Květoslav Growka

Radost frývaldovského kronikáře

Mnichovské trauma podzimu 1938 provází náš národ doposud. Ozývá se v krizových situacích, bývá připomínáno ve výročních letech, jako ozvěna se vrací při výkladu příčin a následků Mnichova historiky, politiky, novináři. Většinou se míní velká politika uskutečňovaná vládami, která se v diskusi běžných občanů smrskne na otázku „měli jsme se bránit: ano, či ne?“. Pro korektní vědeckou práci a diskusi – ve shodě s historickým proudem posuzujícím „dějiny všedního dne“ – je nutné nezapomínat na dokumenty vzniklé „dole“. Jedním z důležitých pramenů poznání jsou obecní kroniky, a ač mohou do určité míry vyjadřovat subjektivní pocit kronikáře, podřízeny letopiseckému dohledu jsou poměrně objektivním posouzením dané doby.

Kronika města Frývaldova (1914–1944) zahrnuje nelehkou dvacetiletou existenci Československé republiky – tu konečně občané města i jejich volení zástupci jednoznačně odmítli v r. 1918 podpořit. Ponížení nacionalisticky smýšlejících obyvatel, zánik slezské samosprávy, těžký dopad hospodářské krize i masakr během Frývaldovské stávky r. 1931 (budeme‑li jmenovat jen některé objektivní faktory) uvedly do pohybu myšlení, které se většinově přimklo k idejím nacismu. Tento stav, který takřka bez nadsázky můžeme pojmenovat jako kolektivní vědomí německého obyvatelstva Frývaldova, se projevil i v zápise kronikáře za rok 1938. Autorem byl Josef Hütter (1877–1947), novinář Mährisch‑Schlesischen Presse a básník, píšící v místním nářečí. V letech 1919–1921 byl starostou města, poté pracovníkem městského úřadu. V roce 1938 kroniku předal novému kronikáři Dr. Wilhelmu Rammertovi. Z jeho obsáhlého zápisu vybíráme jen několik typických pasáží k nejdůležitějším dnům mnichovské krize:

Veškeré pohledy směřují do Norimberka, kde začínal sněm říšskoněmecké strany NSDAP a odkud lze na 11. září ohlášeným velikým zahraničně politickým projevem vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera očekávat objasnění všeobecné nejistoty. Vůdcův výklad, že pokud nebude sudetským Němcům poskytnuta potřebná pomoc v jejich zemi, dostane se jim jí od Německé říše, vyvolal ohromné nadšení. Po projevu kolem 22.30 hod. táhly tisíce a tisíce lidí, k nimž se přidali lidé z okolních vesnic, na náměstí ve Frývaldově. Soudruh Walter Jaroschek měl na náměstí krátký proslov, kde poukázal na to, že nyní Německá říše převzala ochranu Němců v Československu. Stále znovu se ozývalo: „Chceme domů do Říše!“, „Lidové hlasování!“ a píseň Deutschland a Horst Wessel. Ke 24. hodině byla na lešení budovy spořitelny vztyčena vlajka s hákovým křížem…

Večer 21. září došla zpráva, že československá vláda přijala návrh Anglie a Francie odstoupit Německu určitá sudetoněmecká území. Kdo popíše jásot, který toto oznámení vyvolalo! Ve všech hostincích, kde domobrana zřídila hlídkové místnosti, zdravili se radostně pohnutí lidé německým pozdravem Heil Hitler! V kancelářích města byly sundány obrazy prezidenta. 22. září kolem poledne z Německa přijel automobilem, ozdobeným praporem s hákovým křížem, starosta města Max Groß… a přinesl zprávu, že možná ještě odpoledne přibudou do Frývaldova oddíly sudetoněmeckého freikorpsu, SA a SS. V mžiku je ve všech obchodech vyprodaná veškerá červená praporovina, vše se chystá k přivítání. V sále radnice je již čelní strana vyzdobena říšským znakem a ve věži leží připraveny prapory s hákovým křížem. Starosta Groß vyjednává s přednostou okresu Růžičkou a policejním radou Vaňkem o předání města do správy občanstva… Během odpoledne se však od základu celá situace mění. V Praze byl mezitím po odstoupení Hodžovy vlády pověřen gen. Syrový utvořením nového kabinetu. To znamenalo vítězství válečné strany…

23. září přineslo vyhlášení stanného práva… Asi ve 23 hodin se pohotovost konající noční služba na radnici z rozhlasu dozvěděla o všeobecné mobilizaci. Vedoucí úřadu Dr. Ramert se pokusil odtud informovat jednotlivé radní města. Podařilo se mu ale pouze zastihnout radního Dr. Pawlowského, který přišel na radnici právě v okamžiku, kdy zdvojená hlídka s nasazenými bajonety nastupovala před oba vchody a všem osobám nacházejícím se uvnitř zabraňovala v odchodu. Jen některým (radní Rudolf Richter a Dr. Hans Gröger) se ještě podařilo uniknout přes Sokolí vrch, kde freikorps spolu s mládeží (zejména žáky zdejší střední školy) organizoval převádění uprchlíků. Kolem půlnoci byl zatčen místní vůdce Freymann a Dr. Pawlowski…

25. září musely být odevzdány všechny rozhlasové přijímače. Stovky lidí stály v tento den před Hedvičiným sálem do pozdního večera, aby splnily rozkaz; samozřejmě s těžkým srdcem, jelikož jim tím bylo zamezeno poslední spojení s rodnou zemí a právě bylo oznámeno, že 26. září bude mít vůdce ve Sportovním paláci pamětihodný proslov…

28. září. Město je jako po vymření. Přes světlý, teplý sluneční svit, který nad ním leží, lze spatřit jen státní policii a vojenské patroly s nasazenými bodáky. …Všude nezvyklý klid – jen občas přerušovaný rachotem střelby pušek z okolí Gräfenberku…

30. září: v 5 hodin byl z kasáren naposled uslyšen signál Tagwache. Odpoledne se na Gräfenberku mohutně střílelo. Dva muži z freikorpsu měli z okraje lesa na dvoukilometrovou vzdálenost střílet na hlídku u Krizového kříže. To už se také vědělo, že velmoci při poradách v Mnichově garantovaly odstoupení německých území Československa Německé říši. Chaty schované v lesích, hostinec na Zlatém chlumu, na Čertových kamenech a na Křížovém vrchu poskytly přechodný útulek prchajícím mužům podléhajícím branné povinnosti. …Z rádia vešlo ve známost, že vyklizení sudetoněmeckého území má následovat ve čtyřech etapách, že naše domovina náleží ke 4. etapě, a bude tudíž obsazena až 6. října.

5. říjen: Od časného rána panuje v ulicích města živý ruch. Všude radostné tváře. Začíná se již také s výzdobou domů, ojediněle jsou již také vidět prapory s hákovými kříži. Starosta Groß a jiní vedoucí se vrátili z Německa. Během dopoledne přišli za starostou Großem dva čeští důstojníci k vyjednávání o předání úřadů a kasáren. …K 15. hodině přibyla skupina německých důstojníků, k níž se připojil anglický novinář, a jednala v hotelu Kretschmar s českými důstojníky. Současně dorazila na náměstí zpráva, že čeští vojáci po vyklizení vojenských skladišť ničí vnitřní zařízení nádraží. Tito lidé si počínali jako divoši. Vše, co se dalo, bylo rozbito, takže v krátké době poskytovalo nádraží nepopsatelný obraz zpustošení. Kromě toho se ale české vojsko, díky energickému počínání velitele plukovníka Matěje Švarného, dosud žádných zvláštních přehmatů nedopustilo. V noci na 6. října bylo území až po nádraží v Písečné českým vojskem vyklizeno. První rukojmí ze zadržovacího tábora v Prostějově, ale i první utečenci a příslušníci freikorpsu přicházeli po skupinách. Mezi vracejícími se tohoto dne se nalézal i zástupce starosty Karl Bittmann.

6. říjen: Již časně zrána se na náměstí shromáždilo velké množství lidí. Asi o půl deváté přijely první motorizované oddíly německého wehrmachtu. Tisícero rukou se natahovalo vstříc osvoboditelům a tisíce květin je zdravily. K jejich uvítání byly domy ozdobeny vlajkami a na domech a výlohách obchodů bylo vidět početné nápisy, ověnčené smrkovými a dubovými ratolestmi. Dlouhé hodiny rachotila auta a motorky v nepřetržitém proudu přes náměstí. V jednu hodinu následoval za zvuků hudby příchod hlavní části pěšího pluku č. 49 z Vratislavi pod velením plukovníka Schmidta. Na náměstí poblíž kostela se dostavili k přivítání členové městské rady. Starosta Groß nešetřil srdečnými slovy, které vyzněly jako hluboce procítěný dík vůdci. Jako požehnaná děkovná modlitba zazněly pak poprvé za hudebního doprovodu písně Deutschland a Horst Wessel. Plukovník Schmidt děkoval za srdečné přivítání a mimo jiné řekl: „Kdyby býval Vůdce nenašel šťastné řešení sudetoněmecké otázky, kdyby se stalo jinak, stál bych dnes se svým plukem rovněž na tomto místě.“

O tom, že Frývaldov nebyl pro nacistický režim bezvýznamným městem v nově založené sudetské župě, svědčí i obrazová publikace Freiwaldau in der Wendezeit sudetendeutschen Schicksal, vydaná berlínským nakladatelstvím Volk und Reich ještě téhož roku.

Z němčiny přeložila Krista Voráčová

Květoslav Growka (1956) učil na gymnáziu, od r. 1999 je archivářem Státního okresního archivu Jeseník; rediguje vlastivědný sborník Jesenicko.

Obsah Listů 6/2004

Květoslav Growka

Radost frývaldovského kronikáře

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu