Yveta Shanfeldová

Básně

Tři motýli

Odraz světla se
dívá k nebi.
Po nocích si pod peřinou
čtu poezii Petra Kabeše
o tíživých tkáních.

Každá úleva je jediná,
každý úl plný loňských včel.

Zahrada. Pomalost zázraku.

20. května 2004

Odnepaměti usedám
do podzemních drah
nade mnou plynou řeky

Stín je trvalý slib
Prastaré stromořadí
dnů
To už ze zvyku

se stíny stále prodlužují

Z udivených stěn
sálá melodie
teče za obzor

Krátký život duh
obchází ptačí budky
Zpěv listí již padá
hodinou
vstává s povětřím
loučí se jak stěrač
odpoledních iluzí
nahrazených silnými
dálkovými reflektory

které přijímají tmu
Už ji neodlišíš
od blízkosti
nebo kolejnic
prostě od něčeho co vede
zpět k nepaměti

21. června 2004

New Jersey 18

Zoufalství, netečnost a štěstí
v lunaparku. Houfy
návštěvníků a racků, od moře se
valí pára a pár lodí na obzoru.

Přes hluk je obzor sotva slyšet.
Směs radosti a odporu zahlcuje,
příboj je tu jen na návštěvě,
navždy prodloužené.

Houpačky visí ve vzduchu,
odkud je výhled na moře,
hlavy lidí. Trvalá prozatímnost
buduje města na písečném břehu.

3. května 2004

Batsto 3

Osmdesát let stará sláma
v potlučené stáji
Čalouněním kočárů
leze vycpávka
za plotem ovce a slepice
Z limonitu zrudlo
i jezero

Veranda za mlýnem
věčně sestupuje do tichých vod
stvořených z myšlenek

těch, kteří tu nikdy nebyli

Všechno je skanzen
pro náhodné návštěvníky

23. června 2004

Na nebi občas zahučí motor,
ale jinak je v zahradě ticho,
zemina, růst umírání.

Fazolka roste
takovým tempem, že má
ještě čepici z hlíny,
z které se honem vylíhla,

rychle pije
své vlastní ticho.
Zbytečně bořím prsty
do země blízko ní.

Jód noci,
nedlouhý zelený život,
marné přimlouvání mraků,
dezinfekce smrti,
na nebi se loudá čas,
i jeho kořeny jsou zde,
na zemi.

Satyr u plotu se přehrabuje
v truhle nápadů: vytahuje zlaté
řetězce času, těžké kovy
lesknoucích se odměn a řádů,
alchymista mu pomáhá,
v podřepu křepčí a tleská,
zemina se směje,
fazolka dušuje,
nebe blýská,
ticho obchází a mne si ruce.

Odešlé kroky spí
svůj pozdní sen,
ve kterém prší na věčnost
ve kterém prší čas,
bez času není věčnost.

Neustálý růst smrti,
který přemíláme jak hrst hlíny
v dlani.

14. července 2004

Yveta Shanfeldová (1957) se věnovala několik let anglistice a literatuře na University of Pennsylvania ve Filadelfii a na Camden County College (ale nedostudovala). Vystudovala klavír na filadelfském Curtis Institute a pražské konzervatoři, několik let koncertovala a vyučovala hru na klavír. Kromě vlastního psaní se zabývá překlady poezie z češtiny do angličtiny (J. Skácel, O. Mikulášek, A. Sova, J. Hora, J. Seifert, J. Štroblová aj.) a z angličtiny do češtiny (L. Hughes, G. Brooksová, D. Hall, M. Angelou, E. Dickinsonová, W. B. Yeats aj.).

V tomto čísle:

Yveta Shanfeldová: Básně

Yveta Shanfeldová: Nedosažitelní a já

Nick Virgilio v překladu Yvety Shanfeldové: Básně

Obsah Listů 5/2004

Yveta Shanfeldová

Básně

Tři motýli

New Jersey 18

Batsto 3

V tomto čísle:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu