Marina Cvětajevová (1892 – 1941) v překladech Jany Štroblové

Dům

U rmenu, u lopuší…
Dům těžkovážných duší.

Dům s nedomáckým vzhledem.
Zvláštní dům. Mimo cestu.
Zůstal stát – k lesu předem,
ten dům, a zadem k městu.
Od hluku se vždy hluše
jak medvěd otočí.
Dům, z kterého se duše
dívají do očí,
do všech očí, všech oken,
jež zjeví jen prázdnotu jim:
Okna – netečnost ikon.
Oči – plny jsou ruin,
arén…
Plno však stromu,
znamení pokoje,
jenž zůstal přes pohromu
žití,
mé okno je.

Těch košil, lomících tu
rukama nad mým bytím
rozbitým! Přelud z mýtu?
S krátery děr – jak z bitvy.
Křížem krážem je prošil
boj o ho-lo-by-tí.
Všemi rukávy košil
rval se dům se smrtí.

Dům tak nezabydlený.
Bez hostin… Kamna stydnou…
Ten dům, za nějž ti není
před bezdomovcem stydno
(zná pes stud za svou boudu,
kde hlavu složí?)… Můj
dům ujde lidovým soudům!
I soudu Božímu.

Rozluka

Pro mě je černooká – rozluka,
vysoká-převysoká – rozluka, samotka pro sirotka – rozluka.
Úsměvem blýská jak dýka – rozluka.
Zvuk proluky; nepodobá se mi – rozluka.

Je podobná každé matce, která brzy churaví,
i mé matce se podobá – však ona ví, rozluka.
Právě tak závoj si v předsíni upraví.
Je Annou při loži Serjoži – u hlavy, – rozluka.

Vtrhne do domu jak závan nákazy,
jak cikánka – moldavanka – rozluka.
Bez hluku – neťuká, rozluka, jen dveře rozrazí
a do žil jak stopa rzi – třesavka – rozluka

vniká a teď už i hlučí a skučí, vřeští, řve, stozvuká
rozluka, vzlyk rvané látky, úlek pro dědu, pro vnuka –
vlk – rozluka, úprk kopýtek přes luka
a sova, co houká a kuvíká – rozluka.

Není snad i jako potomek Razina, široká ramena, zrzavá čupřina, nájezdník
rozluka, ryk rozvratu – rozluka?
Dýka do ruky – rozluka, spár se do cárů zatíná,
pukne břich, peřina, i ve zdi opuka.

A jméno Marina
má nyní rozluka.

Jana Štroblová: Posedlost

Jana Štroblová (1936) je básnířka, prozaička, esejistka, autorka knih pro děti a mládež. Od poloviny 50. let publikovala v Mladé frontě, Literárních novinách, Tváři a dalších, po roce 1989 také v Lidových novinách, Tvaru, Souvislostech aj. V 70. letech pracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy (Albatros), na počátku 90. let jako redaktorka Čs. rozhlasu. Roku 1991 spoluzaložila nadaci Spisovatelé za práva zvířat. Účastnila se obnovení činnosti Českého centra PEN klubu, spoluzakladatelka Obce spisovatelů.

Obsah Listů 3/2005

Marina Cvětajevová (1892 – 1941) v překladech Jany Štroblové

Dům

Rozluka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu