Co si myslíš o kolektivních dokumentárních projektech jako Lidé Hlučínska nebo Zlín a jeho lidé? Zúčastňuješ se ještě něčeho takového, nebo tě to vůbec neoslovuje?
V současné době se účastním podobného projektu, který Institut tvůrčí fotografie realizuje v Opavě – tentokrát ale v roli pedagoga.
Myslím, že podobné projekty jsou pro studenty jedinečnou možností vyzkoušet si, co dokumentární fotografie je. Navíc mohou být v úzkém kontaktu s fotografy, kteří patří mezi špičku ve svém oboru a práci s nimi průběžně konzultovat – to je výjimečná zkušenost.
Sám bych se nebránil ani účasti na nějakém skupinovém projektu v roli fotografa. Záleželo by na konkrétním tématu, dalších účastnících projektu a v neposlední řadě na míře svobodného autorského projevu.
Neláká tě ještě znovu se pustit do nějakého časově či prostorově uzavřeného projektu, jako např. tvoji Premonstráti či Rómové ve městě Brně?
V současné době mám rozpracovaný další fotografický cyklus, ale víc nechci prozrazovat – teprve to krystalizuje. Nevím kdy ho ukončím, vše je na začátku a nechci si dávat žádné termíny – skončím v okamžiku, kdy budu mít pocit, že nemůžu udělat víc a že pod to, co jsem udělal, se můžu podepsat. Myslím, že nebudu mít problém pracovat i na několika projektech najednou.
Půjde tedy o nějaké konkrétnější téma než Ecce homo?
V jistém smyslu ano – zatím fotografuji v České republice a na Slovensku. Asi se pustím ještě dál, možná po střední a východní Evropě, ale rozhodně ne za hranice Evropy. A bude to barevné.
A co experimentování s fotografickými technikami, se kterými jsi kdysi začínal? Za tím udělalo setkání s dokumentem tlustou čáru?
Asi ano. Podobnými tématy se zabývám již jen jako pedagog ve fotografických dílnách v rámci školy. Je to možnost jak studentům ukázat úplně jiné přístupy k práci s fotografickým obrazem.
Ještě jako student jsi získal hlavní cenu v soutěži mladých fotografů Mio Photo Award v japonské Osace. Ovlivnilo tě to nějak?
Přínosem byla už možnost v Japonsku vystavovat. Díky ceně jsem mohl dvakrát Japonsko na delší dobu navštívit a seznámit se s jeho historií i současnou kulturou. Kromě toho finanční odměna spojená s Grand Prix mně umožnila v následujících dvou letech pracovat na započatém cyklu Ecce homo.
Jak se žije dokumentaristům? Uživíš se fotografií?
Dokumentární fotografie není lukrativní obor a prodej originálních fotografií je nesou-měřitelný s některými „efektnějšími“ či „dekorativnějšími“ žánry, jako jsou třeba akt, portrét či krajina. Proto kromě volné dokumentární fotografické tvorby působím jako pedagog – externě učím na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a ve Fotoškole Brno, což je moje vlastní malá škola, v které působí i další fotografové. V menší míře dělám taky komerční zakázky.
Evžen Sobek (1967) je výraznou osobností české dokumentární fotografie. Fotografii studoval na ITF SU v Opavě. Fotografuje v Evropě a Asii, žije v Brně. V souboru Ecce homo, ze kterého pocházejí publikované fotografie, se již vzdálil sociálnímu dokumentu – přímočarou výpověď nahradily náznaky a tajemství.
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.