Jan Novotný

Popletova teorie

Už jsem chtěl odeslat do redakce článek, když mě při posledním pohledu na text zarazilo podivné jméno Stressová. To snad ne? Zkontroloval jsem své podklady – a ona to byla paní Stressová – samozřejmě nikoliv, Streissová, ale to i musím dodatečně doklepnout. Do té chvíle jsem netušil, jak o mě počítač dbá. Ještě že jsem si toho včas všiml a opravil několik dalších „oprav“. Známého kosmologa a autora zajímavých knížek o vědě mi změnil vlastenecky z Barrowa na Bartoše – jak teď vidím, provádí to jen v prvním pádě, kdežto Einsteinův předchůdce Lorentz přichází o své t ve všech pádech. Jednou zažertoval počítač docela zdařile: Popletova teorie verisimilitude, kterou vyvrátil český logik Tichý, měla být, jak vědí znalci, Popperova.

Musím říci, že můj první pocit nad novým poznatkem o mém nejlepším příteli – trávím s ním skoro denně dlouhé hodiny – nebyl příjemný. Vybavilo se mi orwellovské: Velký Bratr tě sleduje (a opravuje). Později mě uspokojilo, že na nějaké vědomé žerty to nevypadá – zdá se, že jeho reakce se většinou stereo-typně opakují. Není to tak jisté – trvám-li tvrdohlavě na Popperovi, podrobí se někdy po třetím a někdy až po šestém pokusu, a používám-li slova opakovaně, nějakou dobu se s tím rozmrzele smiřuje. Jsem zvědav, jak dlouho mu tato rezignace vydrží. Rozlišuje tři druhy cizích jmen – jedna jsou mu známa, druhá nedůvěřivě červeně podtrhuje, třetí iniciativně mění. Rozhodl jsem se krátce otestovat jeho filosofické znalosti na třech řádcích a výsledek (tučně jsem vysázel filosofy počítači známé, kurzívou jím opravené):

Thales, Parmenides, Herakleitos, Demokritos, Platon, Epikuros, Plotinos, Descartes, Pascal, Spinoza, Leibniz, Hume, Kant, Herder, Hegel, Fichte, Voltaire, Rousseau, Marx, Engels, Deset, Husserl, Heidegger, Schiller, Arendtová, Carnap, Russell, Whitehead, Satyre.

Připadá mi, že na tom se znalostí proslulých filosofů asi stejně byla většina mé generace po absolvování „esvévešky“. Jedna z úprav naznačuje, že s umělci je na tom lépe – měl bych to časem vyzkoušet.

Teď bych vám však rád předvedl počítačové umění překladatelské. Abych pomohl své příbuzné, pátral jsem na síti po informacích o trestu smrti a získal jsem tak z angličtiny do češtiny přeložený text z encyklopedie Wikipedia. Snad postačí dvě ukázky:

Smrtelná pokuta je zabíjení. Uklidnění oceli je špatné, proto smrtelná pokuta je špatná. Muka a surovost jsou špatní. Mnoho podepsání smlouvy je zpackané a provedený cítit prodlouženou bolest v hynutí, a rovnat ty kdo umřít okamžitě snášet extrémní duševní mučení vést k a během kvalifikací způsobu popravy. (…)

Ježíš podstoupil smrtelný trest ukřižování. Jeho pokus byl postižený oblíbeným názorem. Jeho smrt je často líčená v náboženském umu a kříži, jeden s nebo bez jeho těla na tom, je primární volby symbol křesťanství. Pro mnoho křesťané, toto je dost odsoudit hrdelní trest. Nicméně, křesťané jsou rozdělení o emisi. Ti v prospěch hrdelního trestu nejvíce často budovat jejich pohledy na Nový zákon poezie v kterém Christ údajně se zasazuje o kapitál trest za zločiny proti dětem.

S jistým uklidněním si tu připomínám Descarta, který uvažoval o tom, zda důmyslné mechanismy jeho doby nejsou už vlastně primitivními lidmi. Že nejsou, pozná se podle něho v tom, že neumějí používat jazyka. Naučí se to někdy naše počítače? A uznáme je potom za rovnocenné partnery?

Na závěr vyzkouším, jak daleko sahá paměť mého přítele. Co říkáš, kamaráde, Popletově teorii verisimilitude?

Jan Novotný

Obsah čísla 3/2004

Jan Novotný

Popletova teorie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu