Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:
1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?
2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?
3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?
1. Byla jsem v Polsku o dost později, to už byla Solidarita poznanou a i za železnou oponou dostatečně popsanou skutečností. Já jsem Polákům pochopitelně velice záviděla a koutkem pusy odplivovala, že český národ by podobného masového hnutí schopen nebyl. Pro náš disent se však Polsko stalo ještě bližším partnerem, vlastně nejbližším vůbec.
2. Nemůžu hodnotit vliv Solidarity na rozpad sovětského impéria jako historik a myslím si, že přesně pro vědce z tohoto oboru by otázka byla nejpatřičnější. Ale kdesi v kříži intuitivně cítím, že právě povzbuzení disentu i v jiných zemích východního bloku a vliv hnutí přes západní média jakousi roli sehrál, i když asi nijak zásadní.
3. Z osobních prožitků si vzpomínám na cestu do Polska v létě roku 1988, kdy jsme s amatérským divadlem cestovali na jakýsi tamní festival přes malou horskou staničku na Slovensku, protože jsme se báli, že by nás tam (hlavně kvůli mně, tehdy už provařenému protistátnímu živlu) nemuseli z české strany pustit. A na to, jak jsme při cestě zpět schovávali v Polsku na ulici běžně prodávané odznáčky se smrtkou a komunistickým vercajkem ozdobené nápisem Lepší mrtvý – nežli rudý (v angličtině). A právě i placičky s nápisem Solidarność!
A o rok později mi vzali pas a do půlnoci mě drželi na estébárně v Liberci, když jsem se chtěla do Polska dostat na slavný hudební festival, kde hráli i čeští zakázaní písničkáři.
Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
