Tomáš Macíček

Fotbálek

Jak jste se dostal k fotografování?

Taťka byl fotograf. Věnoval se spíš volné tvorbě, ale potom musel vstoupit do družstva. Čili fotografovat na zakázku.

Třeba svatby a tak?

Samozřejmě… Ale zejména v mládí dělal zajímavé věci. Dobře kreslil a maloval, zkoušel jsem to taky, určitě jsem se mu nevyrovnal.

Máte v něm fotografický vzor?

To by nebylo přesné. Tatínek mě k ničemu nenutil, ale měl jsem možnost kdykoliv vzít fotoaparát a jít. V osmi letech mě samozřejmě fascinovala už ta schopnost zachytit realitu. Otec chtěl, ať hledám vlastní náhled, ať jsou výsledky opravdu moje. A doma měl nejen vlastní práce, ale i knihy a časopisy, také zahraniční.

O jednom vzoru bych tedy nemluvil. Nejdůležitější byli pro mě autoři, u nichž jsem aspoň podvědomě cítil kontinuitu díla, i přes proměnlivé výrazové prostředky a formy. Takoví jsou jednoznačně Drtikol i Sudek. O velikosti mě prostě přesvědčovala kontinuita.

Daří se vám ve fotografii výtvarné, děláte výborné dokumenty. Pořád máte tak široký záběr, nebo se začínáte specializovat?

Nechávám tomu volný průběh. Inspiruje mě spousta věcí, něco z toho intuitivně vyplyne. Co uděláte, může otevřít další směr, ale může to být konečná fáze. Zátiší, dokument, krajina, portrét… Třeba je to můj zápor, ale nechávám tomu volnost.

Kde jste fotbalové snímky pořídil?

Je to z Mořkova, mého bydliště. Krajina, lidé, svébytný svět, nadšení, někdy viděné z odstupu…

Jindy se díváte dost zblízka, ukazujete lidské emoce, ale i lidská těla…

Etika zobrazení, vkus jsou důležité. Nikoho nechci snižovat, to by nemělo smysl.

Jak se žije fotografům? Uživíte se fotografií?

Já jsem se fotografováním živil! Měl jsem ateliér v bydlišti, tedy levněji, bez nájmu, přijímal jsem různorodé zakázky, i reklamní, ale nechtěl jsem se tím zahltit. Učit mě baví, nedělám to, jen abych se uživil. Ještě v pátém ročníku studia jsem dostal nabídku, a tak jsem šel vyučovat.

-vb-

Tomáš Macíček (1966) absolvoval magisterské studium fotografie na ITF v Opavě, nyní vyučuje užitou fotografii na ostravské Střední umělecké škole. Ve své tvorbě úspěšně prolíná různé fotografické přístupy i žánry. Umí vytvořit manipulovaná zátiší i časosběrný dokument, používá velkoformátovou kameru i kinofilmový aparát. Vytváří rozměrné zvětšeniny i precizní sudkovské kontakty, inspirované japonskou kresbou. Je autorem dokumentárního cyklu o venkovském fotbalu, stejně jako souboru fotografií o životě invalidního člověka, který snímal velkoformátovým přístrojem a v němž uplatnil postupy obvyklé v zátiší. Nyní se věnuje především fotografii kulturní krajiny a jejích proměn v industriálním odcizení, dokumentární a sociální fotografii, portrétu a zátiší.

Tomáš Macíček: Fotbálek

Fotografie a ilustrace - Obsah čísla 4/2004

Tomáš Macíček

Fotbálek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu