Jindřich Kolda

Vlak z Prajska

(Psáno před osmdesátými narozeninami Josefa Škvoreckého)

Když vyšli Zbabělci, strhla se ohromná mela; teď mně nejde o svazové a jiné soudruhy, ale o všemožné dešifrátory, kteří zkoumali, co jako je v té knize pravda, co skrytá skutečnost, co fikce a tak dále. Tedy to nemám ze sebe, když román vyšel, bylo i mé máti teprve pět let, nýbrž z literatury, kde se konstatovává, že přinejmenším místně vzato je Kostelec, jeho čtvrti, domy, ulice, okolí přesnou kopií autorova rodného Náchoda. Jenže já jsem dlouho pochyboval…

V dětství jsem tím městem jezdíval s rodiči po dráze Choceň – Meziměstí k pramenům Metuje na letní byt, a tak jsem od plenek věděl, že pár minut od náměstí je tu nádraží a na hranici bys kamenem dohodil. Jakmile jsem se naučil ukazovat na mapě, zjišťoval jsem, že z Meziměstí vede trať do Mieroszowa. Nedalo mi spát, proč nemají podobnou záležitost taky v tom městě se zámečkem vršku kulatého, když v dílci E5 Jiráskova kraje je jasně vidět, že tři kilometry za čárou v kdysi německé Kudowě‑Słoném končí železnice z Kladska – ta by přece logicky měla vést až k nám! Po válce se ovšem koleje do ciziny odstraňovaly, ale po spojce nebylo vidu ani na předválečné mapě KČT, ba ani v rodinném Hansa Europa‑Atlasu z roku 1936, kde je jinak úplně všechno.

Mnohem později bylo naší střední škole absolvovat v návaznosti na povinnou četbu prohlídku Náchoda pod vedením jednoho dědečka, o němž se v oné četbě píše a který nám během dopoledne dokazoval, že se Škvoreckého románem pro tu holku Zdenu v Kostelci nezabloudíš: pivovár je skutečně za mostem, k zámku se jde kolem vily továrníka, u jehož syna si zdejší jazzmani pouštěli desky, kam se šli Angličani koupat, byly opravdu lázně, Port Artur se dříve psal s h, a vůbec že topograficko‑historicky vše souhlasí nachlup.

Já ale vědíl a hned také sdělil, že nás děda lakuje: díky oné drážní logistice mi přišla na mysl scéna, jak v pátek 4. 5. 1945 viděl Danny na nádraží muniční vlak, jenž tady zamrzl, protože koleje do Německa vytrhali partyzáni. Což je blbost, protože nebylo co trhat! Pamětník byl smutný, že nedokáže vysvětlit, kudy se ta mašina mohla do Prajska dostat; určitě se na to Pepika zeptá, až přijede. A já jsem dlouho s tímto objevem budil pozornost v kruzích, které rády plkají o literatuře.

O kavárenský grif mě nedávno mrzutě připravil Klub milovníků polských drah. Náhodně nalezená internetová stránka mi vysvětlila: po obklíčení Kladské kotliny Rudou armádou Němci rozhodli, že by bylo dobré někudy odvážet raněné, majetek, dokumenty a dodávat nové vojáky a munici k obraně oblasti. V lednu 1945 tedy nelidsky nahnali za Kudowu zajatce a v den Hitlerových narozenin zprovoznili po dřevěném mostě přes Metuji provizorní dvoukilometrovou železnici – do Kostelce! Tak po té trati přijel 4. května muniční vlak, na nějž se párkrát vystřelilo a kvůli němuž, což polští železniční nadšenci nevědí, se hlídka doktora Bohadla včetně Dannyho jedinkrát za povstání poprala. Těsně před koncem války se německé velení dohodlo s představiteli místního odboje a vlak odjel zpátky do Prajska. Čímž dráha skončila. V roce 1947 ji jako nefunkční rozebrala armáda.

V duchu – a teď i zde písemně – se omlouvám tomu starému klukovi, který se nám tehdy snažil vysvětlit, že Irena byla stejně hezká jako naše spolužačky, omlouvám se i Dannymu Smiřickému za to, že jsem dal na kus papíru posetého souřadnicemi a ne na jeho vyprávění o revoluci málem vodložený na neurčito. A pokud jde o místopis v krásné literatuře, nepodceňuju předem nic.

Jindřich Kolda (1979) je student polonistiky a teatrologie FF UP Olomouc. Překládá z polštiny.

Obsah čísla 4/2004

Jindřich Kolda

Vlak z Prajska

(Psáno před osmdesátými narozeninami Josefa Škvoreckého)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu