Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > Anketa: Solidarita a my - Pavel Zatloukal

Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Pavel Zatloukal, historik umění:

Styděl jsem se, kam jsme to nechali dojít

1. Asi jak na koho. Jak známo, pro většinu Čechů představují tradičně Poláci šmelináře a splývají navíc v jednu nezajímavou masu lidí z Východu. Ale o zdejší ignoranty nakonec nejde… Pro ty, kteří uvědoměle nesouhlasili s komunistickým režimem, a zejména pro aktivní členy opozice představovalo tehdejší polské dění obrovskou událost, vymykající se našim zkušenostem asi tak, jako se polský odpor v září 1939 lišil od československého Mnichova.

2. Nazíráno tehdejším zrakem nešlo zřejmě ani tak o rozpad, jako spíše o jinde stěží myslitelné rozšiřování prostoru svobody. Dnešníma očima to však jistě představuje vedle odhalení Stalinova kultu, Maďarska 1956 a srpnové invaze 1968 jeden z vrcholných momentů mravního hroucení ideologie a následně i podstaty impéria.

3. Do Polska jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech jezdil často – Vratislav, Krakov, Varšava ad. Podivuhodnou shodou okolností jsem se přitom dvakrát nachomýtl k rozhodujícím událostem jak v Gdaňsku, tak ve Varšavě.

V srpnu 1980 jsme se se ženou vypravili na výlet do polského Pobaltí. Až teprve po příjezdu do Gdaňska jsme se dozvěděli, co se děje. Původně domluvený nocleh padl, a tak se nás ujala jedna rodina, původem ze Lvova, u níž jsme pak prožili snový týden. Přespávali jsme na kanapi pod stěnou ověšenou zahnutými šavlemi, kulatými štíty, helmicemi s chocholy a praporci… a od rána do noci jsme střídali prohlídky překrásného starého Danzigu s postáváním před branami stávkujících doků, kde se každou chvíli očekával útok policejních sborů a kam proudily stovky žen s dětmi, aby povzbudily ty svoje tam uvnitř. A večer jsme obcházeli gdaňské kluby, pokoušeli se rozumět polštině a občas se zapojit do diskuse.

O pár let později jsme prožívali atmosféru Krakova těsně po papežově návštěvě Polska; vzpomínám dodnes na reportáž v některém z krakovských klášterů – na jedné fotografii z obrovského shromáždění na louce Błonia jsem mezi mnoha dalšími četl na jakémsi transparentu: Svatý otče, nezapomeň na nás v Československu.

A konečně, na podzim 1988 jsem se dostal dvakrát po sobě do Varšavy, kde jsme instalovali výstavu českého a slovenského sochařství. Tehdejší atmosféra byla opět nepopsatelná – volně se prodával samizdat, na hlavní univerzitní bráně přímo v centru visel ohromný nápis Bravo, Lechu a po večerech opět shromáždění, politické, studentské a vůbec jakékoliv kluby, v nichž se ohnivě diskutovalo o politice, o polské historii, o budoucnosti, návštěva Popiełuszkova kostela s mrazivou instalací (estébácká volha, v jejím otevřeném kufru jesličky a venku řetězy ze všech vojvodství opásaný statný strom), k tomu vzpomínání na varšavské povstání, na povstání ghetta…

O to smutnější byl návrat domů, kde ještě vládla černočerná tma, která – jak se zdálo – nikdy neustoupí. Hořce jsem se styděl za to, jak daleko jsme to tady nechali dojít. A dnes se stydívám znovu, za většinu politické reprezentace, za mnohé z našich zástupců v Bruselu, za pana prezidenta…

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.