Jiří Olič

Případ pravých borůvek

"Proč neustále vykrádáte banky?“ zeptal se ne příliš důvtipný žurnalista lupiče. „Protože jsou tam peníze!“ pravdivě a prostě odpověděl tento muž. Co jiného by také mohl odpovědět.

Občas se totiž zapomíná, že bankovní zloději si vykrádáním pokladen a sejfů nenapravují svoje mindráky a celkovou frustraci ze společenské situace, ale spíše tak řeší nepříznivou finanční situaci, kterou pociťují velice osobně a citelně. Ale soucit by asi nebyl na místě. Raději se podívejme na toho žurnalistu, jehož stále cosi nutí k tomu, aby mytizoval, to jest úplně nestydatě si vymýšlel a předělával nepohledné chaloupky reality na pohádkové hrady fikce. Dávám přednost žurnalismu obyčejnému. Lepší a zajímavější jsou právě holé popisy reality, protože ta nikdy není tak úplně holá, ale naopak zcela utěšeně rozvinutá do příběhů, které nemají začátky ani konce.

Na příklad nedávno, taková zpráva z novin: na Malé Morávce, kde se konaly tradiční Borůvkové hody jakýsi muž si dvakrát koupil borůvkový džem a dvakrát zaplatil bankovkou „v nominální hodnotě pět set korun“. Takto to řekla mlůvčí policie, a tyto mluvčí – jak známo – mají zvláštní talent formulovat jednoduché věci složitějším způsobem, ale o tom netřeba psát, byla by to úplně jiná kapitola. Problém totiž nebyl v nominalitě bankovek, ale spíše v tom, že obě měly stejná výrobní čísla, a byly to tedy padělky. Podstata padělatelství obecně a padělatelů zvláště spočívá v tom, že každý z nich musí vyrábět dokonalé kopie, a nikoli originály lišící se číslem.

Spravedlivější by zajisté bylo, kdyby ten padělatel doma zjistil, že nejenom jeho bankovky, ale také borůvky byly falešné. Ale to by případ komplikovalo, pro policii, její mlůvčí i pro mého čtenáře. Byl by to morální happyend, a ty jsou v literatuře kýčovité a v životě velice vzácné.

Takový žurnalista (nebo spisovatel) si často představují padělatele jako bytost tragicky rozpolcenou, jako mistra svého řemesla a současně člověka trpícího. Vylíčí nám ho jako chlapíka, jemuž se podařilo zdolat poslední ochranný prvek a najednou – ztratil všechnu radost a nadšení z dokonalé práce. Jako muže, který pozbyl pocit génia a vítěze nad pouhou materiální skutečností a teď tu sedí a smutně hledí jako pan Nikdo. To je ovšem fikce, čirá fantazie. Ve skutečnosti je tento padělatel docela tuctová letora, obyčejný člověk, který se dokáže radovat z práce, která se podařila a přinese užitek. Také se – především režisérům a spisovatelům – v poslední době často vyčítá, že heroizují zločince a podávají zločin jako cosi úplně normálního a navíc dávají i nové, neotřelé popisy jak jej provést a uniknout trestu. Nuže, nechtěl bych, aby tento text byl chápán jako cynická chvála lupičství a padělatelství, takový smysl nemá. Naopak si ale myslím, že je nemorální, když se v této společnosti dá na rady cyniků a přidává se těm, kteří toho mají nezaslouženě hodně. Cyniků, kteří říkají, že ministrovi je třeba přidat, aby ztratil zájem o úplatky, a nejenom ministrům a poslancům, ale také policajtům a všem, kteří jsou ohroženi bacilem korumpovatelnosti. „Dejme mu milion a on už nebude chtít víc!“ říkají tito dobráci.

Měl bych jiný a lepší nápad: dejme ty peníze zlodějům a recidivistům – a přestanou krást! Nebudou mít důvod! Anebo přidejme obyčejným lidem a zvláště nezaměstnaným, kteří kradou ze zoufalství a poradíme si velice jednoduše s faktorem zločinnosti. Zaměstnejte je, slušně zaplaťte a změňte je v lidi nezločinné! Pochopitelně – vím, že se to nedá. A tak jako letos i příští rok to s největší pravděpodobností zase skončí u těch falešných bankovek v nominální hodnotě pět set korun a u těch borůvek, které budou pravé. Něco být pravé musí, jinak by tento svět asi ani nemohl fungovat.

Jiří Olič

Obsah Listů 5/2004

Jiří Olič

Případ pravých borůvek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu