Bolesław Leśmian v překladu Vlasty Dvořáčkové:

Básně

V malinové houštině

V malinové houštině, po vrch hlavy skryti
očím příliš zvědavým, dlouho, půl dne málem
trhali jsme maliny, přes noc rudě zralé.
Všecky prsty od šťávy okrvavěly ti.

Zlostník sršeň hučel tam, snad tak kvítí děsí,
nemocný list vyhříval v slunci rzivé skvrny,
náhrdelník z pavučin jiskřil, třpytu plný,
kosmatý brouk pozpátku úkryt hledal kdesi.

Bylo dusno, houština vedrem malátněla
a náš šepot utichal, jen když jsem ti z dlaně
ústy sbíral maliny právě natrhané,
plody, které voněly vůní tvého těla.

Tak se vlastně polibek zrodil ve tvé dlani,
ten první, ten užaslý, který nezná ale
kromě sebe samého jiná polaskání –
jen svůj něžný úžas chce opakovat stále.

Bůhvíjak a bůhvíkdy stalo se to, milá:
svými ústy dotkla ses letmo mého čela.
Tvé ruce jsem uchopil – ty ses nebránila.
Malinová houština koldokola čněla.

Popelka

Když ve svých lněných cárech Popelka v koutě snila
o nedostupném plesu a o klenotech drahých,
nebem nejistých zítřků letěla zrovna víla
a náhle stála před ní. Byl večer dosti vlahý.

A víla kouzel znalá začala tkáti s pílí,
vlákénka pavučiny, jež byla z plotu sňata,
a ušila z nich šaty, co očím zasvítily
šarlatem vzdáleného, už zmatnělého zlata.

Klas bdění… Štipec klamu… Uvěř jim nedočkavě!
Půvab nicoty v malém… Hrst zlekaného hlohu…
Hotov je korálový náhrdelník, jenž právě
na dívčí hrudi blýskl a zalíbil se Bohu.

Ples začal! Je čas vyjet! Sny si teď vřavu přejí!
Tak tedy velká krysa se statným vozkou stane,
myši se změní v koně, a vítr – v uzdu jejich,
šum stromů – v dusot kopyt! Stromy jsou vylekané!…

Byl různý čas i bezčas, písek i louže bláta…
Tož dýni, která byla šťavnatá svévolností,
změnila víla v kočár z pravého ryzozlata –
až oči prudce bolí, jak září od věčnosti!

Zasvištěl bič! Ach koně, teď pozor na kopyta!
Zlé strže – průrvy v zdání, v kalužích přízraky jsou!
O propasti sní koně! Smrt za kola už chytá!
Pozor, ty hloupý vozko! Ty zešílelá kryso!

Už vjíždíš do nicoty! Už propasti tě mýlí!…
Smích tmy!… Jak hrozný pohled! Lidský duch bledne nyní!
Cval koní! Pomoz myškám, pomoz jim, Bože milý!…
Hřmí kočár! Bože milý, měj pod ochranou dýni!…

Jarní přízraky

Utíká dívka lesem. Čas se jí zelení…
Vlasy má rozevláté, šum lesa běží s ní.

Z mravenišť slunce zvedá poprašek v zlatých mhách
a jí se hrudí šíří májový krásný strach.

Vždyť vlkodlak k ní přišel dnes ve snu zšeřelém,
dva rytířové v zbroji, s nimi tři andělé.

Zpěv se jí zdál a tanec, ptáci, zvěř veškerá
a meč a krev a oheň. Snem dlouho běžela.

Teď běží, ale v bdění lesem až na okraj,
a loupežný máj za ní! Jen pohleď – tygr máj!…

A dívka hoří hněvem… zatíná bílou pěst…
Kolem ní voní kvítí… Přej, Bože, květům kvést!

Voní kvítí a sluncem dusí se prameny!
Purpur – zeleň – i zlato! Kvetoucí šílení!

Hřmí jaro! Buší vedro, šíj růží krvavíc!
Ó štěstí, štěstí, štěstí! Dneska, či nikdy víc!…

Hej, děvče, poslyš, děvče! Čas se nám zelení!…
Poznal jsem lásku – kdysi – zase chci žíti s ní…

Já byl tím vlkodlakem ve tvém snu zšeřelém –
i ti dva rytířové i ti tři andělé!…

Já jsem ten zpěv a tanec, ptáci i lesní zvěř!
A meč a krev a oheň! Tvým snem jsem běžel též…

Běžel jsem, tebe honil, tvůj věrný tygr máj!…
A celý les jsem taky – celý až po okraj!

Vlasta Dvořáčková

Dále v tomto čísle:

Vlasta Dvořáčková: Básně
Vlasta Dvořáčková: Co překládám?
Bolesław Leśmian v překladu Vlasty Dvořáčkové: Básně

Obsah čísla 4/2004

Bolesław Leśmian v překladu Vlasty Dvořáčkové:

Básně

V malinové houštině

Popelka

Jarní přízraky

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu