Galerie

Dílo Karla Malicha (1924), jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století, stále náleží k velkým interpretačním výzvám. Historici umění Tomáš Vlček a Karel Srp krom zezřetelňování autorova díla v českém dějepisu umění přispěli rovněž k objevení Malicha-prozaika. Srp tím, že z rukopisů přepsal a publikoval vzpomínkovou prózu Od tenkrát do teď tenkrát z přelomu 70. a 80. let. Vlček zase upozornil na výjimečnost Malichových textů v kontextu české (post)moderní literatury, v jehož virtuálním odraze – literárních dějinách Malich trestuhodně chybí. Malichův chvějivý „slovosledvědomí“ vzpomínek nebyl charakteristický pouze bořením kontinua času, těla a prostoru, jak na to upozornil Vlček s odkazem na dílo Virginie Wolfové. Dnes tušíme, že Malich rovněž rozvíjel experimenty Věry Linhartové, vyčerpávající možnosti (své) češtiny roku 1969. Neologismy (neprostoruprostor) zase odkazuje ke slovotvorbě Paula Celana. Malich-prozaik zůstává klíčem k pochopení Malicha-výtvarníka.

Zásluhou Karla Srpa vznikla retrospektivní výstava, uspořádaná loni na podzim v Městské knihovně v Praze. Repríza v Muzeu umění Olomouc vynikla zejména instalací (Karel Srp a Michal Soukup), která zde jedinečným způsobem osvětluje Malichovo putování (krajinou) za věčnem. Jako ještě nikdo před nimi využili symbolického významu jednotlivých částí největšího výstavního sálu olomouckého muzea – Trojlodí, vybudovaného na půdorysu evokujícím trojlodní sakrální stavby s transeptem a upomínající na někdejší gotický kostel sv. Ducha, který na tomto místě stával.

Překročme nyní pomyslný práh Malichova domu a vydejme se na prohlídku umělcovy tvorby dvěma cestami od zahrady domu, co mají půdorys ukřižovaného Krista. Malich si z dětství prožitého v Holicích uchoval mnoho zážitků, které se rozeznívají v celé jeho tvorbě. Jedním z leitmotivů, ke kterým se navracel, byla krajina jeho dětství, především oblouk kopce, který sledoval ze zahrady rodného domu. V levé boční lodi nacházíme v temperách, kresbách, kolážích a reliéfech ze 60. letech zejména motivy této ale i jiných krajin. Jejich fauvistické a kubistické tvarosloví se na přelomu 50. a 60. let pod vlivem shlédnutí Malevičových děl v Łodzi změnilo v abstraktní a v roce 1962, kdy autor po smrti otce prožíval osobní krizi, se jeho projev minimalizoval a geometrizoval až na mez abstrakce.

Od těchto krajin vedla přímá cesta k lineárním rýsovaným kresbám z let 1963–1964 a trojrozměrným plastikám a zavěšovaným reliéfům instalovaným v pravé boční lodi a v přední části hlavní lodi Trojlodí. Jejich do prostoru a kosmu otevřené tvary nesoustřeďují pozornost na sebe, ale upozorňují na to, co se děje kolem. V hmotě se skrývá energie, která proudí všemi tvary a všemi směry a která Malicha přiměla k čím dále většímu odhmotnění tvarů, čehož docílil pomocí plexiskla a drátu. Čím víc se přibližujeme ke křížení Trojlodí, tím víc se jednotlivé plastiky odhmotňují.

Když prožitek z roku 1976, kdy seděl za kavárenským stolem se skicákem na kolenou a najednou si uvědomil, že vnímá jen to, co má kolem sebe, zaznamenal v podobě drátěné plastiky Ještě jedno pivo?, opustil tak estetické doktríny modernismu, které během 60. let pomáhal utvářet.

V prostoru křížení Trojlodí se Malich loučí s andělem, jenž mu byl až do této chvíle nablízku a zastíral mu rouškou půvabu krutou podobu života, aby jej pro něj učinil snesitelným. Když jsem ten vrchol přešel, pokračovaly ty cesty k lesu a stávaly se ve svém půdorysu plápolající hlavou, výbuchem, třeskem a směřovaly do všech stran. […] Když jsem došel na vrchol oblého kopce zmizely cesty, které se promítaly na nebe, které tenkrát nebylo pro mě ještě vesmírem a ten ukřižovaný neměl hlavu, protože já ji nahradil sluncem…

V roce 1977 v sobě Malich spatřil vnitřní světlo, které jej přivedlo k novému pojetí lidského těla. Tělesný prostor vnímal jako dutinu vyplněnou barevnou září a současně jej sledoval zvenku, jakoby stál vně sebe sama a viděl se zároveň ze všech stran naráz. Energie, která byla zatím vně Malicha, teď začala tryskat přímo z něj. Malich ji převedl do podoby dnes již proslavených velkých drátěných plastik.

V závěru Trojlodí, „v chóru“, kde vrcholí instalace drobnými kresbami tužkou, pastelkami a pastely, jimž se Malich věnuje v následujích letech, prozatím mizí cesty, které se promítají na nebe…

Karel Malich, Muzeum umění Olomouc, Trojlodí, 10. 2 – 24. 4. 2005 -kost-, -vod-, Citáty kurzívou Karel Malich

Výstavu obrazů, fotografií a tisků Gerharda Richtera v brněnském Domě umění nazvanou Přehled uvádí katalog Götze Adrianiho, jednotlivá díla komentuje Dieter Schwarz. Výběr 27 děl, který pořídil malíř sám, předvádí několik aspektů jeho díla mezi „fotomalbou“ a informelem.

Po svém přesídlení z Drážďan do Düsseldorfu byl Richter, po létech střetů se socialistickým realismem, náhle konfrontován se světem pozdního a značně diferencovaného informelu a s prvními díly pop-artu. Tento náraz v něm vyvolal skepsi vůči stylistickým uměleckým programům. Nadále pro svou tvorbu odmítá jakoukoliv vazbu tohoto druhu. Zároveň se distancuje od ideologické nebo jiné služebnosti umění.

Výběr Richterových děl se omezil na tvorbu mezi léty 1977–1999, a to na abstraktní/informelní malbu a na obrazy podle fotografických předloh. Na těch rozostřením pohledu převádí inspiraci fotografie do malby. Na výstavě jsou takové obrazy reprezentovány známými díly ve fotografické reprodukci – jakési fotografie na druhou. Všechna díla jsou velkoryse celebrována v prostorách patra Domu umění. Stručnost výběru je jedním z problémů výstavy: divákovi, který se poprvé setkává s jeho dílem tato výstava neříká mnoho – ani o umělcově vývoji, ani o vnitřních souvislostech díla. Každé dílo je světem pro sebe a ani instalace neumožňuje nalézat optické souvislosti. Richterův způsob malby je ve svém vývoji natolik osobitý, že by bylo třeba naznačit jej nejenom literárně, ale i dalšími díly. Výstavu doprovází katalog, ten ale prezentuje jen vystavená díla (chybí příloha s českým překladem). To, že některá významná díla jsou představena pouze reprodukcí, je diskutabilní.

Taková výstavní instituce, jakou je Dům umění se svou tradicí, by měla prezentovat tvorbu G. Richtera obšírněji a lépe dokumentovaně, než jen formou „reprezentativních putovek“.

Přehled. Gerhard Richter. Dům umění města Brna, 10. 2.–20. 3. 2005 -spiel-

Pod názvem Symetrie a symbol proběhla v Muzeu architektury v polské Vratislavi pozoruhodná výstava, mapující industriální architekturu Fritze Schnuppa (1896–1974) a Martina Kremmera (1895–1945). Umělci se potkali za světové války. Od roku 1921 až do předčasné smrti Martina Kremmera projektovali ve společném ateliéru.

Počátky tvorby autorů řady vynikajících průmyslových areálů poznamenaly pro Německo typické expresionistické tendence. Během dvacátých let Schnuppova a Kremmerova architektura směřovala k jednodušším formám – osobité poloze funkcionalismu. V letech 1927–1932 vznikla většina jejich projektů, z nichž za zmínku stojí areál koksovny Zollverein 12 v Essenu (dnes v seznamu UNESCO). Výstava prezentuje jejich tvorbu netypickým způsobem. Kromě plánů jsou vystaveny úhlové perspektivy, skicované stylem Petera Behrense. S projektovými výkresy, které jsou začasté uměleckým dílem, industriální estetiku Schnuppovy a Kremmerovy architektury, dokreslují dobové fotografie. Vše je adjustováno do symetrické sestavy panelů, asociujících půdorysy staveb.

Symetria i symbol, Architektura przemysłowa Fritza Schuppa i Martina Kremmera, Muzeum Architektury we Wrocławiu, 15. 2.–3. 4. 2005 -japo-

Galerie

Obsah Listů 2/2005

Galerie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu