Václav Žák

Naše nynější krize

Titul Masarykovy knížky z roku 1895 by se mohl v české politice stát trvalkou. Už několik týdnů republikou zmítá krize. Na ní je snad nejzajímavější, že se přitom zemi a podle všeho i občanům vede nejlépe za posledních osm let. Zahraniční obchod je v přebytku, hrubý domácí produkt roste vyšším tempem, než se očekávalo, vláda hospodaří o něco úsporněji. Přesto vypukla krize. Kde se vzala?

Začala nenápadně: Mladá fronta Dnes se zeptala premiéra, odkud vzal peníze na nákup svého bytu. Připomeňme, že si ho pořídil poté, co mu média vytýkala bydlení v bytě přiděleném pražským magistrátem. Už tehdy existovaly pochybnosti, jak to s koupí bytu ve skutečnosti bylo. Teď však, po zpřístupnění katastru nemovitostí na internetu, se našly podrobnosti o smlouvách. Premiér na otázku po penězích neuměl dát uspokojující odpověď. Další noviny zase přinesly články o podnikání premiérovy manželky s majitelkou nemovitosti, v níž se provozuje „noční klub“. Kauza se začala utěšeně rozvíjet.

V krizi však vyústila v okamžiku, kdy koaliční partner KDU‑ČSL ústy předsedy Miroslava Kalouska požádal o Grossovu hlavu. Argumentace byla přímočará. V projevu na 7. celostátní konferenci své strany ji formuloval takto: „Koaliční krize nevznikla na základě ideových sporů. Koaliční krize vznikla z osobního problému jednoho člena vlády, který je shodou okolností předsedou vlády. (…) V okamžiku, kdy defilovalo panoptikum Rodů, Viků a Simkaničů, veřejnosti byly předkládány naprosto neuvěřitelné verze financování majetku jedné rodiny, jsme byli stále velmi zdrženliví. (…) Úplně jiný rozměr dostal problém v okamžiku, kdy nade vší pochybnost veřejnost byla seznámena s tím, že podnikání rodiny pana premiéra je napojeno na podnikání, které profituje z příjmu z prostituce. To pak není už jenom otázka prosté slušnosti nebo trapného vystupování na veřejnosti. To je potom i otázka bezpečnostních rizik.“

Jiná otázka ovšem je, je‑li tohle dostatečně podložená argumentace, anebo šikovná záminka. Jak se vzápětí po rozpoutání krize ukázalo, i sám předseda Kalousek měl co vysvětlovat, jak financoval svou životní úroveň. Zdůrazněme, co se v českých sdělovacích prostředcích příliš nezdůrazňovalo: podnikatel Kašák, švagr, od něhož si Miroslav Kalousek půjčoval peníze, byl zapleten do korupčních praktik na příbramské radnici. Jenom smrt – zastřelil ho jeho společník – zabránila dokončení trestního stíhání, které bylo v chodu. Pokud peníze, jimiž disponoval předseda Kalousek, mohly pocházet z trestné činnosti, nejde také o bezpečnostní riziko, stejně jako v případě premiéra Grosse? Morální rozhořčení předsedy Kalouska je tedy slabým argumentem pro rozpoutání krize. Co je tedy tím argumentem silným?

Z průběhu krize se dá se stále větší jistotou dovodit, že jde – o privatizaci Telecomu. Ministr Sobotka podle kuloárových zpráv řídí privatizaci férově a nemá nataženou ruku. To se pochopitelně málo zamlouvá firmám, které by chtěly vyhrát a jsou ochotny pustit groš na vytvoření „příznivého rozhodovacího prostředí“. Co to znamená? Sobotka musí pryč. Jak ale sundat Sobotku, když proti němu nic není? A navíc by to připoutalo pozornost? Nejlépe tak, že se shodí celá vláda. Velmi šikovnou argumentací: jde prý o morální a bezpečnostní problém jednoho člena vlády. Shodou okolností premiéra, s jehož rezignací vláda padá. Pak by se dala privatizace zastavit, a pak by o ní rozhodovali „ti správní“.

Pokud se ČSSD podaří zprivatizovat Telecom rychle, pominou i důvody pro krizi. KDU‑ČSL zřejmě dojde k závěru, že sedět ve vládě je výhodnější než sedět v opozici. ČSSD však pod tlakem musela ve svém čele obhájit politika, který nemá důvěru veřejnosti. Teď musí rychle najít důvěryhodnou osobu, jež by vedla stranu do voleb. A vyřešit spor mezi levým a pravým křídlem strany. Bude to mít těžké.

Václav Žák

Obsah Listů 2/2005

Václav Žák

Naše nynější krize

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu