Jiří Lach

Zápisky buchenwaldské

Svědectví Jaroslava Werstadta z let 1939 až 1945

V lednu příštího roku uplyne 35 let od smrti pisatele následujících dvou strohých sdělení: „Odvezen na Pankrác (pátek)“ a „Opustili jsme Buchenwald ve 4 hod. 10. min ráno.“ Tyto poznámky z 1. září 1939 a 19. května 1945, které si zapsal Jaroslav Werstadt (21. 3. 1888–8. 1. 1970) do svých notýsků oddělují takřka šest let nezměrného utrpení, kterému byly milióny Evropanů vystaveny v represivních zařízeních Třetí říše pro svůj rasový původ, vyjádřený odpor vůči nacismu, náboženskou, politickou či jinou orientaci. Tzvetan Todorov vykreslil v Mezní situaci (Praha 2000), jak jedním ze způsobů přežití v koncentračním táboře byla snaha uchovat aspoň kousky normálního – nelágrového – denního rytmu. Jedinec, jenž i za ostnatými dráty pěstoval poezii, obdivoval západ slunce nebo muzicíroval, měl větší naději na přežití nebo aspoň umíral vyrovnanější. Je zřejmé, že Jaroslav Werstadt usiloval o totéž, když se studiem německých klasiků (Karel Kučera, Historie & historici. Praha 1992, s. 161) snažil pochopit cestu k německé katastrofě Hitlerovy éry. Werstadt – historik žil rovněž v denících. Pro vlastní paměť sebral vůdčí události mikrokosmu buchenwaldského života a pokud prosákly informace, sledoval i tzv. velké dějiny. Po válce pak mohl podat svědectví v denním tisku (Bojující Praha a osvobozený Buchenwald. Svobodný zítřek, 2, 1946, č. 19, s. 9) a nebýt další publikační césury po únoru 1948, vykreslil by děje koncentračního tábora, který měl od svého založení v červenci 1937 na svědomí mezi 46–56 tisíci mrtvých, daleko podrobněji. Víme například, že chystal studií o Češích v Buchenwaldu.

Kdo vlastně byl vězeň s buchenwaldským internačním číslem 1741? Jaroslav Werstadt pocházel z Plzně a v letech první republiky náležel k dějepiscům blízkým prezidentu Masarykovi. Již to představovalo zřejmou kvalifikaci pro problémy s nacistickou mocí. Jaroslav Werstadt patřil spolu s Josefem Borovičkou (1885–1971) k největším znalcům Masarykova života. Oba začínali v pražském zemském archivu, který byl po převratu 1918 pověřen sběrem materiálů ke vzniku československého státu. Tento úkol připadl právě Jaroslavu Werstadtovi a pokračoval v něm od roku 1929 až do konce první republiky i v Památníku osvobození, v instituci, jež byla vytvořena právě ke sběru materiálů a studiu prvního odboje. Na rozdíl od Josefa Borovičky, který se pravidelně scházel s T. G. Masarykem, mapoval jeho prezidentství a studium dějin ukončil doktorátem ve třiadvaceti letech, se Jaroslav Werstadt dostal k historii přes studium techniky a jako mimořádný posluchač pražské Filosofické fakulty a doktorátu dosáhl na až ve dvaatřiceti letech.

Zbaven rodičů, řešil sirotčí nedostatek financí již od roku 1908 novinářskou činností, když pracoval jako redaktor Časopisu pokrokového studentstva. Žurnalistická činnost tvořila jednu z hlavních náplní Werstadtova života. Záhy ovšem poznal reakci cenzurního režimu, když v letech 1915–1916 takřka nepublikoval. Sám později v bilančním rukopise z roku 1963 (Tři čtvrti století života historického a života historikova. Kousek jubilejní bilance a samomluvy) vzpomenul, že to bylo poprvé, kdy nemohl svobodně vyjádřit své názory, tehdy zcela spjaté se státoprávně pokrokovým politickým proudem. Jak se sám mohl později přesvědčit, rakouská reglementace novinářské činnosti představovala chabou odrůdu v porovnání s dovednostmi nacistických a posléze komunistických tiskových drábů.

I na sklonku 30. let, když krize evropské politiky vyústila v mnichovské rozuzlení, setrval v obhajobě politických hodnot první republiky. Již pod pseudonymy Ladislav Vrbický, Vojtěch Landa apod. polemizoval s druhorepublikovou revanší vůči politickému odkazu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše či Kamila Krofty. Na stránkách týdeníku Sobota se utkal např. s názory, které Zdeněk Kalista, Josef Matoušek z historiků nebo básník Václav Renč a další vtiskli pomnichovské revue Lumír. Nemohl souhlasit s výroky typu: „Filosof bude vždy nebezpečím pro stát, který je jeho řízení svěřen“ (Zdeněk Kalista, Dny, kterými jsme prošli. Lumír, 65, 1939, s. 34) věnovali Masarykovi a jeho politickému odkazu. Zatímco do poloviny března 1939 posloužily mimikry k tomu, aby se nevědělo, že autorem tehdy nepopulárních textů je státní úředník, s příchodem protektorátu pseudonym chránil holé bytí.

Na počátku května 1939 navštívil J. Werstadta major Jaroslav Boháč, který rovněž pracoval v Památníku osvobození a seznámil jej s úmyslem založit odbojovou skupinu, která by se podobala Maffii z let Velké války. Nežádal jednapadesátiletého historika o zapojení do vojenských akcí, ale o boj slovem. J. Werstadt tak od května do července 1939 napsal deset článků, navazujících na Sobotu, které se měly přes francouzský konzulát v Praze dostávat do zahraničí, ale nakonec byla jejich cesta složitější. Tři z nich se pod pseudonymem J. V. Pražský dočkaly v r. 1943 vydání v měsíčníku Kruh, jež v Londýně vydával Vladimír Klecanda – do prosince 1939 vůdčí postava odbojové organizace Politické ústředí. Jak ukazuje předkládaná edice, mohl si je přečíst až 26. 4. 1945, kdy mu je přítel Klecanda zaslal po Bohuslavu Ečerovi – pozdějšímu vedoucímu československé delegace u tribunálu v Norimberku – do již osvobozeného tábora. Všech deset textů se podařilo J. Werstadtovi vydat po válce pod titulem Český hlas z okupované Prahy roku 1939 (In: Válka a revoluce. Sv. 1–2. Praha 1947–1948, s. 103–123, 123–155).

Na konci července 1939 a plánoval, že k textům Německý Lebensraum a česká vlast nebo Palacký a Hácha, jež se později objevily v Kruhu, doplní další. V pátek ráno 1. září toho roku však bouchly dveře Werstadtova bubenečského bytu nadlouho naposledy. Pražské gestapo jej převezlo na Pankrác. Podobný osud stihl onoho dne řadu jiných Čechů a lze soudit, že Jaroslav Werstadt byl zatčen rovněž v rámci druhé masivní zatýkací akce od počátku protektorátu, nazvané Albrecht I. a namířené proti české inteligenci. Šťastnější ze zatčených se dostali díky intervenci z protektorátu zpět domů, jako např. historik Karel Stloukal díky prezidentu ČAVU Josefu Šustovi. Většina ovšem sdílela osud Jaroslava Werstadta. Jeho zápisky nám opět připomínají známý fakt, kolik osobnosti české vědy a kultury nepřežilo nacistické represe. Mezi spoluvězni figuroval Josef Čapek nebo Ferdinand Peroutka, kterého pod příslibem propuštění z koncentračního tábora lákal vůdčí kolaborant Emanuel Moravec k vrchní redakci protektorátní Nové Přítomnosti.

Po návratu z Buchenwaldu věřil Jaroslav Werstadt, že rokem 1945 se otevírá dlouhá éra svobody. Vrátil se k dílu v obnoveném Památníku osvobození a jako nový starosta Historického klubu usiloval o rychlé zahlazení válečných ztrát. Nepodlehl svodům revoluční spravedlnosti, která paušálním cejchem kolaborantství označila mnoho lidí jen pro jejich odlišný politický názor či z kariéristických pohnutek. A pro Jaroslava Werstadta je příznačné, že se těchto jedinců zastával a neustal v tom ani po nástupu komunismu. Příkladem budiž opět Zdeněk Kalista, kterému Historický klub pod Werstadtovým vedením poskytoval práci v době po vyhazovu z Karlovy univerzity.

Jaroslav Werstadt sám ovšem náležel k nepohodlným osobám. Stalinský režim jej již v prosinci 1948 penzionoval. Šedesátiletý historik nemohl publikovat a jeden z nejpřednějších strážců nové doktríny o něm napsal: „…v rámci popularizace Masarykovy a Benešovy osobnosti po celý svůj život falšoval historii a převracel dějinnou pravdu…“ (Václav Kopecký, ČSR a KSČ. Praha 1960, s. 161.). Snad jen buchenwaldská minulost ochránila Jaroslava Werstadta od bezprostřední fyzické represe. Důkazem toho, že se v zimě 1948 opět otočilo kormidlo dějin směrem k nesvobodě, je návrat našeho historika k deníkovým záznamům, to je však již jiná historie.

Ediční poznámka

Výběr denních záznamů J. Werstadta od 1. září do počátku roku 1945 pochází z Archivu Akademie věd České republiky v Praze, fond Jaroslav Werstadt, karton 2, inventární číslo 50, „Deníkové zápisky buchenwaldské z doby od 1. dubna do 19. května 1945. Přepsáno z originálu v dubnu 1945“. Jedná se o Werstadtovy vlastní přepisy zápisků deníku z období 1939 až 1945 (uložené v tomtéž fondu: kart. 1, inv. č. 49). Z druhého zdroje pak pochází výběr poznámek od počátku září 1939 do jara 1945.

Zápisy jsou v této edici jsou řazeny chronologicky. Roky a měsíce u výběru z let 1939 až března 1945 respektují původní Werstadtovo značení, které psal do horní části daného listu diáře. Přepis je proveden včetně původních chyb. Pokud není uvedeno jinak, hranaté závorky, otazníky a jiné značky pocházejí přímo od J. Werstadta, což se týká především období od 1. dubna 1945. U přepisů do 1. dubna 1945 jsou některé zápisy vynechány z důvodu jejich nečitelnosti. Mezery jsou vyznačeny třemi tečkami. Werstadtova pozůstalost rovněž posloužila k úvodnímu životopisnému textu.

Vzhledem k povaze Listů bylo upuštěno od poznámek, běžných v edicích tohoto typu. Rád bych vyjádřil své poděkování Archivu AVČR za svolení k uveřejnění tohoto pramene.

Jiří Lach

Sept. 1939

1. Odvezen na Pankrác (pátek)

6. (stř.) Po 1. na procházce

8. (pát.) Po 2. „ „

9. (sob.) Odjezd do Dachau

10. (ned.) kolem 9 hod. příchod do Dachau

20. Dostali pásky a isolováni

Stloukal propuštěn

26. (út.) časně odjezd do Buchenwaldu. Přenocovali ve vlaku ve Weimaru

27. (stř.) dopol. přišli do Buchenwaldu na 47. (a z části 46) blok.

18. [října; doplnil J. L.] psal 1. lístek (došel 7. 10.)

1939 Dec.

24. (Štědrý den) dostal balíček s pečivem

Dostal: 7. (z 2.), 12. (z 8.) líst., 22. (z 15.).

Psal: 3. (Došlo 7.) líst., 10. (14.), 17. (21.), 24. (2. I.), 31. (6. I.) líst.

Jan. 1940

Dostal: 6. (z 27.XII.), 10. (z 2.), 13. (z 9.) a 20. (z 13.)

Psal: 7. (došlo 11.), 13. (20.), 14. (20.) líst., 21. (27.), 28. (3.II.)

1940 Okt.

31. Mecke Blockälteste 47. a 48. bloku

…

1. snížen plat na 1

1941 Apr.

11. Velký pátek po 1. dobrovol. na práci v zahradě (osek. stromků a rytí).

Práce ohláš. jako povinná; většina na zahr., starší a nem. na větvičky u prasečince

25. (pát.) všeob. povinná práce na zahradě a v Häftlingsunterkunft…

Mai. 1941

10. (sob.) uznán lékařem do štupárny (na bloku)…

Jul. 1941

13. (ned.) odešel Mecke. Zástupcem Beran, který asi do týdne ustanoven starším bloku

1941 Okt.

1. n. 2. přestěhování 47. bloku na 48. Blockält. Plojhar, zást. Beran.

Nov. 1941

13. Husák se vrátil

Jul. 1942

Josef Čapek transportován do Saxenhausenu

1942 Okt.

…

27. (út.) ráno nástup na Appelplatzu, dopol. příprava k odjezdu do Dachau. odpol. odchod k dobývání pařezů na staveništi Gustl. Werke…

Nov. 1942

8. (ned.) naposled v práci za branou

9. (pond.) na revíru: přidělen štupárně

10. (út.) uznán u Arbeitsdienstführera a po 1. ve štupárně táborové

Dovoleny balíky pro celý tábor. Brzy vydávány na bloku 2.

1943 Apr.

Přestěhování 48. bloku na 20. blok

19. Bittermann do Osvěčíma

– Peroutka do Prahy (Pankrác)

…

Vydávání balíků blokany na blocích

1945 Feb.

9. nálet na Weimar, v Gustl. W. zahynulo kamarádů

14. Nálet na Prahu

Mart. 1945

7. zádušní mše za Jar. Papouška u P. Marie Sněžně

31. Bílá sobota: nálet na Weimar

„Deníkové zápisky buchenwaldské z doby od 1. dubna do 19. května 1945. Přepsáno z originálu v dubnu 1945“

[původní nadpis Jaroslava Werstadta, J. L.]

Duben 1945

1. Ned.

Boží hod. Pracoval celý den

2. Po

Velikonoční pondělí. Nepracoval

3. Ú

Ve 2 hod. zpráva, že ve 4 hod [má odejít] všecko do tábora. Velitel tábora Pister mluvil v poledne k blokanům, kápům a vorarbeiterům o situaci a úmyslu odevzdat tábor nepříteli bez evakuace. Totéž potvrzeno ze schůze civilních pracovníků v Gustlloff‑Werke u Tänzra.

Večer byl apel.

Přípravy k vyhození Reithalle

4. Stř.

Nebyl vůbec apel.

Před večerem voláni židé na Apelplatz.

5. Č

Ráno apel.

Vybráni židé

Počasí se zhoršilo.

6. Pátek

Žádný apel

Časně ráno zpráva o aféře 40, resp. 36 prominentů všech národností, mezi nimiž Zenkl. Exekuce nebo vyšetřování weimarským gestapem na základě staršího udání? Co učiní tábor? Vzrušení a diskuse celý den. Objednaní nenastoupili a skryli se. Reklamace Schobertova – více se už nestalo. Špatné počasí.

7. Sobota

Časně ráno zprávy o chystané evakuaci a návštěvě lékaře… na některých blocích (tak na 20, 33 a jinde) k přezkoušení zdravotního stavu a schopností pochodovat.

Přes den proti tomu zprávy, že jde jen o obvyklé větší pracovní transporty, ne o úplnou evakuaci. O tom Pistrovo prohlášení k Polanskému, zvláště o jeho krajanech.

Vyčasilo se.

Večer přišel balík ze 14. III.

8. Ned.

Ve 1 12. Blokan oznamuje, že v 1 12 všecko nastupuje na apelplatzu marschbereit k evakuaci. Heslo: nenastoupit.

Zpráva o transportu 4800, později 10.000.

Schobert reklamuje nastoupení a slibuje poslat 2 kompanie do tábora.

Nastupuje napřed malý tábor a potom bloky z velkého tábora.

„Devětatřicítka“ nenastoupila toho dne, [byla] jen připravena na bloku.

Večer vráceny některé bloky z Apelplatzu (tak 33).

V poledne [jsem] vyzvedl v poslední chvíli balík, který [jsem] chtěl vzít s sebou tak jak byl.

9. Pond.

V celku se nic nedálo.

Prohlížel jsem s těžkým srdcem své sešity, které jsem se rozhodl nechat na bloku, ač [jsem] je včera vzal do zavazadla, a nutno‑li obětovat.

Pokus o přechod na „dvacítku“ ztroskotal.

10. Úterý

Po 10. hodině zpráva, že evakuace všech začne v 11 hodin. Před večerem jsem odnesl své sešity na revír. Dr. Hornovi. Tam [jsem] se rozloučil také se Zenklem.

Večer [jsem] o petici revíru k veliteli tábora a [byl jsem] vyzván (se Šípem) dr. Sychravou připojit se druhý den k politickému oddělení a Effektenkammer.

Odešel transport bloku 36.

Ve 12 hod. v noci přišlo 180 Slováků (osvobozeno 234).

11. Středa

Od rána [jsem byl] se všemi věcmi v politickém oddělení na Effektenkammer. Tam [jsem] prožil osvobození tábora.

Nemohl [jsem] vzrušením spát.

Před večerem londýnský český rozhlas [vysílal zprávu] o Fierlingrově projevu v Košici z 5. dubna.

12. Čtv.

V 9 hodin padl Weimar.

První svobodný apel.

Zemřel Roosevelt, ale zpráva o tom, ažTráno 13.

Pozdě večer hlášeno, že americké oddíly vstoupily na území komandatury.

Založil [jsem] na vousky.

13. Pátek

První zpráva časně ráno z českého i ostatního londýnského rozhlasu o smrti Rooseveltově.

Příchod amerického vojska do tábora. Do večera [provedeno] odzbrojení v táboře.

Projev všech národů k smrti Rooseveltově a odpověď amerického komandanta.

Schůze národních socialistů svolaná Zenklem.

14. Sob.

Se Šípem dopoledne v Hütelstadtu.

Odpoledne (setkali se s Hájkem a Sychravou) v Ettersburku.

15. Ned.

Česká manifestační schůze v kinohale.

Nelze do Weimaru ani do kraje za dráty.

16. Pond.

Návštěva výpravy Výmařanů (1400 lidí?)

S Hájkem a Lůžou [dělal] plány vydavatelské apod.

Jednal s Petrem o cestě do Paříže z podnětu francouzských přátel.

Pozdě večer (po 10. hod.) zavolán k vyplnění dotazníku.

17. Úterý

Ráno v 1 7. s dotazníkem do kanceláře komitétu.

Petr večer [říkal], že možná pozítří [pojede] do Paříže.

v londýnském českém rozhlase [byla zpráva] o osvobození primátora Prahy a 1200 druhů.

18. Stř.

V první schůzi tiskové komise a počátek činnosti v archivní komisi (s Ulrychem)

19. Čtv.

Dopoledne dostal šaty a efekty.

V 8 hodin večer panichida za 51 tisíc obětí Buchenwaldu.

Katolický pohřeb Poláka z politické sekce.

Voda v táboře naplno.

Večer volán Zenkl na cestu.

Porada po panichidě. Odjel Straka

Připsal [jsem si] stužku revoluční medaile.

20. Pátek

Ráno odjel Zenkl.

V 9 hodin koupání.

Komise tisková odpoledne

ve 2 hod. odpol. památková

Od 4 hodin ležel do rána – průjem

21 Sob.

V 1 10 tisková komise. Potom na schůzi s Williamsem (Hájek, Peroutka, Sychrava, Vočadlo, Werstadt, jiný důstojník).

Filla o akci kulturně rekvisiční. Ležel od 6 hodin večer.

22 Ned.

Ležel [jsem] do 1 11.

Šíp omdlel a leží

Filla pro podpis

Vůbec ne venku.

Odjel Dubina.

Zima a déšť.

Klidná noc.

23. Pond.

Ležel do 1 10.

Vepřové vařené.

V 9 hod. v kinu schůze mezinárodních žurnalistů; nešel [jsem].

Antl a Touš prý v seznamu 180 svobodných a živých (podle Husáka).

Husák 60 let.

Odpoledne na revíru pro Tannaltrin a pro legitimaci.

Večer Sychrava (s Vočadlem) [mně říká] o knihách za branou.

Francouzové pryč [jeli].

Klidná noc

24. Úterý

Doplnil [jsem] (již v pondělí z části) rukopis z prosince 1939: Dějiny osvobození v Novákových Přehledných dějinách čes. literatury.

Odpoledne Hájek za mnou: o publikaci Buchenwald (a cizích oficielních návštěvách). Udělal [jsem si] první plán „Čechů v Buchenwaldě“.

Jedl normálně. Událost: stolice.

Milánek [Tůma mně říkal]: Nejhorší dny [byly pro něho] 8. a 10. IV. (úterý), kdy vyháněl „malý lágr“; „sobecké“, ale… k tomu [bude nutno] se vrátit!

Oznámeno, že zítra [bude] 100 zajatých nazi nosit „sračky“. K tomu řečeno: radost, ale nic proti nim dělat.

25. Stř.

Sušil prádlo, které vráceno.

Jedl naplno normálně.

Šíp od dopoledne na revíru.

26. Čtv.

Hájek [mne] pozval výslovně do schůze tiskové, kde kapitán Horný [má] referát. Náhle přijel Dr. Boh. Ečer s dopisem od Vladimíra Klecandy ze 24. dubna a 10 čísly (5 svazečky) „Kruhu“ s mými 3 články. Odepsal Vladimírovi. (Mimo mne [dostali dopis]: Slavík, Sychrava, Vočadlo, Husák.) Ečer [mluvil] o české darlánštině!

Na bloku 20 [jsem] poslouchal Ečerův projev od brány.

Ripkův dopis.

27. Pátek

Jaroslava. Dopoledne [jsem] četl „Kruh“.

Odpoledne s Hájkem v Ettersburku v lomu, na věži brány (od 1 do 1 5.)

28. Sob.

Dopoledne v 10. hodin na pohřeb bratra Radiny ze Strakonic (obuvníka), 67 let, zemřel na sepsi po vředu. Pod Bismarkovou věží [pochován], přes 1200 účastníků.

Rozpršelo se

29. Ned.

Odpoledne [jsem] hlídal s Husákem civily z Weimaru.

Po 4 hod. jsem byl u Šípa na revírů (kde [leželi] též Šlechta, Peroutka. Müller, Potměšil).

30. Pond.

Dopoledne náprava na bloku, 6. stůl, příprava na 1. máj.

Odpoledne v 1 4. schůze pražského kraje (Holeček, Přikryl).

Květen 1945

1. Út.

Ve 1 10 na májovou oslavu.

Pantomima! S Moudrým kávu.

Na revíru u Šípa (O 4. hodině.)

S dopisem Fišera a „Kruhem“

Hájek Husákovi a mně o kartičkách u adjutanta.

Rybičky naposled.

† Hitler

Sekely – guláš

Prsť z apelplatzu.

2. Stř.

Po 10. hod. zavoláni Filla, Hájek, Husák, Sychrava a já ke komandantovi.

Od od 1 11. do 1 12. na přípravu. Potom před 12. ještě zpět na oběd (a převlečení). Od 3 1 marně čekali, na blok po 4. hod., pohotovost.

Setkal jsem se s gen. Janouškem.

Přemítal na posteli.

3. Čtv.

Měsíc od počátku krise Buchenwaldu. Celý den pohotovost. Rozhlas o Praze – lazaretním městě a o jednáních o nové úpravě (v proudu); rušiteli jen bolševici.

Jenda Hajšman přijel.

Večer koupání a oslava Štefánika.

4. Pát.

Jenda Hajšman odjel.

V kulturní komisi s příspěvkem Skálovým.

K obědu hrách. Večeře: konserva.

Odpoledne ve 2 hod. v kulturně‑tiskové komisi 3 členové delegace pancéřové brigády čsl. od Dunkerque: Tomčík, Kaván a ? o tisku a publicistice odboje.

Ve 1 4. schůze v kinu, kde? o historii zahraniční armády, Kavan o politických cílech hnutí a programu vlády, Tomčík o slovenské otázce a slovenském povstání.

Potom u Šípa na revíru. Tomčík s Přikrylem u Peroutky.

Hršelova nespokojenost na schůzi.

5. Sob.

O kapitulaci v Holandsku, Dánsku a severozápadním Německu.

Ve 3 1 volání vojska, policie a četnictva do českého rozhlasu na pomoc (v Praze). Ve 3 5 z čes. rozhlasu, že ve 2 hod. vojenské velitelství Velké Prahy s Národním výborem jedná. Ve 1 7 volání do Prahy z Londýna.

Nálada na bloku (Dostál, Hutař, Poláček: zločin). Matoušek o posledních 2 číslech „Kruhu“.

Ve 1 8, že německé tanky od Benešova k Praze. Volání též anglicky (Kasl: na Angličany není spolehnutí) a rusky. Mezi 8 a 1 9 rusky mimo jiné (nesrozumitelné), že některé části Prahy pod německou dělostřeleckou palbou, o jednání o kapitulaci Němců v Praze, které nedodrženo (? nejasno).

Kol 9. hod. o Národní výboru (Dr. Pražák předsedou). Košická vláda se ujímá vlády v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Bienert v Národní radě odevzdal moc. Německé tanky na Václavském a Staroměstském náměstí. Souhrnná zpráva, že západní město (Smíchov?) ostřelováno s děl.

Východní!

1 10 výzva českého velení k německé Wehrmacht. Ke kapitulaci: německé velitelství v Praze kapitulovalo, přesto Praha ostřelována. Krvavé boje. Trejbal o projevu Ripkově. Bijte Němce bez milosti. (Z Košic přes Londýn?)

Pokus Frankův o novou vládu, která by dala Němcům autonomii (?). Plzeň v amerických rukou?

Projev Wintrův: zůstat na místě, nechodit domu.

Poslední před spaním: Zastavte palbu a všecky přesuny. Zůstaňte na místě a vyčkejte dalších rozkazů. Tedy se jedná.

Ripkův projev.

6. Ned.

Ve 1 8 ráno [oznamován] vývoj situace v noci. Boj od 4–6 hod. Vlasovci pomohli. Hanebné podmínky německé. Znovu zastaven boj (ale obezřele [ponechány] barikády) a znovu se jedná s Frankem (Pražák ? a Kutlvašr). Američané v Plzni a na cestě k Praze.

Ve 2 hod. vyslechl s Hájkem na Apelplatzu zoufalé volání o pomoc (nenechte zničit Prahu!). Dojmy a úvahy o tom.

Potom se Sychravou a Vočadlem ve věži a o 5. hod. se Sychravou do Ettersburgu. Mnoho prodebatovali.

7. Pond.

Ráno v 7 hod. přehled událostí z noci.

Skaunic ráno o smrti Lůžově.

O 1 5 zpráva o obecné kapitulaci. Radost kalená trvající nejistotou a nebezpečím v Praze.

Hájek, Sychrava, Vočadlo a já do Ettersburgu. Krásný den, krásná nálada.

8. Úterý.

Ráno v 7 hodin. Zprávy z noci.

Dopoledne na procházce po táboru.

S Hájkem o dohodování tří stran v Národním výboru.

Odpoledne s Hájkem v Ettersburgu.

Potom s Fillou na Apelplatzu.

Večer poplašná zpráva: zapálili pražský hrad.

Nato dohoda mezi Národní radou a němec. velitelstvím o kapitulaci a odchodu německých vojsk (asi v 1 10.).

Londýnský rozhlas projev Králův. Churchill ve své řeči výstrahu Němcům v Praze a Čechách?

Na… Němci z Weimaru.

Rozloučení Španělů (řekněte doma, že u nás Franko).

9. Středa

Londýnský rozhlas ráno o nejasné situaci v Praze.

Rusové dobyli Drážďan a potom osvobodili Most, Duchcov, Teplice.

3 10 pohřeb Lůžův a Sušického (se Sychravou).

V poledne zpráva o bombardování Nymburka, Mladé Boleslavi, Kralup. Obyvatelstvo Prahy do krytu.

Ruské tanky v Praze; projev velitelův.

Odpoledne ve 4 hod. se Sychravou a Vočadlem; do 7 hodin v lese [společně].

Intervence Sychravova u amerického velitele o odletu. Odkaz na Wintra. Husák z revíru se dotazoval Sychravy.

Otázka odjezdu do Plzně.

V 7 hodin manifestační schůze Čechoslováků v kinu. Nebyl jsem.

Večer Ripkův projev k osvobození Prahy a Československa.

Stalinovy projevy ke dni vítězství a rozkaz o dobytí Prahy. Projev ruského plukovníka v Praze.

Hitlerjugend při práci.

10. Čtvrtek

Od Klingra [dostal] knížku o Weimaru.

Záhořík o návštěvě u Müllera, o rozmluvě s Borenkemprem a Lindemannem. (Müller s lopatou ve Weimaru a v Lageru).

Psal psaní Marii.

Ve 1 4., že Beneš a vláda v Praze.

Weiszar o dopise br.:

Nebyl venku.

11. Pátek

Dopoledne četl Klingrovu knížku o Weimaru.

V 1 hod. s Hájkem a Šlechtou v Ettersburgu. Leželi 2 ×, pod dubem. V hospodě pivo a káva.

12. Sobota

Celý den na bloku.

Četl knížku o Weimaru.

Večer se přišel rozloučit Hájek, že zítra, v neděli ráno jedou. Slyšel Nejedlého na Vyšehradě.

Večer v kinu prapory českoslov. revoluční vojenské organisace (= čs. brigáda K L Bu); Hanzal, nadporučík Železněv, Mráz; vedoucí Hösch a Jonáš prap. (?), Poláček.

13. Ned.

Odpoledne odjeli Hájek, Přikryl, Klinger, Vočadlo, Remeš, Škarda, Neumann…

Dopoledne Šíp za mnou. Po obědě s přestávkou až do večera u revíru s Augustinem, Husákem, Kloudou, Peroutkou.

Odpoledne slyšel něco z manifestace na Staroměstském náměstí (ruského generála).

Přes den zprávy o Frankově návratu a cestě první partie domů v úterý.

Večer určité vyhlídky.

14. Pond.

V půlnoci s neděle na pondělí dojela skupina do Prahy. O 1 4. odpoledne první zpráva od nich v rozhlase.

Odpoledne s Augustinem ve Weimaru (1 1–3 7).

Na šaty pro M.[arii dostal látku]

Husák se vrátil.

15. Úterý

V justiční komisi.

Odpoledne v Ettersburku s Augustinem, Husákem, Míčkou, Lomem. Americké tanky [v tamním parku].

Druhá zpráva z Prahy, že pravděpodobně zítra odjedou první vozy z Prahy. Dopisy v Praze rozneseny; jinam poštou.

Zpráva odpoledne, že Beneš [přijede] zítra do Prahy.

Ve Zpravodaji KL Bu 45: Poláček, V. Nosek o Stalinovi, L. Freund: K německé otázce, O jednotném Svazu mládeže.

Pozdě večer kolem 11. hod. Šubrt oznamuje v posteli, že zítra jedu.

16. Středa

Dopoledne byl jsem poslední z těch, kdo určeni k odjezdu. Zůstali jsme se Sychravou zpět pro nemožnost dostat se do vozu.

Odpoledne v Ettersburgu od 2 do 7 hodin (dvakrát kávu).

Večer poslouchal v rozhlasu návrat Benešův.

([Dostal] 170 cigaret)

17. Čtvrtek

Dojeli z Plzně, Mladé Boleslavi, večer z Prahy Jankovič a Zelenka.

Odpoledne se Sychravou v Ettersburku.

18. Pátek

Ráno ve 3 hod. vstával Šubrt.

V 1 5. přišli Dušek a Luňáček.

Odjeli: Plzeň, Kladno, Mladá Boleslav, Hradec Králové, americké vozy do Frant. Lázní.

V 8 hodin jely 3 vozy do Prahy s Jankovičem, Zelenkou, Matouškem etc.

Přijela výprava paní Šlechtové a dr. Klingra. Dostal jsem od Marie kufřík s koláči, dopisem a přikrývkou.

Poslední noc v Buchenwaldě na dvacítce. Doušek vína s Duškem večer a kávu.

Odpoledne se Sychravou naposled v Ettersburgu.

Spal jsem od 1 12. do 1 3.

19. Sobota

Opustili jsme Buchenwald ve 4 hod. 10. min ráno.

Obsah Listů 5/2004