Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:
1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?
2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?
3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?
1. Asi jak na koho. Jak známo, pro většinu Čechů představují tradičně Poláci šmelináře a splývají navíc v jednu nezajímavou masu lidí z Východu. Ale o zdejší ignoranty nakonec nejde… Pro ty, kteří uvědoměle nesouhlasili s komunistickým režimem, a zejména pro aktivní členy opozice představovalo tehdejší polské dění obrovskou událost, vymykající se našim zkušenostem asi tak, jako se polský odpor v září 1939 lišil od československého Mnichova.
2. Nazíráno tehdejším zrakem nešlo zřejmě ani tak o rozpad, jako spíše o jinde stěží myslitelné rozšiřování prostoru svobody. Dnešníma očima to však jistě představuje vedle odhalení Stalinova kultu, Maďarska 1956 a srpnové invaze 1968 jeden z vrcholných momentů mravního hroucení ideologie a následně i podstaty impéria.
3. Do Polska jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech jezdil často – Vratislav, Krakov, Varšava ad. Podivuhodnou shodou okolností jsem se přitom dvakrát nachomýtl k rozhodujícím událostem jak v Gdaňsku, tak ve Varšavě.
V srpnu 1980 jsme se se ženou vypravili na výlet do polského Pobaltí. Až teprve po příjezdu do Gdaňska jsme se dozvěděli, co se děje. Původně domluvený nocleh padl, a tak se nás ujala jedna rodina, původem ze Lvova, u níž jsme pak prožili snový týden. Přespávali jsme na kanapi pod stěnou ověšenou zahnutými šavlemi, kulatými štíty, helmicemi s chocholy a praporci… a od rána do noci jsme střídali prohlídky překrásného starého Danzigu s postáváním před branami stávkujících doků, kde se každou chvíli očekával útok policejních sborů a kam proudily stovky žen s dětmi, aby povzbudily ty svoje tam uvnitř. A večer jsme obcházeli gdaňské kluby, pokoušeli se rozumět polštině a občas se zapojit do diskuse.
O pár let později jsme prožívali atmosféru Krakova těsně po papežově návštěvě Polska; vzpomínám dodnes na reportáž v některém z krakovských klášterů – na jedné fotografii z obrovského shromáždění na louce Błonia jsem mezi mnoha dalšími četl na jakémsi transparentu: Svatý otče, nezapomeň na nás v Československu.
A konečně, na podzim 1988 jsem se dostal dvakrát po sobě do Varšavy, kde jsme instalovali výstavu českého a slovenského sochařství. Tehdejší atmosféra byla opět nepopsatelná – volně se prodával samizdat, na hlavní univerzitní bráně přímo v centru visel ohromný nápis Bravo, Lechu a po večerech opět shromáždění, politické, studentské a vůbec jakékoliv kluby, v nichž se ohnivě diskutovalo o politice, o polské historii, o budoucnosti, návštěva Popiełuszkova kostela s mrazivou instalací (estébácká volha, v jejím otevřeném kufru jesličky a venku řetězy ze všech vojvodství opásaný statný strom), k tomu vzpomínání na varšavské povstání, na povstání ghetta…
O to smutnější byl návrat domů, kde ještě vládla černočerná tma, která – jak se zdálo – nikdy neustoupí. Hořce jsem se styděl za to, jak daleko jsme to tady nechali dojít. A dnes se stydívám znovu, za většinu politické reprezentace, za mnohé z našich zástupců v Bruselu, za pana prezidenta…
Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
