Martin Habáň

Dánští liberálové píší historii

Evropská unie jako choulostivé téma

V polovině ledna vyhlásil dánský premiér Anders Fogh Rasmussen parlamentní volby. Ty se konaly 8. února a vládním liberálům přinesly opětovné vítězství. Fogh Rasmussen se tak po dlouhých devětadevadesáti letech stal liberálním ministerským předsedou, který byl schopen obhájit ve volbách své křeslo. Voliči neuvěřili socialistické rétorice o tom, že pravicová vláda demontuje dlouho budovaný sociální stát v Dánském království.

Dánské politické strany začaly vznikat již v druhé polovině 19. století, kdy byla ustavena strana liberálů, později sociálně demokratická a konzervativní strana. Od dvacátých let minulého století můžeme o dánském systému hovořit jako o klasickém příkladu „zamrzlého“ stranického systému, tj. o situaci, kdy existoval poměrně silný vztah mezi etablovanými politickými stranami a voličskou základnou. Voličská fluktuace byla omezená a stranický systém ustrnul. Radikální změna přišla s volbami v roce 1973, které znamenaly „roztátí“ a příchod nových formací. Zatímco dříve zasedalo v parlamentu (Folketing – 179 křesel) většinou pět politických stran, po volbách 1973 jich v parlamentních lavicích zasedl dvojnásobný počet. Později se sice situace začala normalizovat, avšak do dnešního dne mají přelomové volby 1973 značný vliv na fungování dánského stranického systému. Hlavními představiteli stranického života jsou:

Liberálové (Venstre – V) představují tradiční liberální formaci ve stranickém schématu. Přestože názvem může klamat (venstre znamená v překladu levice), profiluje se tato strana pravicově, což souvisí s vývojem stranického systému. Liberálové podporují snižování daní a liberální otevřenou ekonomiku, zároveň však kladou důraz na sociální jistoty a v současnosti se rozhodně staví proti demontáži sociálního státu. Podporují členství Dánska v NATO i EU, stejně jako přijetí společné měny a Smlouvy o ústavě pro Evropu. Liberálové mají voličskou základnu především v menších městech a na venkově. Strana je členem ELDR.

Sociálně demokratická strana (Socialdemokratiet i Danmark – SD) byla po velmi dlouho dobu hlavní vládní stranou v zemi. Dnes představuje moderní sociálně demokratickou stranu po vzoru britské Labour party, a přestože i nadále podporuje dánský sociální stát, je si vědoma toho, že systém nemůže být tak štědrý. Prosazuje tržní hospodářství se silnou roli státu. Je pro členství Dánska v NATO, v případě Evropské unie zastává opatrnější pohled na integraci, a to především s ohledem na euroskeptické voliče. Na evropské úrovni je členem Strany evropských socialistů. Její voličskou základnu představují kromě dělnictva také úředníci a obyvatelé větších měst.

Konzervativní lidová strana (Konservative Folkeparti – KF) je pravicová konzervativní strana, která má své kořeny někdy na začátku první světové války. Orientuje se na podporu podnikání a rozvoj tržního hospodářství, podporuje členství Dánska v NATO, vůči Evropské unii zastává spíše pozitivní postoj (podpora přijetí jednotné měny atd.). Strana je vládním spojencem liberálů. Svou voličskou základnu nachází především u bohatších obyvatel, mezi živnostníky a konzervativními voliči. Je členem Evropské lidové strany.

Dánská lidová strana (Dansk Folkeparti – DF) je považována za nacionálně-populistický subjekt. Vznikla rozpadem Pokrokové strany, která patřila ve volbách 1973 mezi nejúspěšnější nováčky. Její zakladatelkou se v roce 1995 stala charismatická Pia Kjarsgaard, která je stále její předsedkyní a politickými komentátory bývá často označována za „dánskou sestřenici Jörga Haidera“, či dokonce za „Haidera v sukních“. Strana odmítá přijímat nové uprchlíky, požaduje zpřísnění imigračních zákonů, požaduje radikální snížení daní a odbourání sociálního státu. Kromě toho se vymezuje proti Evropské unii, požaduje zachování nezávislosti Dánska a patří tak mezi tvrdé euroskeptické strany. Voličskou základnu dánských lidovců najdeme ve slabších sociálních vrstvách, stejně jako u zatvrzelých odpůrců evropské integrace. Lidovci jsou členem nacionální Unie pro Evropu národů.

Radikálně levicová (liberální) strana (Radikale Venstre – RV) vznikla odštěpením levicových intelektuálů od strany Venstre, což následně způsobilo pohyb liberálů z Venstre doprava. Strana představuje menší středolevou formaci, která má však velký koaliční potenciál, především pak vůči Sociální demokratům. Strana podporuje individuální svobody a tržní hospodářství, stát však chápe jako garanta silného sociálního státu. Oslovuje především středostavovské voliče, na evropské úrovni je – stejně jako Venstre – členem ELDR.

Socialistická lidová strana (Socialistisk Folkeparti – SF) představuje postmateriální stranu, která během sedmdesátých a osmdesátých let prošla značným vývojem názorů. Dnes je směsí postkomunistů, ekologů a pacifistů. Jejím základním cílem je vytvoření levicové vlády spolu se Sociálními demokraty a (s jistými výhradami) Rudozelenými a následné nastolení socialistické demokracie. Je proti členství Dánska v NATO a EU. Je členem Konfederální skupiny sjednocené evropské levice/Severská zelená levice.

Jednotná kandidátka – Rudozelení (Enhedslisten – EL) vznikla v roce 1989 jako volební spojenectví malých levicových subjektů, které se později transformovalo v jednotnou formaci. Představuje demokratickou levicovou stranu, která bojuje proti členství Dánska v NATO, stejně jako v Evropské unii. Evropskou unii považuje za příliš liberální prostředí pro sociálně slabé, NATO za aliance agresorů. Není zastoupena v Evropském parlamentu.

Volební kampaň

Ihned poté, co premiér Rasmussen vyhlásil parlamentní volby, začala volební kampaň. Zpočátku se zdálo, že se opět jako před volbami v roce 2001 obrátí k otázce imigrační politiky, na jejíž vlně získala Dánská lidová strana své postavení. Ale hlavní souboj se nakonec odehrál na poli běžných „občanských“ problémů. Šlo o klasická témata typu rodinná péče, ekonomický růst, daňové zatížení a objevil se zde i náznak snah o diskusi nad Smlouvou o ústavě pro Evropu (to především ze strany Rudozelených). Evropské otázky jsou však při parlamentních volbách příliš riskantním a nebezpečným tématem, nevyplatí se tedy riskovat a voliče zbytečně provokovat. Řada voličů proevpropských stran je rozpolcená a k integraci nemá jasný postoj. Proto tato diskuse poměrně brzy zapadla.

Důkazem toho, že otázka přistěhovalců je stále ještě aktuální, byl poslední lednový víkend, kdy islámští představitelé v zemi vydali výzvu, aby muslimové v Dánsku hlasovali proti stranám vládnoucí pravostředové koalice. Důvodem je imigrační politika liberálně-konzervativní vlády. V poslední době na sebe totiž Dánsko upozornilo tzv. pravidlem 24 let. Podle návrhu tohoto zákona smí Dán(ka) uzavřít manželství s cizím státním příslušníkem pouze tehdy, pokud oba dosáhli 24 let. Zároveň musí prokázat, že jsou spíše svázáni s Dánskem než se zemí původu partnera. Pokud se chce oženit či vdát přistěhovalec, musí mít povolení k pobytu v Dánsku nejméně tři roky. Dánský občan navíc musí prokázat, že má zajištěné bydlení o dostatečné velikosti, musí doložit svůj příjem a to, že z něho bude schopný zajistit manželku či manžela. Zároveň musí ten z páru, který v Dánsku bydlí, prokázat úspory a složit zálohu ve výši 53 tisíc dánských korun na nečekané výdaje. I ve volební kampani probíhala velká diskuse o tom, zda zákon přijmout, či nikoliv.

Další otázkou se stal Irák a podíl dánských vojáků na operacích v této zemi. Velká část Dánů je nespokojena s tím, že vláda do Iráku poslala jejich vojáky, a volají po jejich stažení. Voličům, kteří dánskou účast v Iráku spíše podporovali, pak čím dále tím víc vadí neustálé prodlužování mise a nejasné datum jejího ukončení. Zároveň si uvědomují, že válka v Iráku zvýšila nebezpečí terorismu i v Dánsku.

Vůdce opozičních sociálních demokratů Mogens Lykketoft sliboval zmírnění tvrdých opatření proti přistěhovalcům, které zavedla v posledních letech Rasmussenova vláda. Stejně tak hlásal obnovení sociálních funkcí státu, které prý pravicová vláda zrušila. Důležitou příčinou, proč liberálové udrželi své pozice, je, že byli schopni efektivně komunikovat s voliči a odrážet útoky opozičních Sociálních demokratů, stejně jako Dánské lidové strany. Anders Fogh Rasmussen vsadil na podporu vzdělávání a vědy, na zlepšení podmínek mladých rodin a na ochranu životního prostředí. Nejdůležitějším příslibem ze strany premiéra bylo pokračování politiky nezvyšování daní, vytvoření 60 tisíc nových pracovních míst a nezvyšování výdajů státního rozpočtu. Schopnost přesvědčit voliče, že pokračování liberálně-konzervativní vlády nebude znamenat demontáž sociálního státu, byla jedním ze základů úspěchu stran vládní koalice.

Výsledky voleb

Volební místnosti byly otevřeny od 9 do 20 hodin, ve večerních hodinách měly být zveřejněny první předběžní výsledky. Ty, stejně jako výsledky oficiální, ukázaly opětovné vítězství pravice. Volební účast dosáhla skoro 85 %, což je sice pokles voličské účasti oproti minulým volbám o více než 2 %, ale zde je nutno připomenout, že v roce 2001 se konaly současně parlamentní a komunální volby.

Oficiálním vítězem voleb se stala vládní Venstre, a to i přes fakt, že ztratila čtyři mandáty. O pět poslanců přišla ovšem i největší opoziční strana, tj. Sociální demokraté. Neoficiálním vítězem se tak stala Radikální liberální strana, která dosáhla vynikajícího výsledku. Oproti volbám z roku 2001 si polepšila o čtyři procenta, což v mandátovém vyjádření znamená skoro dvojnásobek zvolených poslanců. Posílila také vládní Konzervativní lidová strana, což pro mnohé voliče znamenalo naději, že bude ustavena nová centristická koalice liberálů, radikálních liberálů a konzervativců. Tuto možnost však narušil opětovný nárůst počtu hlasů pro populistickou Dánskou lidovou stranu, pro niž je zisk 24 mandátů novým volebním rekordem. Do poslaneckých lavic po těchto volbách nezasednou zástupci Křesťanské lidové strany (Kristeligt Folkeparti – KR), neboť nepřekonala 2 % hlasů, nutná pro vstup do Folketingu. Naopak v parlamentu opět, dle volebního zákona, zasednou dva poslanci z Grónska a dva za Faerské ostrovy.

Výsledky voleb nejsou příliš velkým překvapením. Výzkumy veřejného mínění poměrně přesně odhadly poměr mezi levicí a pravicí, byl předvídán také nárůst hlasů pro Radikální liberály. Výsledky voleb znamenají velikou pravděpodobnost, a dovolil bych si tvrdit snad až jistotu, že současná vládní koalice bude pokračovat i v dalším volebním období a opět to bude Dánská lidová strana, která v hlasování o důvěře tuto vládu podpoří. Nedlouho po volbách to potvrdil sám ministerský předseda, který na otázku, zda budou lidovci zastoupeni ve vládě, prohlásil: „Vláda liberálů a konzervativců byla znovuzvolená. Vláda musí být schopna dohodnout se na vnitrostátních a mezinárodních otázkách. Pohled Dánské lidové strany na mezinárodní otázky je však zcela v rozporu s pohledem vlády a tudíž nevidím prostor pro to, aby se strana stala součástí vládní koalice.“ Tímto prohlášením uklidnil mnohé spekulace o možném vstupu dánským populistů do vlády. Naopak, naděje mnoha voličů, že nová vláda bude složena z liberálů, radikálních liberálů a konzervativců, zůstane nenaplněna, neboť ihned po volbách ve svém projevu předsedkyně Radikálních liberálů Marianne Jelved prohlásila, že „jakékoliv spojenectví by mohlo nastat jen za příslibu velkých změn v politice vlády, což se nedá čekat“. Zásadní role její strany má spočívat v obnově tradičního ideologického štěpení dánské politiky.

Na to, jak bude vypadat nové složení vlády, si budeme muset chvíli počkat, jisté však je, že novou vládu čeká velice složitý úkol. Připravit referendum a přesvědčit občany, že Smlouva o ústavě pro Evropu je pro Dánsko, stejně jako Evropu výhodná a musí být přijata.

Výsledky parlamentních voleb 2005

	% hlasů	mandáty
Venstre	29,0 %	52
Socialdemokratiet i Danmark	25,9 %	47
Dansk Folkeparti	13,2 %	24
Konservative Folkeparti	10,3 %	19
Radikale Venstre	9,2 %	16
Socialistisk Folkeparti	6,0 %	11
Enhedslisten	3,4 %	6
Kristeligt Folkeparti	1,7 %	–
Faerské ostrovy a Grónsko	–	4

Zdroj: http://www.politiken.dk

Martin Habáň (1981) je studentem politologie na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Obsah Listů 2/2005

Martin Habáň

Dánští liberálové píší historii

Evropská unie jako choulostivé téma

Volební kampaň

Výsledky voleb

Výsledky parlamentních voleb 2005

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu