Václav Žák

Kořistkův případ

Kauza Kořistka je neocenitelnou studnicí poučení, i když politici mohou být klidní: korupční aféry na preference stran nemají téměř žádný vliv. Skeptický český volič tuší, že si z hlediska korupce nemají moc co vyčítat. Shrňme stručně: po překvapivém odstoupení rebelujícího poslance Unie svobody M. Bielesze ho ve Sněmovně nahradil Zdeněk Kořistka, který dřív poslancoval i za ODS. Ještě než složil poslanecký slib, jeho přítel mu zprostředkoval v ostravské kavárně schůzku s asistentem předsedy ODS Topolánka, na níž údajně dostal nabídku, že pokud by pomohl svrhnout koaliční vládu, dostane 10 milionů a post velvyslance v Bulharsku. Schůzka se konala koncem července a téměř měsíc byl klid. Novináři se zajímali o to, jestli Grossova vláda získá důvěru. Teprve potom, co se o schůzce s Kořistkou dověděli od předsedy ODS, mluvil Kořistka s novináři a „off record“ jim o nabídce řekl. Novináři se rozhodli, že slib nedodrží, protože jde o závažnou věc. Pochopitelně, ODS se začala bránit slovníkem až netušeným a z kauzy se stalo horké téma, které poškodilo vztahy mezi stranami v parlamentu. Kořistkova verze vypadala věrohodně: kdyby se ČSSD nepodařilo sestavit vládu, ODS by předčasné volby vyhrála a Topolánek by se stal premiérem. Volby za dva roky zdaleka tak dobře dopadnout nemusí. Ani Topolánek nemusí zůstat předsedou ODS. Motivace pro „překlopení“ poslance tu byla.

Ovšem pravdivá může být i opačná verze: kdyby se podařilo ODS očernit, že si kupuje poslance nastojato jako dříví v lese, mohlo by to oslabit její preference před krajskými volbami a třeba by se i Unii svobody podařilo vstát hrobníkovi z lopaty. Druhá verze se ovšem nedá tak dobře sloučit s průběhem událostí: Kořistka by jistě nečekal, až začne mluvit Topolánek, a běžel by na policii hned. Jenže lidi, kteří od „zrádců ze Sarajeva“ očekávají jen to nejhorší, drobnosti nezajímají. Třeba až později někoho napadlo, že by se „neopatrnost“ předsedy ODS, s níž poslal na schůzku svého asistenta, dala politicky zneužít.

(Odbočka: tzv. „Sarajevo“ je excelentním příkladem politické manipulace, kterou česká média spolkla jako malinu. V době, kdy vrcholil skandál se švýcarským kontem ODS, se korunní princ ODS Pilip a další místopředseda Ruml rozhodli za skandál převzít odpovědnost a odstoupit. Chtěli přitom, aby Václav Klaus odstoupil s nimi. Cožpak takhle vypadá pokus o převzetí moci? Kdyby Pilip chtěl moc, stačilo mu čekat. Přitom ti, kteří chtěli odejít, dostali nálepku uchvatitelů. Skvělé. Dodnes je převrácené vnímání „Sarajeva“ v ODS živé a silně zatěžuje vztahy na pravém křídle české politiky. Dokonce inteligentní lidé vidí rudě, slyší‑li o Unii svobody – a jsou ochotni uvěřit sebevětší absurditě.)

Případ Kořistka se začal řešit prostředky trestního práva a vyvinul se ve velmi nepříjemný konflikt uvnitř ostravského státního zastupitelství a mezi krajským státním zastupitelstvím Ostrava a policií. Dozorový státní zástupce Fraš, kterému zřejmě shromážděné důkazy připadaly dostatečné, narazil na odmítavá stanoviska nadřízených. Jeho vedoucí na okrese zamítl vazbu, i když ji před tím zřejmě přislíbil, nadřízená na kraji kauzu bagatelizovala, ba prohlásila, že si policie, která pracovala pod jeho dozorem, počínala nezákonně, a nařídila stíhání zastavit. To je silná káva, normálně si takové věci vyřizují státní zástupci mezi sebou. Zde začali komunikovat přes média – a média snaživě zveřejňovala útržky informací, které hrály roli kouřových clon. V každém případě se podařilo dokonale znevěrohodnit vyšetřování: kdo chce kauzu vyšetřovat, je zaprodanec grosstapa, kdo ne, chce krýt ódéesáckou korupci.

Ani z těch útržků není tak obtížné poskládat smysluplnou mozaiku: zveřejněným faktům nejlépe odpovídá verze, podle níž ke schůzce došlo, nabídka učiněna byla a pan poslanec Kořistka o ní uvažoval; mohla být kulantní, ale teď se k tomu nechce přiznat. Pak se v něm buď probudilo svědomí, nebo se lekl, že na něj kolegové z ODS ušili boudu, popřípadě obojí. Když se dověděl, že se předseda Topolánek o schůzce zmínil novinářům, praskly mu nervy a začal mluvit. Není divu, že na detektoru lži má výpadky, ale přesto mluví konzistentně.

Jenže sebelepší verze, není‑li podložena důkazy, je pro trestní řízení k ničemu. Nemá‑li mít veřejnost dojem, že se trestní právo používá jako sekera na soupeře, měli by mít státní zástupci rozum a jít ven jenom s věcmi, které zazvoní. Možná důkazy existují – ale z dopisu otištěného v Právu se spíš zdá, že mezitím z případu odvolaný státní zástupce Fraš uvěřil ve věrohodnost příběhu. Jeho odvahu lze obdivovat, navíc jednal podle trestního řádu, ale pochyby vzbuzuje, jestli domyslel, co způsobí. Neznáme pochopitelně všechny důkazy, zejména odposlechy. Jejich znalost však věc asi málo změní: aktéři jistě mluvili v náznacích, které jako důkazní materiál nemusejí obstát. Otázka zní: mělo se státní zastupitelství pouštět do kauzy, která bez jasných důkazů vyvolá podezření ze zneužívání moci?

Místopředseda ODS Nečas řekl, že v čase vládní krize stálo za to kontaktovat kolegy z US a „nabídnout jim kariéru“. Co to znamená? ODS je demokratická strana s primárními volbami, které nejsou fraška. „Zrádci ze Sarajeva“ jako Kořistka by v nich měli omezené šance. Takovou kariéru asi místopředseda na mysli neměl. Tedy velvyslanec v Bulharsku? To by šlo hladce. Jinými slovy, pro pana místopředsedu, v podstatě jediného čelného představitele ODS, který dává najevo nespokojenost s korupcí, nebagatelizuje devadesátá léta a kritizuje napojení ODS na lobbistické skupiny, je přijatelné jednání, které má korupční charakter! Upozorňuji, že si místopředsedy Nečase vážím a nepochybuji, že obecně korupci odmítá. Jenom chci zdůraznit, jak vypadá česká politická kultura: ani on v „nabízení kariér“ poslancům jiných stran nevidí problém.

Ve Velké Británii to vidí jinak. Už 2. května 1695 se Dolní sněmovna usnesla, že nabídka peněz nebo jiné výhody jakémukoliv členu Parlamentu za to, že bude určitým způsobem prosazovat věc, která se projednává nebo má projednávat v Parlamentu, je závažným zločinem a pokleskem a podkopává britskou ústavu.

Chaos, který okolo kauzy Kořistka vznikl, ukazuje, že nemáme zažité normy, které bychom považovali za samozřejmé. Kde bychom je také vzali, po staletí vývoje, kdy se etické standardy měnily téměř každých dvacet let. A prudký vývoj světa v posledních patnácti letech rozkolísal politickou situaci i v historicky stabilních demokraciích. Nedá se nic dělat, je třeba jít zpátky ke kořenům. Česká politická i intelektuální elita by si měla vštípit usnesení britského parlamentu z roku 1695: mezi politickým a korupčním jednání existuje podstatný rozdíl.

(Obsáhlejší verze zazněla v Českém rozhlase)

Václav Žák

Obsah Listů 6/2004

Václav Žák

Kořistkův případ

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu