Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > Anketa: Solidarita a my - Erazim Kohák

Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Erazim Kohák, filosof, publicista:

Věřil jsem v postupnou demokratizaci

1. Polské události jsem prožíval ve Spojených státech, a osobně velmi intenzívně. Američané byli Solidaritou nadšeni. Vnímali ji ovšem spíš jako mediální show na stadionu studené války. Solidarita pro ně byla „pro Ameriku“, vláda „pro Rusy“ a publikum vykazovalo sklon fandit jako na fotbale.

2. Za počátek rozpadu impéria jsem to nepovažoval o nic víc než jaro 1968 u nás a obával jsem se, že polský podzim podobně skončí. Zdeněk Mlynář mě přesvědčil, že rozpad impéria musí začít uvnitř, v Sovětském svazu, sovětskou neschopností vypořádat se se sílícím nacionalismem a slábnoucí ekonomikou.

3. Polsku – i předtím Československu – jsem přičítal jiný význam, jako pokusům o postupnou transformaci, později „perestrojku“, komunistického zřízení zevnitř. Obával jsem se, že náhlé zhroucení komunistických režimů by nevedlo k pacifikaci a demokratizaci světa, jen ke vzniku světa ovládaného jedinou supervelmocí a jejím ekonomicko­vojenským komplexem.

Taková údobí se v minulosti vyznačovala imperialismem, koloniálními válkami a stoupající frustrací potlačených. To zkreslovalo i politickou a sociální situaci v mateřské zemi, jak dnes poukazují britští historikové. Obával jsem se, že Amerika je země příliš mladá a nevyrovnaná na to, aby odolala zkreslujícím tlakům světové nadvlády. Obával jsem se, aby se pak Spojené státy samy nestaly represivní imperiální velmocí.

Proto jsem považoval za tak důležité, aby k pádu komunistických režimů docházelo pozvolnou demokratizací. Bohužel sovětský tlak ukončil polský pokus jako před ním československý. Když se pak Gorbačov snažil o pokus sovětský, bylo pozdě. Sovětské impérium se zhroutilo skoro doslova přes noc. Následky se dostavily – a potrvají, dokud potrvá svět o jediné velmoci. Dnes fandím Evropské unii.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.