Ludvík Kundera pětaosmdesátiletý

Čtenář asi pochopí, že jsme došli k takovémuto závěru: nejlépe bude oslavit osmdesáté páté narozeniny Ludvíka Kundery (22. března 2005) jeho vlastními texty. Ohlásili jsme se a z Kunštátu jsme si odvezli tři básně v próze. A dvě básně přeložené – od rumunského „ruralistického surrealisty“ (dle jubilantových slov) G. Nauma; pomyšlením na něj třetí báseň Ludvíka Kundery končí…

Odvezli jsme si také mimořádně krásný literární a výtvarný sborník, který Ludvíku Kunderovi připravilo k narozeninám brněnské nakladatelství Host. Z něj pochází reprodukovaná fotografie Jana Trojaka.

-red-

Ludvík Kundera

Třikrát

29

ČÍM VĚTŠÍ SOUSTŘEDĚNÍ, tím víc rozdrolených slov, z nichž každé si hledá opak, já však si – sám sobě směšný – vštěpuji, že na konci tisíciletí nemohu do hry vpouštět letité fantomy, zamlžené symboly byvších životů, ale že výmluvněji znějí živoucí postavy vlekoucí za sebou obrovitá klubka příběhů, a to nikoli ze století, jež rovněž končí, nikoli z bujných niv třicátých let, byť nám ty děje zarostly pod duši, pod rozum, ne, ne, ke mně dnes vstupují z rozkotaných pouští Třicetileté války páni jako Andreas Gryphius, jemuž po boku křáčejí, ba třeští dvě chlubivé hyperboly válečných veteránů jménem Horribilicribrifax a Daradiridatumtarides a švadroní sedmerými jazyky, zatímco jejich vynálezce v zoufalých sonetech-elegiích skloňuje, vanitas, stejně jako pan Hoffmann von Hoffmannswaldau, jehož chválám rozkoše a ctnosti se tuze daří pod stříškou ironie, stejně jako Caspar von Lohenstein, strůjce divých truchloher, aniž pouštím ze zřetele poněkud opěšatělejší muže méně zvučných jmen, a tak jsem dnes doma mezi Slezskem a Leidenem, Brnem a Štýrským Hradcem, Bukovinou a Kunštátem a pravý hold na Jana Amose teprve chystám.

30

DNES V NOCI 28.12. 2000, poté co jsem v 3.00 vyhlédl z okna, ba vyhlížel, jako by na náměstí s třemi opuštěnými auty padaly příkrovy mlh a lhostejnosti, sudby (ano, doslova tak), dále neurčitelné špíny, houfy stínů v plápolavých havelocích a odevšad se hrnuli nezvaní hosté, vřava byla veliká, hrnuli se přátelé, všechny jsem poznával a pojmenovával, všichni byl němě rozjaření, tykali mi dokonce, v obecném zmatku se pohupovali přímo zálibně, ne-li mazlivě, hrnuly se i děti vybavené nesmyslně složitými hračkami, takže jsem horlivě klnul strojové civilizaci, uváděje Antonína Dvořáka před lokomotivou, strašný to pohled! S. K. Neumanna ve spleti telegrafních drátů a tyčí, Ivana Kraska mezi chemickými křivulemi, ale došlo mi, že to trochu pletu, i rozhlížel jsem se, co a kdo dále, a vskutku, mezi opozdilci se objevila trojice, kterou jsem ihned definoval jako hrdiny z Dostojevského Běsů, a zaháněl jsem představu tří naprosto stejných pánů Broučků, všechno se pohotově přeskupilo v jakési kulturní odpoledne, vystoupil jeden z té trojice a přednášel o tvůrčím nihilismu, druhý pak zahrál na nástroj, který jsem musil nazvat niněrou, třetí a zřejmě nejstarší s důležitou tvářností pronesl otázku: „Nezahrajeme si nyní spolu na fanty?“ Ale hra nebyla, vším prolnul chaos, probudil jsem se v obligátním čase 8.30

31

V POZDNÍM RÁNU chodily, jezdily, vznášely se – samé oddíly, nejasno čeho, čí, proč. – Jas a tma střídavě kolotaly na jediné heslo: Mávejte křídloma! – Čísi prsty mnuly mé spánky, věděl jsem, náhle překvapen, že je to sen, to jest Traum, a večer konečně napadl sníh. – Zneklidněl jsem: Traum: Jestlipak v Bukurešti, Strade av. Petre Cretu 64, bydlí dosud Gellu Naum? – V 1.30 smutně odhrabávám závěj.

Gellu Naum

Míval jsem přemnoho

Míval jsem mnoho trávy Přemnoho
Rodil jsem se a obouval na trávě
Zevnitř jsem býval vápenec zvenčí tráva
Fíííí dělal vítr Třásl mnou

Ohlušoval mě odevšad zvuk vápence
když bývalo chladno svištěly mi ruce
snad jsem jen lehce ťukal na plot
snad rostla uvnitř vápence tráva
Fíííí dělal vítr Třásl mnou
Snad jsem to ťukal já uvnitř vápence

Začátek a střed

Souhlasil jsem že věci nás milují

Křehké a tvrdé na svých rovinách
a my jsme se radovali když kvetla zelenina
abychom udrželi vody netknuté

Naše nástroje se nám podrobovaly až do večera
o jakých očích to mluvíte

Rybáři klímali mezi kentaury-rybami
z břehu je pozorovaly úplně jiné oči
a Platon můj temný kůň
byl fanatikem gramatiky

Z rumunštiny přeložil Ludvík Kundera s Petrem Turkem

Obsah Listů 2/2005

Ludvík Kundera pětaosmdesátiletý

Ludvík Kundera

Třikrát

29

30

31

Gellu Naum

Míval jsem přemnoho

Začátek a střed

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu