Usadil jste se v České republice, teď se dokonce stěhujete z Prahy na venkov. Odpustíte obligátní otázku proč?
Chtěl jsem studovat fotografii, v Německu jsem ovšem musel dost dlouho čekat. Kromě toho zaměření na takzvaný komunikační design v Darmstadtu mi moc nevyhovovalo. Měl jsem štěstí, když jsem na začátku devadesátých let ve Frankfurtu potkal sarajevského fotografa Branka Popoviće, který spolupracoval i s Emirem Kusturicou. A ten, jak víte, studoval na FAMU. Popović mi o FAMU vyprávěl, pomohl mi připravit portfolio fotografií, no a udělal jsem úspěšně přijímací zkoušky… Můj táta je ostatně sudetský Němec z Teplic, i když byl po válce strašně malinkej… A když už jsme u rodiny: maminka je Finka a moje rodiště u Frankfurtu.
Asi pět let jsem bydlel v Praze na Žižkově, což byla strašně zajímavá zkušenost. Nyní jsme získali možnost koupit barák v Lysé nad Labem, kde máme přátele, tak to zkusíme tam…
Odkud jsou fotografie, které jste nám nabídl?
Všechny z okolí Frankfurtu, kde jsem začínal někdy ve čtrnácti fotografovat pro lokální noviny; takových osm let jsem pro ně pracoval. Jsou skoro všechny strašně staré, jen pár je novějších, z cesty po Německu s Jindřichem Štreitem – třeba ta nevěsta u auta.
Co to mají ti páni za srandovní čepice?
Když se slaví karneval, nosí se takové čepičky. Ale Německo je samozřejmě i jiné! (smích)
Některé tváře, ale i břicha jako by byla česká, ale veselejší. Souhlasíte?
Nevím, nevím… Mně ten karneval připadá spíš absurdní, tomu způsobu zábavy moc nerozumím, není to můj způsob. Musel jsem karneval fotit, ale ptal jsem se v duchu, proč jsou od pátku do pondělí všichni veselí a ožralí, načež se vrátí všední den. Nevím…
Fotografují se vám lépe místa důvěrně známá, anebo naopak exotická?
Nějaký odstup je dobrý. Vlastně víc než v Německu jsem v posledních letech fotografoval na Moravě nebo v Polsku. Tím jsem získal odstup a znovu bych si rád zkusil dokument v Německu.
Kdo z českých kolegů byl pro vás důležitý?
Samozřejmě učitelé na FAMU, hlavně Jindřich Štreit a Viktor Kolář. Snad jsem se od nich trošku naučil, jaký je rozdíl mezi aktuálním fotografováním pro noviny a fotkou, která přežije.
Na to nejdůležitější jsem ale v první odpovědi zapomněl: když jsem přišel do Prahy, hned jsem se zamiloval. Moje žena je taky fotografka, ještě studuje v Opavě. A to je ten největší důvod!
‑vb‑
Björn Steinz (1970) se narodil v Bad Homburgu u Frankfurtu nad Mohanem. V letech 1994–1999 studoval pražskou FAMU, žil v Praze, nyní se usadil v Lysé nad Labem. V devadesátých letech absolvoval civilní službu, pracoval v uprchlických táborech v Jugoslávii a cestoval po Jižní Americe. Jeho fotografie publikovaly mj. agentury AP a DPA nebo noviny jako Frankfurter Rundschau či Prager Zeitung. Vystavoval na mnoha místech České republiky (mj. Praha, Uherské Hradiště, Brno, Olomouc) i v zahraničí (Oslo, Soul, Vratislav, Los Angeles, Ulm aj.).
Björn Steinz: Zábavy trošku absurdní
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.