Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 3 > Kultura > Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek

Ecce homo

-js-

Co si myslíš o kolektivních dokumentárních projektech jako Lidé Hlučínska nebo Zlín a jeho lidé? Zúčastňuješ se ještě něčeho takového, nebo tě to vůbec neoslovuje?

V současné době se účastním podobného projektu, který Institut tvůrčí fotografie realizuje v Opavě – tentokrát ale v roli pedagoga.

Myslím, že podobné projekty jsou pro studenty jedinečnou možností vyzkoušet si, co dokumentární fotografie je. Navíc mohou být v úzkém kontaktu s fotografy, kteří patří mezi špičku ve svém oboru a práci s nimi průběžně konzultovat – to je výjimečná zkušenost.

Sám bych se nebránil ani účasti na nějakém skupinovém projektu v roli fotografa. Záleželo by na konkrétním tématu, dalších účastnících projektu a v neposlední řadě na míře svobodného autorského projevu.

Neláká tě ještě znovu se pustit do nějakého časově či prostorově uzavřeného projektu, jako např. tvoji Premonstráti či Rómové ve městě Brně?

V současné době mám rozpracovaný další fotografický cyklus, ale víc nechci prozrazovat – teprve to krystalizuje. Nevím kdy ho ukončím, vše je na začátku a nechci si dávat žádné termíny – skončím v okamžiku, kdy budu mít pocit, že nemůžu udělat víc a že pod to, co jsem udělal, se můžu podepsat. Myslím, že nebudu mít problém pracovat i na několika projektech najednou.

Půjde tedy o nějaké konkrétnější téma než Ecce homo?

V jistém smyslu ano – zatím fotografuji v České republice a na Slovensku. Asi se pustím ještě dál, možná po střední a východní Evropě, ale rozhodně ne za hranice Evropy. A bude to barevné.

A co experimentování s fotografickými technikami, se kterými jsi kdysi začínal? Za tím udělalo setkání s dokumentem tlustou čáru?

Asi ano. Podobnými tématy se zabývám již jen jako pedagog ve fotografických dílnách v rámci školy. Je to možnost jak studentům ukázat úplně jiné přístupy k práci s fotografickým obrazem.

Ještě jako student jsi získal hlavní cenu v soutěži mladých fotografů Mio Photo Award v japonské Osace. Ovlivnilo tě to nějak?

Přínosem byla už možnost v Japonsku vystavovat. Díky ceně jsem mohl dvakrát Japonsko na delší dobu navštívit a seznámit se s jeho historií i současnou kulturou. Kromě toho finanční odměna spojená s Grand Prix mně umožnila v následujících dvou letech pracovat na započatém cyklu Ecce homo.

Jak se žije dokumentaristům? Uživíš se fotografií?

Dokumentární fotografie není lukrativní obor a prodej originálních fotografií je nesou-měřitelný s některými „efektnějšími“ či „dekorativnějšími“ žánry, jako jsou třeba akt, portrét či krajina. Proto kromě volné dokumentární fotografické tvorby působím jako pedagog – externě učím na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a ve Fotoškole Brno, což je moje vlastní malá škola, v které působí i další fotografové. V menší míře dělám taky komerční zakázky.

Evžen Sobek (1967) je výraznou osobností české dokumentární fotografie. Fotografii studoval na ITF SU v Opavě. Fotografuje v Evropě a Asii, žije v Brně. V souboru Ecce homo, ze kterého pocházejí publikované fotografie, se již vzdálil sociálnímu dokumentu – přímočarou výpověď nahradily náznaky a tajemství.

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Evžen Sobek: Ecce homo
Evžen Sobek: Ecce homo

Fotografie a ilustrace - Obsah čísla 3/2004


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.