Bibliografická kronika

Název studie Dalibora Turečka o jevištním biedermeieru Josefa Kajetána Tyla (Tvar č. 11/1994, edice Tvary, sv. 11) Jistoty tichého domova si vypůjčil Jan Císař pro vlastní studii o českém divadle 20.–50. let 19. století, jež otevírá 1. letošní číslo Divadelní revue.

Průběh souboje v lesíku u Petrohradu 27. 1. 1837, jenž se stal osudným básníku Alexandru S. Puškinovi, rekonstruoval Vladimír Dolínek v článku v magazínu Přísně tajné! Literatura faktu č. ½005.

Březnové 100. výročí úmrtí Julese Verna (1828–1905) se na českém knižním trhu zatím výrazněji neprojevilo. Nepočítáme-li životopis Václava Žlábka Fantasie – skutečnost. Jules Verne, jeho život a dílo (Dvůr Králové – Trohoř 1921), dnes prakticky nedostupný, má český čtenář k dispozici čtyři Verneovy životopisy: průkopnický J. M. Janatky Neznámý Jules Verne (Mladá fronta 1959), standardní Ondřeje Neffa Podivuhodný svět Julese Verna (Mladá fronta 1978), dobově podmíněný Jevgenije Brandise Snílek Jules Verne (Lidové nakladatelství 1981) a faktograficky objevný Herberta R. Lottmana Jules Verne. Život a dílo klasika sci-fi, z franštiny skvěle přeložený Věrou Šťovíčkovou-Heroldovou (Brána 1998). Jarní výstavka českých verneovek v chodbě pražského Klementina avizovala novou publikaci O. Neffa (ve spolupráci s ilustrátorem Ladislavem Badalcem), která vyjde pod názvem Jules Verne a jeho kouzelný svět v Mladé frontě. Slibná se zdá být „rukověť milovníka verneovek“ Vadima Horáka Jules Verne a nakladatelství Jos. R. Vilímek, chystaná nakladatelstvím Thyrsus.

O nedávno nalezených juvenilních básních Viktora Dyka, napsaných o prázdninách a na začátku školního roku 1893/94, informovala v Západočeském historickém sborníku sv. 8 (2003) Ludmila Petrášová.

Dva dopisy, které Janu Zrzavému napsal v letech 1910–11 Josef Váchal, a dopis J. Zrzavého Jakubu Demlovi z roku 1913 otiskl v revui Umění č. ½005 spolu s několika dalšími Zrzavého dopisy Karel Srp.

Operním dílem Emila Františka Buriana z padesátých let minulého století se zabývá Helena Spurná v Hudební vědě č. ½003.

V monografické studii o předválečném šéfredaktorovi Rudého práva Stanislavu Budínovi (1903–1979) věnoval autor Martin Groman v revui Soudobé dějiny č. 3/2004 pozornost i Budínově publicistice v Kulturní politice (1946–49), vydávané E.F. Burianem, a Budínově činnosti v týdeníku Reportér (1968).

Spisovatelské veličiny v Olomouci“ by se mohl nazývat článek Bohumíra Koláře v sborníku Střední Morava, roč. 10, sv. 19 (2004), popisující návštěvy Jaroslava Seiferta (vystupoval v Olomouci s básnířkou Andělou Janouškovou 14.–15. 10. 1955), Williama Goldinga (29. 5. 1991), Czeslawa Milosze (1. 6. 1993) a Petera Ustinova (20.–21. 2. 1997).

Cenzurní zásahy do českých vydání děl Grahama Greena zmiňuje Jiří Munzar v Greenově medailonu Kronikář svědomí a úzkosti člověka dvacátého století (Teologie & společnost č. ½005).

Nedožité pětasedmdesátiny Milana Šimečky (6. 3. 1930–24. 9. 1990), rodáka z Nového Bohumína, připomněla v Lidových novinách 10. 3. 2005 Petruška Šustrová.

Jan Palach v české a světové literatuře je podtitul studie Charlese Sabatose, doktoranda na katedře srovnávací literatury na Michiganské univerzitě v Ann Arbor (USA), publikované pod názvem Hořící tělo jako ikona odporu v časopisu mladých historiků Kuděj č. 2/2004. Autor do svého výkladu zahrnul báseň Miroslava Holuba Praha Jana Palacha (Listy, 23. 1. 1969; v podání Václava Vosky k slyšení na LP Kde končí svět, 1969), román Tadeusze Konwického Malá apokalypsa (1979), drama Piera Paola Pasoliniho Bestia da stile (1988), drama Američanů Alana Burnse a Charlese Marowitze Palach (1970), drama Němce Erwina Sylvanuse Jan Palach (1973), dále román Daniely Hodrové Podobojí (1991), esej Karla Kosíka Jinoch a smrt (1994), Baladu o Janowi Palachovi, študéntowi a kacyřowi lašského básníka Óndry Lysohorského, romány Libuše Moníkové Újma (1981) a Fasáda (1987), Lukavické zápisky Slovenky Hany Ponické (1989), román Prosazování románu-řeky Chorvatky Dubravky Ugresičové, povídku Bulhara Ivajla Dičeva Touha, erotika komunismu a Bouřlivé rekviem za Jana Palacha, napsané Kubáncem Angelem Cuadrou ve vězení v roce 1972. V poslední kapitole své studie (Palach po roce 1989: dvojakost mučednictví) Charles Sabatos rozebírá Knihu Kraft Martina C. Putny (1996), paměti Palachova učitele Miroslava Slacha Světlo soumraku (1994) a medicinský dokument Jaroslavy Moserové Wollongong (2002). Nevyužity autor ponechal esej Jindřicha Chalupeckého Smysl oběti (1969), publicistický dokument Jiřího Lederera Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta (1990) a svědectví lékařky Marie Vojtové Proč jsem nemluvila (1996).

Tristní ohlas letošního 100. výročí narození Jana Wericha v českých médiích komentoval v Divadelních novinách č. 5/2005 Milan Uhde.

Faksimile dopisu loňského osmdesátníka Josefa Škvoreckého „krajanovi“ Jožkovi Pejskarovi, exilovému publicistovi, rodáku z Malé Skalice na Náchodsku (1912–1999), otiskl čtvrtletník Nezávislého diskusního klubu Milady Horákové Masarykův lid č. 4/2004 v rubrice Z archivu Jožky Pejskara.

Z interního bulletinu Svět rozhlasu přetiskl Týdeník Rozhlas v čísle 9/2005 životopisný článek o dramatikovi a původně herci Miroslavu Mrázovi (1925 Písek–? Tel Aviv), jehož agresivní ranní agitky z přelomu let 1969/70, ohlašované pod pseudonymem Xaver, dodnes straší mnoho posluchačů. Autor článku Zdeněk Bouček nazval Mráze-Xavera „unikátním fenoménem doby, jejím pravdivým vystižením a zároveň karikaturou.“

Na básníka, prozaika, scénografa, autora pásem a partnera Josefa Hlinomaze v kdysi populární komické dvojici „hajný Lopucha a doktor Mstislav Třapec“ Dalibora Pokorného, který zemřel zapomenut v prosinci minulého roku ve věku nedožitých 78 let, připomněl v Obrysu & Kmenu č. 2/2005 Martin Kučera.

„Jako estébácký dezinformační spis, v němž nejde věřit ani čárce,“ radí číst paměti Miloše Zemana Jak jsem se mýlil v politice (Ottovo nakladatelství 2005) Erik Tabery (Respekt č. 1½005).

Osobně laděná vzpomínka Zdeňka Pešata na Felixe Vodičku (1909–1974) uzavírá sborník příspěvků z loňského kolokvia k 30. výročí vědcova úmrtí Felix Vodička 2004 (Ústav pro českou literaturu AV ČR 2004).

Nekrolog literární historičky, teoretičky, komparatistky, rusistky a redaktorky mnoha odborných publikací Jiřiny Táborské, která se stala v 78 letech ve svém pražském bytě 14. 9. 2004 obětí loupežného přepadení, napsala do České literatury č. ½005 Kateřina Bláhová.

Lexikografické zásluhy historika a editora staré české literatury Jana Lehára, který zemřel na sklonku minulého roku po těžké nemoci ve věku 55 let, vyzdvihl v Dějinách a současnosti č. 3/2005 jeho starší kolega Jaroslav Kolár.

Italský výbor z díla Bohumila Hrabala Opere scelte (ed. Sergio Corduas a Annalisa Cosentino, Milano, Arnoldo Mondadori 2003), do něhož napsal úvodní studii Jiří Pelán, zhodnotili v novém časopisu Slovo a smysl (roč. 1, 2004/05, č. 1) Alena Wildová Tosi a Michael Špirit.

Muzikologické eseje Milana Kundery Můj Janáček (Brno, Atlantis 2004) recenzoval v Opus musicum č. 6/2004 Pavel Sýkora.

Vzpomínky němčinářky Evy Althammer-Švorčíkové, mimochodem zpodobené Josefem Škvoreckým v jeho poslední próze Obyčejné životy (Ivo Železný 2004), recenzoval v Týdnu č. 10/2005 Jiří Peňás. Vzpomínky s názvem Češi jsou vlastně docela milí… vydal Prostor v edici Česká paměť.

Pod názvem Evropa je maratonský běh publikovaly Oberösterreichische Nachrichten 10. 3. 2005 rozhovor s Pavlem Kohoutem, který přednášel v Linci na pozvání Lions Clubu na téma Sen o Evropě – Evropa snem?

V rozhovoru pro magazín Hospodářských novin Víkend č. 9/2005 si Vladimír Körner vzpomněl na recenzi svého románu Zánik samoty Berhof ve Večerní Praze 26. 2. 1974, v níž kritik Fedor Soldan, známý již z Protektorátu, napsal, že „mladý, zcela neznámý autor Vladimír Körner nepokrytě fandí fašistickým vrahům.“

Zpracoval František Knopp

Bibliografická kronika

Obsah Listů 2/2005

Bibliografická kronika

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu