Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:
1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?
2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?
3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?
1. Polské události jsem prožíval ve Spojených státech, a osobně velmi intenzívně. Američané byli Solidaritou nadšeni. Vnímali ji ovšem spíš jako mediální show na stadionu studené války. Solidarita pro ně byla „pro Ameriku“, vláda „pro Rusy“ a publikum vykazovalo sklon fandit jako na fotbale.
2. Za počátek rozpadu impéria jsem to nepovažoval o nic víc než jaro 1968 u nás a obával jsem se, že polský podzim podobně skončí. Zdeněk Mlynář mě přesvědčil, že rozpad impéria musí začít uvnitř, v Sovětském svazu, sovětskou neschopností vypořádat se se sílícím nacionalismem a slábnoucí ekonomikou.
3. Polsku – i předtím Československu – jsem přičítal jiný význam, jako pokusům o postupnou transformaci, později „perestrojku“, komunistického zřízení zevnitř. Obával jsem se, že náhlé zhroucení komunistických režimů by nevedlo k pacifikaci a demokratizaci světa, jen ke vzniku světa ovládaného jedinou supervelmocí a jejím ekonomickovojenským komplexem.
Taková údobí se v minulosti vyznačovala imperialismem, koloniálními válkami a stoupající frustrací potlačených. To zkreslovalo i politickou a sociální situaci v mateřské zemi, jak dnes poukazují britští historikové. Obával jsem se, že Amerika je země příliš mladá a nevyrovnaná na to, aby odolala zkreslujícím tlakům světové nadvlády. Obával jsem se, aby se pak Spojené státy samy nestaly represivní imperiální velmocí.
Proto jsem považoval za tak důležité, aby k pádu komunistických režimů docházelo pozvolnou demokratizací. Bohužel sovětský tlak ukončil polský pokus jako před ním československý. Když se pak Gorbačov snažil o pokus sovětský, bylo pozdě. Sovětské impérium se zhroutilo skoro doslova přes noc. Následky se dostavily – a potrvají, dokud potrvá svět o jediné velmoci. Dnes fandím Evropské unii.
Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
