Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:
1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?
2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?
3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?
Z událostí let 1980–1981 v Polsku měli svobodomyslní lidé u nás radost a byly pro ně velkým povzbuzením. S úzkostí očekávali, jak to dopadne, a zdánlivě úspěšné vyhlášení výjimečného stavu bylo pro ně šokem. Skutečný význam polských událostí se však ukázal a jejich největší vliv se projevil až potom. Polská vzpoura byla fakticky první, která nebyla poražena. Jako občasný návštěvník Polska jsem vnímal, že přicházím do země, která si uchovala vnitřní svobodu a nepodlehla „normalizačním“ mravům. Často jsem s lítostí uvažoval o tom, proč se něco takového nepodařilo i u nás po srpnu 1968, když ještě asi půl roku to vypadalo nadějně. Polsko v první půli osmdesátých let ukázalo, že houževnatost a věrnost ideálům přináší plody, a bylo tak příkladem pro vzrůst podzemních aktivit i občanské odvahy, jenž byl u nás zřetelný ještě před nástupem Gorbačova. Vzdálenější obzor už nebyl tak černý. Ze svých papírů zjišťuji, že i já jsem se odvážil psát pod svým jménem do neoficiálních časopisů a sdělovat novinám a institucím své pravé názory od roku 1984, který se tak stal pro mne antiorwellovským. Polský vzor v tom hrál podstatnou roli. Zachování odporu bylo jistě usnadněno úpadkem vitality sovětského systému i jeho vůdců a zároveň tento úpadek urychlovalo. Přesto si myslím, že k rozpadu byla nutná souhra dvou faktorů. Jedním byl sovětský pokus o přestavbu, který sice jednou musel přijít, ale při jiné konstelaci mocenských poměrů se snad mohl ještě o léta opozdit. Druhým byla připravenost Poláků odfouknout slupku totalitního režimu nad jejich již v podstatě osvobozenou společností. Na začátku roku 1989 Polsko ukázalo, že to jde, a odstartovalo tak opravdu definitivní rozpad sovětského impéria.
Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
