Téma v minulém čísle – Má sociální demokracie budoucnost?

Přinášíme další dva ohlasy na text Marcina Króla Soumrak sociální demokracie, jehož překlad vyšel v minulém čísle Listů.

Hana Mejdrová

Selhání byla vždy důsledkem dějinného zlomu

Úvaha M. Króla je velmi cenná, protože poskytuje pozoruhodný důkaz následků, ke kterým dospějeme ignorováním historických skutečností. Autor se domnívá, že „více než stoleté dějiny sociální demokracie“ byly cestou „velmi mnoha úspěchů“ a současný stav se mu jeví jako zrada původního poslání a praxe socialistických stran.

Z idyly minulosti sociálně demokratických stran mu zcela zmizelo selhání Druhé internacionály v r. 1914, které vzdor úsilí některých jejích jednotlivců nedokázalo čelit katastrofě první světové války. Stejně neúspěšné bylo úsilí jednotlivců vyvodit z tohoto selhání závěry pro teorii a taktiku hnutí aspoň ex post. Neschopnost reagovat na hluboké vývojové změny světa a jejich následky tak pokračovala a měla další katastrofální následek ve třicátých letech, kdy spolu s celým demokratickým světem nedokázaly socialistické strany zabránit katastrofě ještě větší nežli v roce 1914. Autorovi tak zcela uniká, že útlak, bída a nerovnost nejsou žádné novum v dějinách a že hlavní důvody selhání nebyly a nejsou ani dnes ve lhostejnosti k sociální nerovnosti.

V rámci této úvahy mohu pouze konstatovat, že k selhání docházelo zpravidla tehdy, kdy celkový vývoj společnosti (vědecký pokrok, důsledky v ekonomice, v mocenských přesunech apod.) zaznamenal podstatný zlom, kterému již dosavadní stav idejí a programů demokratických stran neodpovídal, a tak se uvolnil prostor pro radikální populistická hnutí.

Není asi třeba dokazovat fundamentální zlom, který vyvolal současný vývoj vědy a techniky ve všech sférách života společnosti na celém světě. Nedomnívám se proto, že situaci vyřeší nová strana citlivá k sociální nerovnosti. Jde přece o daleko více nežli o nastolení nového vše řešícího ideologického receptu. Je možno se přít, zda názory a politická praxe současných socialistických stran jsou správné. Za veliké pozitivum však považuji právě to, co M. Królovi vadí. Totiž fakt, že se snaží hledat nové, netradiční postupy, že různé strany postupují různě a že rozdílné názory nebrání ve spolupráci a výměně zkušeností. I když toto hledání nepřináší vždy okamžitý efekt, je to jediná cesta, jak se, i když ne mílovými kroky, ale aspoň pozvolna přiblížit k některým řešením. Nedělejme si iluzi, že v lidské moci je více.

Hana Mejdrová, historička

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Jiří Vančura: Kde vzít a nekrást?
Jaroslav Šabata: Obnovit identitu na ideové půdě
Luboš Dobrovský: Hřích, nebo moudrost?
Jan Keller: Čtyři chyby sociální demokracie
Pavel Mertlík: Existenční otázky namístě
Jan Sokol: Politika a soutěž krásy
Vladimíra Dvořáková: Globalizace musí mít politický rozměr
Jiří Kunc: I z této křižovatky vedou cesty
Petr Fejtek: Problém filosofický, anebo lidský?
Jan Novotný: Ideje proti kastám
Erazim Kohák: Soumrak a svítání sociální demokracie
Pavel Švanda: Nebezpečný hlad po sekulární spáse
Pavel Pečínka: Třetí cesta mezi extrémy
Zdislav Šulc: Není jednoduchých receptů
Alena Wagnerová: V krizi je celý systém
Miloš Hájek: Je nutné hledat politické řešení
Hana Mejdrová: Selhání byla vždy důsledkem dějinného zlomu

Obsah čísla 4/2004

Hana Mejdrová

Selhání byla vždy důsledkem dějinného zlomu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu