Karel Cudlín

Mnoho lidí, mnoho pěkných věcí

Na fotografiích, které jste nám nabídl, jsou hlavní cesty, lávky, železniční trati…

Cesty fotím rád, ale není to mé nejhlavnější téma. Raději fotím venkov, hlavně na Východě…

Radši než velkoměsta, která jsou v Haliči a na Ukrajině taky?

Na Ukrajinu, vůbec do bývalého Sovětského svazu jsem jel s kamarádem fotografem a filmařem Vojtou Dukátem poprvé v srpnu 1991. Bylo to krátce po odchodu sovětských vojsk od nás. Chtěli jsme se podívat, kam se ti vojáci vrátili. Na hranicích jsme se dozvěděli, že v Moskvě je puč.

Tam se nám dojet nepodařilo, ale dorazili jsme do Kyjeva, akorát když vrcholil boj za nezávislost Ukrajiny. Pobyli jsme asi čtrnáct dní, vraceli jsme se přes Moldávii a Podkarpatskou Rus. Seznámili jsme se s několika místními lidmi a od té doby jsme se tam často vraceli. a nejen tam, ale i do Haliče a Bukoviny.

Když tam jedete dnes, vysílá vás většinou nějaká redakce?

Jezdím z vlastní iniciativy.

Chystáte se studiem na cesty, anebo spoléháte na cit?

Studiem se zabývám spíš povrchně, vybírám si prostě příležitosti, kdy se setkávají lidé, svátky, poutě, velikonoce, festivaly… Spoléhám na intuici…

Jak lidé přijímají fotografa v různých zemích, kulturách?

Snažím se přistupovat k lidem s respektem a nemám vlastně špatné zkušenosti.

Dnes se na Ukrajině dějí velké věci, možná pro Evropu zásadní…

O politiku jsem se moc nezajímal, pro mne byly důležité vizuální aspekty a možná něco z mizejícího světa a jeho kvalit. Co znamená „zásadní“? „Pomerančová revoluce“ ovšem výjimečná je. Probíhají tam velké změny, v mnohém podobné dění v jiných postkomunistických zemích.

Pro mě je ale nejdůležitější, že jsem na Ukrajině potkal přátelské, otevřené a velmi pohostinné lidi, jejichž materiální podmínky, životní osudy a úděl jsou podle našich hledisek daleko těžší… Díky fotografii jsem se prostě dostal do kontaktu s mnoha lidmi a zažil a viděl mnoho pěkných věcí.

-vb-

Karel Cudlín (1960), jeden z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Studoval v letech 1983–87 FAMU, krátce pracoval v Mladém světě, ale roku 1990 se vrátil do svobodného povolání. v devadesátých letech působil v deníku Prostor, Lidových novinách, ČTK; od roku 1996 je na volné noze opět. v nakladatelství Torst vyšly dvě jeho monografie, (1994 a 2001), společně s J. Marcem vytvořil fotografickou knihu Izrael 50 (Argo, 1998). Jeho díla jsou zařazena ve sbírkách např. UMPRUM Praha, Moravské galerie v Brně, Ludwig museu v Kolíně nad Rýnem, Muzea Zdi v Berlíně, Victoria a Albert Museu v Londýně. Následující fotografie jsou z cyklu „Cesty“.

Obsah Listů 1/2005

Karel Cudlín

Mnoho lidí, mnoho pěkných věcí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu