitivně“. Rozpadalo se od Stalinovy smrti a Pražského jara. Systém degeneroval, na tahu byli disidenti a revizionisti.

3. V srpnu 1980 jsem byl ve vězení. Když jsem se v prosinci vracel, vyprávěla mně ­Hanička (dcera), že o Wałęsovi (opravila moje Walesa) se v novinách referuje různě. Nejsvobodomyslněji se projevoval Petr Kučera ve Svobodném slově (o dekádu později zářil v Občanském fóru). Týdny jsem pak žil v napětí, jestli mně začne chodit „polské Rudé právo“, tj. Trybuna Ludu. Objednal jsem si ji s odkazem na „helsinský proces“, a ono to zafungovalo. Četl jsem ji ještě nějakou dobu po potlačení Solidarity. Vášnivě jsem si přál, aby vydržela, ale nejdůležitější koneckonců bylo, že vznikla a mocně tak vyjevila krizi systému. Když jsem v neděli 13. prosince přijel k rodičům, otec se na mne jen vyčítavě podíval a řekl: Pojďme hrát karty. To byl v rodině už od německé okupace způsob, jak vyjádřit zklamání, pro něž chyběla slova.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.