Jiří Lach

100 let Laichterova projektu České dějiny

Když na sklonku 90. let 20. století začalo vydávat nakladatelství Paseka Velké dějiny zemí Koruny české, mnohý historik i milovník historie pocítil pocit uspokojení nad tím, že konečně bude komplexně a podrobně vyložen vývoj českých dějin. Jistě se v myslích aspoň některých objevila vzpomínka na tzv. Laichterovky. Právě před sto lety se začal odvíjet příběh tohoto díla, které znatelně ovlivnilo české kulturní a vědecké snažení. České dějiny, jež se takřka po 40 let snažil vydávat podnik Jana Laichtera, přibližují kus dějin české nakladatelské práce ve 20. století, stejně jako vývoj české historické vědy. Na počátku atomového věku došlo k příznivému souznění dvou proudů. Pokračoval rozvoj české nakladatelské práce a zároveň české Karlo-Ferdinandovo učení vychovalo hned několik osobností, jež mohly garantovat sepsání kritické syntézy národních dějin.

České dějiny inicioval Jan Laichter (1858–1946), rodák z Dobrušky a původně kupec, jehož láska ke knize přivedla do učednictví k Janu Ottovi. Ottovo nakladatelství je výchozím bodem moderní české knihy, které se ze skromných poměrů na konci 19. století stává mohutnícím koncernem. Jan Laichter však poměrně brzy směřoval k samostatné práci. Kvůli rodinným finančním důvodům sice studovat na univerzitě nemohl, ale svým neformálním vzděláním a znalostí němčiny, francouzštiny a angličtiny si vytvořil dobré pole pro samostatnou nakladatelskou činnost v oboru humanitních věd. Do nakladatelského světa se uvedl revuí Naše doba, kterou zahajoval ještě u Otty a jejímž prvním hlavním redaktorem byl Tomáš Masaryk. Za nejproblematičtější bod Ottova nakladatelství Laichter považoval neuspořádanou ediční politiku, proto se snažil od počátku budování svého nakladatelství představit promyšlené řady. Mezi edicemi z Laichterova vinohradského podniku vynikal Výbor nejlepších spisů poučných, který v roce 1896 zahájily dvousvazkové Dějiny vědy politické z pera Paula Janeta a jenž systematicky přibližoval významné postavy české i světové vědy. Velké očekávání nakladatele i čtenářstva vzbuzovaly zvláště tři počiny v rámci výboru: Literatura česká devatenáctého století, pětisvazková Česká politika a nakonec České dějiny. Přestože Jan Laichter pravidelně zajížděl do rodné Dobrušky, sídlem jeho firmy byla Praha, kde na Vinohradech stálo nejen nakladatelství, ale také rodinná vila z dílny Jana Kotěry. Po celou dobu své existence Laichterův podnik úspěšně působil na poli české náročné knihy. Nepředstavoval ovšem nejmohutnější nakladatelství v kapitálovém ohledu nebo edičním plánu. Definujícím principem byla orientace na vzdělaného čtenáře, jenž byl oslovován zásadními spisy původními i překladovými tituly. V souladu s dobovými obchodními zvyklostmi se řada titulů dostávala na knižní trh v sešitových seriálech a teprve po zaokrouhlení získal čtenář úhledný svazek, často ozdobený obrazovým materiálem z prestižního grafického závodu Jana Štence. Provedení knih, které z Vinohrad obvykle nejčastěji putovaly k učitelům všech úrovní, vědeckým institucím a intelektuální vrstvě vůbec, může vytvářet dojem hospodářské pevnosti. Laichterovo nakladatelství se ovšem potýkalo se značnou konkurencí, v níž nevídaným způsobem čněl, především ve 30. letech, Melantrich, polygrafický koncern evropského formátu. Právě velkopodnik Jaroslava Šaldy, kulturně pozvednutý příchodem mladého ředitele nakladatelství Bedřicha Fučíka na sklonku 20. let, úspěšně sanoval olbřímí ediční počiny typu Dějin lidstva komerční činností. Laichtrův podnik podobné zázemí neměl a žil takřka výhradně z prodeje publikací, kdy pověst náležela k největším hodnotám. Příběh Českých dějin dokládá mimořádnou oddanost Jana Laichtera a posléze i jeho syna čtenářské obci.

Redakce Českých dějin byla svěřena Václavu Novotnému (1869–1932), který se v české historické vědě zapsal jako neúnavný sběratel pramenů. Právě minuciózní kritika pramenů umožnila v roce 1903 tehdejšímu úředníkovi pražského místodržitelského archivu bystře odmítnout nacionalistický výklad českých dějin z dílny německého historika Adolfa Bachmanna. Tím se pro Jana Laichtera stal vhodným redaktorem pro novou syntézu národní historie. Od samotného počátku bylo počítáno s tím, že se bude jednat o dílo kolektivní a mezi proponovanými autory se objevují jména jako Bohumil Navrátil, Kamil Krofta, Rudolf Urbánek či později Vlastimil Kybal nebo Otakar Odložilík. Přesto nakladatel nehodlal vytvářet dílo mnohasvazkové a v prvotním impulsu zmiňuje dvousvazkové Dějiny Čech.

Do počátku 30. let je osud Českých dějin spojen s ivančickým rodákem Novotným. Trvalo dlouhých pět let, než v roce 1910 začaly vycházet první Novotného sešity o nejstarších dějinách, ale nikdo tehdy asi nepředpokládal, že ani po několika dalších desetiletích nezíská čtenář ucelený vhled do české historie, ale pouze několik nebývale objemných svazků Novotného a Urbánka o přemyslovské etapě a část výkladu o době Jiřího z Poděbrad. Oba autoři náleží k nejryzejším představitelům historického pozitivismu, jenž jim bránil interpretovat historický proces v potřebné zkratce. Nelze než obdivovat čtenáře, který např. v roce 1928 dokázal přečíst bezmála 1100 stran Novotného rozboru pouhých padesáti šesti let (léta 1197–1253) nebo v Urbánkově třetím svazku o dva roky později sledoval dokonce jen devět let poděbradské éry na stejné rozloze více 1000 stran. Rozsáhlý konvolut Novotného listů Janu Laichterovi ukazuje, nakolik byl autor a redaktor v jedné osobě sklíčen, zvláště když tušil, že dokončení díla je nereálné. K oživení naděje došlo na počátku čtvrté dekády minulého století. Redaktorské místo zesnulého kolegy Novotného zaujal Kamil Krofta. Sám již sice zcela odevzdán diplomatické dráze nehodlal přispět autorsky, ale spolu s Janem Laichtrem přesvědčil Josefa Šustu, aby navázal na Novotného a vyprávěl o Přemyslovcích a Lucemburcích. Josef Šusta, jenž souběžně pracoval také na melantrišských Dějinách lidstva, skutečně oživil celý projekt novými svazky (1935 a 1939) a jazykem. Mnohý zainteresovaný badatel vytkne Šustovým čtyřem svazkům prořídlý poznámkový aparát, ale reakce čtenářů i nakladatelů ukazují, že jeho freska českých dějin na podkladu celoevropského vývoje odpovídala někdejší Laichterově představě z roku 1905 mnohem více.

Ani restaurovaný autorský tým, v němž měl vedle Josefa Šusty vyprávět o husitských Čechách František Michálek Bartoš, nemohl čelit politické výzvě z let 1939–1945. Přesto se ještě na počátku okupace redakce Dějin vážně zabývala myšlenkou opětovně a mnohem stručněji sepsat nejstarší dějiny, které měl tentokrát vykreslit Václav Chaloupecký. Po květnovém osvobození celý podnik osiřel o redaktora Kroftu i Josefa Šustu, čímž poklesl tlak také na Rudolfa Urbánka, na jehož čtvrtý svazek Věku poděbradského se čekalo od roku 1930. V roce klíčových poválečných voleb odešel i samotný tvůrce nakladatelství, čestný doktor Karlovy univerzity Jan Laichter. Ve stabilních podmínkách mohl nakladatelský stroj běžet klidně, protože syn František spoluřídil nakladatelství již od 20. let. Z Šustovy pozůstalosti byly přes poválečný nedostatek papíru vypraveny čtenářům poslední dva svazky o Karlu IV. do římské korunovace (1946 a 1948) a Bartošovo podání Husových Čech (1947). Komunistický puč a především likvidace svobodného podnikání ovšem uťaly České dějiny, které nalezly již jen disharmonický epilog v podobě dvou Bartošových a posledního Urbánkova dílu, jež po mnoha průtazích publikovalo Nakladatelství ČSAV.

Kritická edice všech podstatných dokumentů ke vzniku Českých dějin by zabrala stovky stran. Následující ukázky proto reprezentují jen malou výseč zajímavého příběhu z dějin české nakladatelské práce a historiografie. Za pomoc při studiu a povolení k otištění vybraných pramenů bych velice rád poděkoval Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví v Praze (LA PNP) a zvláště pracovníkům této instituce ve Starých Hradech, Archivu akademie věd České republiky (AAVČR) v Praze a Národnímu archivu v Praze (NA, druhdy Státnímu ústřednímu archivu v Praze). První list z edice je přepisem Laichterova konceptu, zatížený mnoha škrty a vpisy. Vzhledem k tom, že se pravděpodobně jedná o samotný počátek celého projektu, zařazuji jej do tohoto krátkého souboru. V ukázkách jsou vynechány adresy, které jsou v některých předlohách uvedeny.

-jl-

1. Jan Laichter Václavu Novotnému, 8. března 1905

Velectěný pane,

potřeboval bych pro výbor nejlepších spisů poučných Dějiny Čech, které by nezaujaly více než dva svazky po 50 arších, dohromady 100 archů. Kritikou Bachmanna vykonal jste již kus práce. Prosím Vás tedy o laskavou zprávu, jestli byste nesepsal Dějiny Čech pro můj Výbor. Honoráře dovolil bych si Vám nabídnouti při nákladu 3000 výtisků K 30,– za tiskový arch a za každý další tisíc o 10 více, byl by tedy honorář při minimálním tisku 3000 výtisků o 100 arších K 3000. Obrázky, kdyby jaké byly,… by se odpočítávaly. O všem bližším dorozuměli bychom se.

2. Václav Novotný Janu Laichterovi, 28. dubna 1905

Vaše Blahorodí!

Dovolení, kterého jsem si při naší ústní rozmluvě vyžádal – abyste totiž prominul, neodpovím-li hned – musil jsem bohužel užíti vrchovatou měrou. Jednak zdržely mne mnohé práce, jichž se neodkladnýc. hojně hrnulo, jednak chtěl jsem již zároveň něco určitějšího oznámiti. Vyjednával jsem především s koncipistou Moravského z.[emského] archivu B. Navrátilem, který by byl ochoten převzíti zpracování 1525–1620, o čemž již velmi mnoho pracoval (a z části i psal) a k čemuž konal rozsáhlá studia v archivech zdejších, Vídeňských, v Berlíně, Vatikáně a ovšem i na Moravě.

Pro následující dobu [až] do dob nejnovějších rád bych pozval prof. Glücklicha, kterého již beztak z prací v listech Vaším nákladem vycházejících znáti ráčíte.

Rád bych – jak se samo sebou rozumí – dosáhl toho, aby dílo bylo psáno, nelze-li jedním autorem, aspoň jedním duchem, čehož se mi myslím, při přátelských stycích s dvěma uvedenými autory snadno dojíti podaří. Pro vývoj společenských a ústavních poměrů bude myslím nutno jednati s prof. Pekařem, jemuž však nechci zatím psáti – vím, jak se těžko odpovídá – a jehož jsem dosud k podobné delší rozmluvě nemohl vyhledati. Mám […] sice některé obavy věcné, jsout’ mezi našimi názory důležité difference věcné, myslím však, [že i tu] bude lze dohodnutí dosíci.

Sám bych převzal (stručné) vylíčení politických dějin (ovšem na nejširším podkladě) od nejstarších dob do 1500 (ev 1526) a vylíčení vývoje církevního (náboženské názory, organizace církve, církev a stát) v této době, vesměs otázky, jimiž jsem se hojně zabýval…, takže by v naznačené době dvou nejdéle tří let snad k tisku mohlo být připraveno.

Jinak mohu jen ubezpečiti, že každý z přátel mých, jimž jsem se o plánu Vašem zmínil, uvítal jej s opravdovou radostí, takže nadšení s nímž se do práce dáme, ještě bude míti také možnost počítati s příznivým přijetím v obecenstvu.

Že jinak podmínky Vaše i návrhy honoráře ochotně přijímám, není snad ani třeba opakovati.

Prose ještě jednou za prominutí dlouhého zpoždění mé odpovědi, znamenám se se slibem, že bezodkladně oznámím, jak se dohodnu s Pekařem,

v plné úctě oddaný

V. Novotný

3. Kamil Krofta Janu Laichterovi, 28. 7. 1932

Vážený pane,

Váš ctěný list z 23. července přivedl mne poněkud do rozpaků. Zdá se mi, že značně přeceňujete mnou způsobilost dáti Vám stran pokračování Českých dějin radu opravdu užitečnou, platně Vám přispěti k šťastnému rozřešení úkolu, který na Vás spadl smrtí prof. Novotného. Nynější mé úřední povinnosti nedovolují mi sledovati soudobou historickou práci tak soustavně a tak zblízka, abych mohl správně odhadnouti, co možno očekávat zejména od mladších našich historiků, jejichž součinnosti bylo by třeba pro České dějiny. Ale důvěra, kterou jste mi projevil svým dopisem, a hlavně můj vlastní zájem o Váš důležitý a záslužný podnik mne zavazují, abych se řídil slovy chudé vdovy, která „dala, co měla“ a pokusil se přispěti Vám svou radou a možno-li i skutkem k dovršení velikého díla našeho dějepisectví.

Myslím, že by bylo radno, abyste mi dal příležitost promluviti o věci podrobněji buď s Vámi nebo s některým Vaším zástupcem, neboť vyjadřovati se písemně bez přesné znalosti rozličných okolností, k nimž bude třeba přihlížeti při stanovení dalšího postupu, bylo by neúčelné a způsobilo by mi zbytečnou ztrátu času, jehož nemám právě nazbyt. Protože po neděli odjíždím na měsíční dovolenou na venkov /Ejpovice, pošta Dýšina u Plzně/ a koncem září asi budu nucen odjeti úředně na několik dní do Ženevy, mohlo by k naší rozmluvě dojíti buď někdy mezi 5.–20. zářím nebo až v říjnu. O tom se můžeme dohodnouti buď písemně nebo po mém návratu do Prahy telefonicky. Kdyby však Vám z jakéhokoli důvodu záleželo na tom, abyste již dříve poznal můj názor na celý soubor otázek, jichž se dotýkáte v svém dopise, nebo na některou otázku speciální, nezbývalo by než buď se sejíti se mnou již za mé dovolené /t.j. v srpnu/ někde blízko mého letního sídla, snad v Plzni nebo v Rokycanech, nebo mi napsati, o které konkretní věci byste chtěl nejdříve znáti můj názor.

Prosím, abyste byl přesvědčen, že bych byl šťasten, kdybych jakkoli mohl přispěti k položení bezpečných základů pro pokračování a dokončení Vašich Českých dějin a jsem

s projevem úcty

Dr. K. Krofta

4. Informační leták Laichterova nakladatelství knihkupcům z ledna 1933

Smrtí universitního profesora Václava Novotného (zemřel 14. července 1932) osiřel veliký podnik českého dějepisectví, monumentální ČESKÉ DĚJINY jím založené a od začátku řízené. Čtyři objemné svazky, jež pro tento podnik Novotný sám napsal a z nichž poslední nemohl již dokončiti, podávají velmi podrobné, ve směs na novém, nadmíru důkladném studiu založené zpracování nejstarších dějin českých skoro do smrti velikého krále Přemysla Otakara II. (do r. 1273). Tři jiné svazky, jež zpracoval univ. prof. Rudolf Urbánek, obsahují dobu od ukončení prvních válek husitských basilejskými kompaktáty (1436) do prvních let kralování Jiřího z Poděbrad. Těchto sedm svazků vdaných do smrti Novotného, je tedy jen zlomek celého díla, jehož vydávání se zesnulý historik ujal před dvaceti lety. Nesplnila se smělá naděje, jíž se tehdy oddával neúnavně pilný a z plné svěžesti svých sil tělesných i duševních se těšící historik, věře, že se mu podaří za pomoci vybraných spolupracovníků dáti svému národu důkladné, přísně vědecky založené vypsání jeho dějin od začátku až do přítomnosti. Ale nelze dopustiti, aby veliký podnik V. Novotného ztroskotal nadobro.

Majíc za svou čestnou povinnost, jak k památce zesnulého zakladatele Českých dějin, tak k našemu zatím šťastně osvobozenému národu postarati se o dokončení tohoto díla, požádalo Laichterovo naklatelství býv. profesora dějin na pražské universitě vyslance Kamila Kroftu, aby na sebe vzal péči o další vydávání a dokončení českých dějin V. Novotného, a ujal se jejich vrchní redakce. V dohodě s ním ustanovili jsme na základě dosavadních zkušeností pro další postup některé zásady, jejichž účelem je umožniti rychlejší vydávání díla a nedopustit, aby nabylo rozměrů nepřiměřených. Budeme zejména usilovati o to, aby kritické úvahy a poznámky o jednotlivostech, odborné rozbory sporných otázek a vůbec všechna vědecká výzbroj byla omezena na míru nejnutnější. Soudíme, že kromě kritického souhrnu podstatných výsledků dosavadního bádání historického, samostatně přezkoušených a zhodnocených a podle možnosti doplněných poznatky získanými vlastním přímým studiem pramenů, dostačí podávati jen tolik poznámkové látky, aby poskytovala povšechný přehled dosavadní práce historické. Čtenář již podle své potřeby a zájmu najde v poznámkách podrobnější poučení o jednotlivostech, odborník pak možnost kontrolovati tvrzení a soudy v textu pronášené. Jsme přesvědčeni, že nijak neodporuje úmyslům a názorům zvěčnělého zakladatele Českých dějin, neboť i on byl si toho vědom, že nebude možno pozdější období českých dějin zpracovati tak zevrubně, jako on zpracoval dobu nejstarší, kde měl za potřebné provésti do podrobností kritickou revisi díla Palackého, právě v těch částech značně zastaralého. Budeme ovšem dbáti toho, aby, pokud jde o základní pojetí českých dějin, nebylo hlubokých nepřekonatelných rozporů mezi díly zpracovanými Novotným a jejich pokračováním. Nebude zajisté celému dílu na škodu, dostanou-li se v něm k slovu vážní odborníci, jejichž názory, pracovní methoda a způsob podání nebudou ve všem shodné, jen když zásadní nazírání na české dějiny a jejich stěžejní zjevy bude celkem jednotné.

Abychom dosáhli větší rychlosti ve vycházení Českých dějin, jsme odhodláni, pokud to jen dovolí poměry našeho knihkupeckého trhu, vydávati třeba dva nebo i tři díly současně. Z téže příčiny hodláme také rozděliti zpracování dalších částí Českých dějin mezi několik odborníků, jejichž dosavadní díla jsou zárukou, že mohou svůj úkol splniti v době nepříliš dlouhé. Poněvadž univ. prof. Urbánek jest ochoten dokončiti dobu poděbradskou a přikročiti pak k zpracování doby jagellonské v duchu všeobecných zásad výše naznačených, bude třeba získati osvědčené pracovníky pro ostatní období Českých dějin. Je na snadě, že nám především šlo o období, jež se časově přímo přimyká k době zpracované Novotným. A s radostí můžeme oznámiti odběratelům Českých dějin, že naše úsilí o to nebylo marné. Dílu I. část 4., kterou dokončiti Novotnému zabránila smrt, třeba podle záměru zesnulého doplniti soubornou kapitolou o německé kolonisaci v zemích českých od jejích začátků až po dobu Přemysla II. Tuto kapitolu uvolil se napsati univ. prof. J. V. Šimák, jemuž důkladná znalost předmětu, získaná dlouholetým všestranným studiem, dovolí rychle splniti převzatý úkol, takže naši odběratelé bohdá za nedlouho budou míti v rukou dokončení 4. svazku Českých dějin. Pro další období českých dějin od roku 1273, kdy nás opouští dílo Novotného, do smrti Karla IV. (1378) podařilo se nám získati univ. prof. dra Jos. Šustu, jenž svými Dvěma knihami českých dějin 1300–1320 i řadou pronikavých úvah a rozprav monografických prokázal podrobnou znalost právě tohoto období českých dějin a jehož skvělé umění dějepisecké je známo ze znamenitých souborných děl o světových dějinách doby nejnovější. Pro dobu Václava IV. a válek husitských (1378–1436) doufáme si vbrzku zajistiti povolaného oborníka, aby našim odběratelům nebylo třeba příliš dlouho čekati na doplnění Českých dějin vypsáním tohoto vrcholného období naší historie. Nemajíce v úmyslu odkládati vydávání dějin v době po r. 1526 až do úplného dokončení dějin doby předchozí, staráme se již nyní o získání spolupracovníků pro jednotlivé úseky těchto novějších dějin. Naše jednání o to daří se tak, že brzy budeme moci oznámit naší veřejnosti povšechný rozvrh práce o českých dějinách od r. 1526 až po naše dny.

Nepochybujeme, že naše veřejnost uzná a ocení naši upřímnou snahu, dokončiti pokud možno nejdokonaleji a nejrychleji veliké, vpravdě representační dílo českého dějepisectví a splniti takto jak svou povinnost k jeho zakladateli, s jehož jménem zůstane trvale spjato, tak svůj čestný závazek k svým věrným odběratelům i k našemu národnímu písemnictví. A doufáme, že se toto uznání projeví hojným odbíráním našich Českých dějin, jímž by se nám usnadnilo jejich rychlejší vydávání.

Kamil Krofta Jan Laichter

5. Jan Laichter Josefu Šustovi, 2. prosince 1935

Vážený pane profesore,

rád bych Vám vyslovil upřímný dík a radost, že jste mi popřál vydat a zařadit do Českých dějin a mého Výboru nejlepších spisů poučných Soumrak Přemyslovců. Vaše přispění touto významnou knihou k mému podniku znamená důležitý a rozhodný krok v možnostech dalšího vydávání Českých dějin. Těšil jsem se na četbu každého sešitu a nyní toužím, aby Vás kompletní vydání díla tak uspokojovalo, jako já se zalíbením na knihu pohlížím, při čemž Vás snažně prosím, abyste příznivě pamatoval na další slíbené pokračování.

V opravdové úctě Vám oddaný Jan Laichter

6. Kamil Krofta Janu Laichterovi, 17. ledna 1939

V Praze, 17. ledna 1939

Vážený pane nakladateli,

mluvil jsem v sobotu 14 t. m. s prof. Chaloupeckým. Ujistil mne, že stále pamatuje na nové zpracování prvních svazků Vašich Č. dějin a že úkol ten mu bude usnadněn jeho jmenováním na pražskou universitu, kde začne přednášet o nejstarší době českých dějin, i brzkým vydáním jeho veliké práce o nejstarších českých legendách (ve Sborníku svatováclavském). Nicméně myslí, že s tiskem jeho díla u Vás by se mohlo začít teprve po prázdninách 1940.

Mluvil jsem též s prof. Urbánkem, ale jen jsem mu naznačil, o čem s ním chcete jednat.

S projevem upřímné úcty

Vám oddaný

K. Krofta

7. Kamil Krofta Františku Laichterovi, 24. září 1940

Vážený p. doktore,

teprve dnes dostal jsem odpověď prof. Chaloupeckého na svůj nedávný dotaz o Českých dějinách. Vypisuji Vám z něho část této věci se týkající. Zní takto:

„Nezlobte se na mne, že teprve dnes dostávám se k odpovědi na list, který jste mi zaslal více než před měsícem. Ale stalo se, že listonoš jej vsunul do dveří našeho pražského bytu a tak teprve v těchto dnech, kdy byl jsem na skok v Praze, dostal se mi do rukou. Pokud se týče Vašeho dotazu stran mé knihy o našich starších dějinách, myslím, že nebudu s tímto úkolem hotov dříve než do roka. Rád bych pak odevzdal nakladatelství hotový rukopis tak, aby nebylo příliš korrektur. Zabýval jsem se věcí poněkud soustavněji před prázdninami a vidím, že bude nutno na větším díle zcela opustit stavbu mých předchůdců, jmenovitě Novotného, a řešiti vnější i vnitřní naše dějiny znova a samostatně. A vše to vyžaduje jistý čas. Mimo to pracuje se nyní dosti obtížně a zdlouhavě. Příliš cítíme, jak nám scházejí naše semináře a snadno a rychle dostupné knihy.“

Obávám se, že tato odpověď prof. Chaloupeckého Vás valně nepotěší, poněvadž vím, že byste nové zpracování začátků Českých dějin chtěli vydati co nejdříve. Ale změnit to bohužel nemohu.

Pozdravuje Vás upřímně

Dr. K.Krofta

P. S. Dodávám, že prof. Chaloupecký byl přes léto v Dětenicích, odkud mi také poslal svůj list.

8. František Laichter Rudolfu Urbánkovi, 26. května 1941

Vážený pane profesore,

navazuji na naši vzájemnou lednovou korespondenci a dovoluji si Vám uctivě připomenout, že se spoléháme na laskavě slíbený říjnový termín, k němuž nám hodláte odevzdat rukopis na celý 4. svazek Věku poděbradského. Podaří-li se Vám snad býti s prací dříve hotov, vděčně to uvítáme vzhledem k vleklejší censurní proceduře, které bohužel podléhají všechny české spisy. Přeji Vám upřímně dobré pracovní podmínky a těším se, že vydáním Vašeho 4. svazku předložíme naší veřejnosti nový důkaz, že naše historiografie dovede tvořit i v době, kdy byly a jsou stále zavřeny naše vysoké školy a pracovně výhodné seminární knihovny.

S upřímnými díky Vám v opravdové úctě oddaný

Dr. Fr. Laichter

9. František Laichter Rudolfu Urbánkovi, 12. března 1947

Vážený a milý pane profesore,

neměl jsem včera příležitost, abych Vám stiskl ruku a poděkoval za osobně milou účast na včerejší tryzně, která se konala na tatínkovu památku. Dlouho a významně jste s otcem spolupracoval, hluboce si proto vážím, že jste přišel.

…Že v nitru tiše, ale dychtivě čekám na rukopis Vašeho dalšího svazku Českých dějin – Vašeho Věku poděbradského, nemusím ani zvlášť zdůrazňovat. Prosím, abyste počítal s mou pohotovostí vydati jej, a budete-li mi moci podati zprávu, kdy pravděpodobně od Vás rukopis obdržím, ze srdce rád ji uvítám.

S projevem upřímné úcty Vám oddaný Dr. František Laichter

10. František Laichter Rudolfu Urbánkovi, 7. září 1947

Vážený a milý pane profesore,

dožíváte se 70 let, a to – což je zvlášť krásné – jako výkonný, přehodnocující a podnětný badatel, který před prahem svého jubilea překvapil odbornou i širší veřejnost dílem zásadně významným: kritikou legendy tzv. Kristiána. Být vedle Vás profesor Václav Novotný, jistě by měl z Vašeho nového spisu obzvláštní radost, neboť přicházíte, abyste podrobným rozborem dotvrdil to, čím jste začínali již své České dějiny.

A být tatínek živ, jistě by především vzpomínal na dávná léta, na prvotní plánování Českých dějin, na styk s Václavem Novotným a s Vámi – sedl by k svému stolku buď v knihovně v I. patře nebo dole ve velké písárně a svým osobitým způsobem by Vám napsal srdečný pozdrav se vzpomínkou na minulost, s požalováním na svůj vlastní zdravotní stav, že sám nemůže chodit jako dřív, a s prosbou, abyste z mysli a pracovního programu nespouštěl společný známý úkol.

Jsem tu sám bez něho, promýšlím Vaše společné dílo a snahu, s oživenou úctou hledím na dosavadní tři svazky Vašeho monumentálního „Věku poděbradského“, s obdivem v duchu přehlížím tu předlouhou řadu Vašich četných dějepisných sporů, myslím na dobrotu Vašeho srdce a stejně srdečně Vám přeji zdraví a dar dalších četných požehnaných let, v nichž byste své plodné životní dílo dokončil.

Vám a celé Vaší rodině v hluboké úctě oddaný

Dr. František Laichter

Jiří Lach

Obsah Listů 2/2005