Tomáš Motlíček

Výzkum československé emigrace v Olomouci

Tomáš Motlíček

Co učinila Česká republika pro krajanskou komunitu od roku 1989? Bez dlouhého přemýšlení zjistíme, že téměř nic. Deset let od pádu komunismu trvalo politikům, než se dopracovali k prvnímu a dosud i poslednímu vstřícnému kroku: od r. 1999 mohou mít emigranti dvojí občanství. Tehdejší ministr vnitra Václav Grulich k tomu poznamenal: „Projevili jsme dobrou vůli vůči lidem, kteří byli nuceni opustit republiku a neztratili k ní vztah.“

Docenění významu krajanů víceméně zůstává na historicích a dalších odbornících, kteří jsou schopni a ochotni komunikovat na bázi interdisciplinární spolupráce.

Dodejme však, že jsou to příslušná ministerstva, která udělováním grantů vědecké instituce ve výzkumu české a československé emigrace podporují. Bez nich bychom mohli jen těžko studovat československé vystěhovalectví jako nedílnou součást českých dějin.

Zájem historiků o emigraci z českých zemí a Slovenska narůstá od 90. let. Právě tehdy bylo založeno i Centrum pro československá exilová studia při Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (CČES). Letos tedy CČES vstoupilo do druhého decennia. Myšlenka založení specializovaného pracoviště se ovšem začala rodit už v roce 1992 během studijního pobytu posluchačů tehdejší Katedry humanitních věd a evropských studií (dnes Katedra politologie a evropských studií) FF UP, kteří navštívili Spojené státy, kde navázali kontakty s některými osobnostmi československého poúnorového exilu. Iniciativa studentů došla naplnění v dubnu a květnu 1993. Na založení CČES se vedle představitelů kateder, Filozofické fakulty a Univerzity Palackého podíleli sami exulanti, především významná osobnost československého exilu Mojmír Povolný, předseda Rady vzájemnosti Čechů a Slováků, jejíž předchůdkyní byla Rada svobodného Československa.

Jedenáctým rokem je CČES jediným spe-cia-lizovaným vysokoškolským pracovištěm v České republice, které se systematicky věnuje výzkumu a dokumentaci exilu. Už při založení bylo zřejmé, že funkce vědeckovýzkumné a dokumentační budou náležet k hlavním úkolům. Prvořadým úkolem CČES je zpracovávání dějin Čechů a Slováků, kteří odešli do zahraničí i studium osudů občanů Československa, kteří opouštěli v několika vlnách vlast a našli druhý domov ve svobodném světě.

Představíme-li si územní rozptyl vystěhovalců a exulantů, je nám jasné, že výzkum musí probíhat v cílových zemích emigrantů, kde je vedle bezprostředního kontaktu s lidmi možné studovat archivní materiály spolků i zastřešujících organizací exilu.

V odborném záběru CČES z cílových zemí českých emigrantů leží především Rakousko, Švýcarsko, Spojené státy americké a Latinská Amerika. Výzkum emigrace do Švýcarska a Rakouska je pracovním polem Miloše Trapla, Miloše Kouřila a A. Skoupého, kteří během několika studijních cest po Švýcarsku shromáždili cenné informace o spolkovém životě Čechů a Slováků, jimž se stala země helvetského kříže druhým domovem. Karel Konečný se v posledních letech zaměřil na osudy čs. důstojníků, kteří emigrovali do Spojených států amerických a aktivně se zapojili do krajanských organizací. Vystěhovalectvím a exilem do Latinské Ameriky se zabývá Ivo Barteček, který sleduje současnou podobu české krajanské komunity v Brazílii, Argentině a Venezuele. Monika Mandelíčková se orientuje na poúnorové uprchlické tábory a mezinárodní uprchlické organizace. Vědecký výzkum přináší zcela původní poznatky a stále nás přesvědčuje o tom, že míra naší informovanosti o odchodech z Československa je nízká.

Pro CČES je důležité i rozšiřování nově získaných poznatků. Vedle samozřejmých publikačních výstupů se CČES prezentuje novou ediční řadou Emigrace. Zájem posluchačů historie o exilovou problematiku dokumentuje studentský sborník Studie z dějin emigrace (Olomouc 2003). Historikové z CČES se zúčastňují Týdnů zahraničních Čechů v Praze a dalších vědeckých sympózií a konferencí. Loni se CČES podílelo na rozsáhlém projektu Společnosti pro kulturu a dialog K2001 Český a slovenský exil 20. století, jenž se poprvé prezentoval výstavou v Brně.

Studium je založeno mimo jiné na kritickém zhodnocení souborů písemností deponovaných v archivu olomouckého pracoviště, v dalších archivech v ČR, ale především v přísluš-ných zahraničních institucích. Vedle studia archivních pramenů CČES buduje pomocí tzv. orální historie sbírku rozhovorů s pamětníky. Je totiž skutečností, že písemné prameny nejsou v mnoha případech k dispozici. Interwiev s emigranty se tedy stávají velmi cenným zdrojem informací. Autentická výpověď člověka je nezaměnitelná. Uchování vzpomínek je výrazným vkladem pro budoucí studium, kdy již nebude možné osobní výpovědi zachytit.

Shromažďování písemností roztroušených po světě představuje prioritu. Vzhledem k vysokému věku exulantů hrozí nebezpečí, že dokumenty mimořádné historické hodnoty budou nenávratně ztraceny. Velmi často se stává, že kvůli nepochopení potomků exulantů, kteří již zpřetrhali kořeny se zemí, odkud jejich otcové či dědové odešli, jsou celoživotně budované sbírky knih a písemností vyhozeny.

Archivní prameny uložené v archivu CČES pokrývají léta 1948–1989. Nejrozsáhlejší je fond Rady svobodného Československa (RSČ), který do Olomouce věnoval Mojmír Povolný. Historii Rady popsal právě na základě studia archivu CČES Bořivoj Čelovský v mo-nografii Politici bez moci (Šenov u Ostravy 2000). Z osobních fondů stojí za zmínku zejména pozůstalost žurnalisty a od r. 1953 hlasatele Rádia Svobodná Evropa Jaromíra Netíka (1922–1981) a Ladislava Husáka (1910–1983), zakladatele a představitele Československého svazu křesťanských pracujících ve Švýcarsku. V archivu CČES je deponována i jedna z verzí memoárů Petra Zenkla, zástupce ministerského předsedy Československa v letech 1945 až 1948, předsedy Československé národně -socialistické strany a někdejšího prvního předsedy Council of Free Czechoslovakia. Vzpomínky publikovalo CČES pod názvem Mozaika vzpomínek v roce 1997. Poměrně rozsáhlou část archivních materiálů tvoří exilová periodika – České Slovo. Noviny československého exilu, Zpravodaj, časopis Čechů a Slová-ků ve Švýcarsku, Svědectví, Proměny, Listy.

Studium emigrace není v silách jediného pracoviště. Pouze spolupráce a koordinace výzkumu může vést k efektivním poznatkům. CČES navázalo kontakt s odbornými pracovišti domácími i zahraničními. U nás se výzkumu a dokumentaci exilu věnuje Dokumentační středisko, s. r. o., v Dobřichovicích u Prahy a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Vystěhovalectví věnuje pozornost Etnologický ústav AV ČR.

Ze zahraničních institucí je CČES ve spojení s Czechoslovak National Council in Amerika, Czech Service of the Voice of America, American Fund for Czechoslovak Relief, Inc., Svazem spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku, Společností pro vědy a umění, Innigration History Research Center v Minneapolis a Asociación Venezolano-Checa.

Rostoucí zájem o dějiny emigrace a krajanského hnutí dokládá nejen rostoucí badatelské využití archivního materiálu CČES, ale v posledních letech roste i zájem studentů historie, politologie, sociologie, bohemistiky a dalších oborů, které pedagogové směřují k novým tématům. Výstupy v podobě diplomových či disertačních prací jsou důležitým příspěvkem k poznávání života krajanů. Časté dotazy adresované olomouckému pracovišti laickými zájemci dokazují stoupající zájem o exil, což souvisí i s tím, že sdělovací prostředky si začaly osudů krajanů více všímat.

Není proto náhodou, že letošní 22. světový výroční kongres Československé společnosti pro vědy a umění se koná na přelomu června a července právě v Olomouci.

Tomáš Motlíček (1978), historik, působí v Centru pro československá exilová studia při Katedře historie FF UP v Olomouci.

Obsah čísla 3/2004

Tomáš Motlíček

Výzkum československé emigrace v Olomouci

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu