Václav Burian

Staré pověsti české a jedna bajka jako přívažek

Čech a Lech

Když se vrátili, oznámili, že shledali za horami, za řekou Odrou země široké, plodné a liduprázdné.

(Alois Jirásek: Staré pověsti české)

Praotec Čech
měl pech.
K moři došel
Lech.

Nejen že moře mít je terno.

Z vědomí, že pech je germanismus, Čechu se dělá před očima černo.

Kazi

Když se kníže Krok
ocitl ve finanční nesnázi,
na půjčku od Kazi
čekával i rok.

Teta

Praotec Čech neužíval diskety.
Až kníže Krok.
Dostal je od Tety.

Libuše

Libuše netuše, co činí,
zavedla přechodníky.
Její přechodníky
těžké jsou pro básníky
české, již píší „netuše“,
netušíce vesměs, že „netuše“
s ohledem na rod
nesluší Libuši, ba ani ropuše.

Přemysl

„Jsou, to jsou Stadici,“ řeklo jim pachole. „A tamhle Přemysl v poli voly pohání.“

(Alois Jirásek: Staré pověsti české)

Na poli nedaleko Stadic
kolébka českých tradic
stojí. Jich se národ zhostí
navzdory potížím s výslovností.

Přemyslova oběť

Doorav zem
odložit musel otku
i lýčenou botku.
Za volným životem
udělal bodku.

Mnata

V boj vytáhl-li Mnata,
celá nezůstala jediná cizácká hnáta.
Dnes to nepříjemně zní,
Mnata však nebyl politicky korektní.

Zlost drozda

„Strakapoud, těší mě.“
„Poud? To jméno pro straku
zní podivně,“
vrtá hlavou drozdu
a pták myslí si o ptáku:
„Jaké novoty v našem hvozdu!“

Až nakonec drozd
z uzdy pustiv zlost
řekne si: „Skromnosti bylo dost.“A změniv móresy
se představuje: „Dr. Ozd.“

Poznámka autora:

Když jsem se rozhodl přeložit pro Listy několik básní Stanislawa Barańczaka ze sbírky Biografioły. Poczet 56 jednostek sławnych, sławniejszych i osławionych, Wydawnictwo a5, Poznaň 1991, a pak jsem se pustil i do dalších sbírek z nonsensové linie jeho tvorby (nejen o slavných osobnostech, ale také o zvířatech), neodolal jsem puzení si něco podobného zkusit sám. Zde zveřejněné verše vznikly tedy jako vedlejší účinek překládání polského básníka.

Stanisław Barańczak v překladu Václava Buriana: Životolamy

Václav Burian

Obsah Listů 6/2004