Téma – Má sociální demokracie budoucnost?
Krizi sociálně demokratických stran v současné Evropě nelze přehlédnout ani v pohledu z Německa. Zde je ovšem součástí všeobecné krize tzv. velkých lidových stran. U německé Křesťansko-demokratické unie je momentálně jen méně zřetelná, protože v současné době nevládne, ale je v opozici. Tato všeobecná krize je projevem ztráty důvěry občanů v politické strany, které ztratily ze zřetele všeobecný zájem a sledují stále více cíle lobbystických zájmových skupin a své vlastní, tedy především udržení politické moci a z toho pro politickou kastu plynoucích výhod. Zatímco dřív se političtí reprezentanti rekrutovali z lidí, kteří měli za sebou určité životní a profesní zkušenosti, stala se v minulých desetiletích práce politika profesí a zaměstnáním jako každé jiné. Většina dnešních politiků střední generace nepracovala v životě jinde než v politickém aparátu. Jedním z prvních reprezentantů této nové kasty byl v Německu právě Helmut Kohl. Znamená to, že tito lidé mají nejen zúžený zkušenostní horizont, ale jsou na mocenské situaci své strany i existenčně závislí. Jsou především politiky a teprve na druhém místě občany. Politika se pro ně stává svého druhu komercí a její obsahy instrumentem k udržení nebo dosažení moci. Této proměny se všemi jejími důsledky nebyla samozřejmě ušetřena ani sociální demokracie. U ní jsou ovšem tyto nedostatky a změny vnímány daleko silněji a kritičtěji, protože voliči sociální demokracie jsou, alespoň v Německu, tradičně političtější než voliči pravicových stran.
K oslabení senzibility pro otázky sociální spravedlnosti a rovnosti přispěla i v evropské historii nebývale dlouhá perioda hospodářského vzestupu a rostoucího blahobytu, která vyvolala dojem, že sociální problémy jsou v podstatě vyřešeny. Tlak na jejich řešení ovšem po čtyřicet let vykonávala i existence socialistického bloku. Byl to strašák socialismu, který vedl k širokému akceptování ekonomické doktríny sociálního tržního hospodářství s jeho programem vyrovnávání životní úrovně širokých společenských vrstev a růstu jejich materiální vybavenosti.
S menetekel socialismu v zádech mohla -sociální demokracie daleko snadněji uskutečňovat svůj sociální program. Proto se také mohla godesberským programem vzdát teze o třídním boji a stát se tak stranou volitelnou i pro střední buržoazii, zatímco se klasická dělnická třída „zmaloměšťáčťovala“ a tím postupně ztrácela tradiční hodnotové orientace.
Rozpadem socialistického systému v roce 1989, interpretovaného jako vítězství kapitalismu, se zároveň zhroutily i premisy, které umožňovaly fungování tržního hospodářství s jeho sociální komponentou. Kapitalismus znovu nabral dech a začal na sebe v mnohém brát svou starou podobu. Tento obrat našel svůj výraz v ekonomickém neolibe-ralismu, který je vlastně jakousi formou diktatury kapitálu, s jeho orientací na zisk, vládou ekonomických kritérií nad všemi oblastmi života a privatizací přírodních zdrojů i veřejného majetku, které vlastně nahradilo klasické vykořisťování lidské pracovní síly. Celý svět se tím vlastně stává zbožím a předmětem směny. Dlouhá perioda růstu všeobecného blahobytu zároveň otupila cit pro sociální problémy a otázky sociální spravedlnosti. Neoliberalistický obrat zastihl společnost i sociální demokracii nepřipravenou prakticky i teoreticky. V situaci kdy všichni vědí, že problém nezaměstnanosti je problémem strukturálním a v rámci pozdního kapitalismu neřešitelným, sociálně demokratická vláda stále znovu přichází se starými neúčinnými recepty a řešeními, jak nezaměstnanost vyřešit nebo alespoň snížit. Místo účinného daňového postihu pro podniky, které převádějí výrobu do mzdově výhodných zemí, pranýřuje nezaměstnané jako lenochy vyhýbající se práci, snižuje dávky v nezaměstnanosti a poskytuje daňové výhody nadnárodním koncernům.
Globalizace zároveň podstatně omezila, ne-li zcela znemožnila řešení ekonomických problémů v rámci jedné národní ekonomiky. Možnost převádění výrobních kapacit do zemí s nízkou úrovní mezd podstatně omezuje možnosti jednotlivých vlád se s danými problémy vyrovnat. Těžkopádnost politických aparátů a spjatost sociální demokracie s odbory, které setrvávají na dříve osvědčených, ale dnes už překonaných principech, situaci sociální demokracie ještě dál specificky ztěžuje.
V krizi není ovšem jen sociální demokracie, ale celý systém pozdního kapitalismu, který svou neschopností vyřešit problém rostoucí chudoby třetího světa, rozšiřující se propasti mezi bohatými a chudými ve vyspělých industriálních společnostech evropského západu a mizením středního stavu jako společenské vrstvy ohrožuje svou stabilitu. Jsou to ovšem právě sociálně demokratické strany se svou tradiční orientací na sociální otázky, od nichž se odpověď a řešení současných problémů i dnes naléhavě a netrpělivě očekává.
Co sociální demokracie v současné době potřebuje, je nový godesbergský program, v němž by formulovala novou situaci světa i novou podobu dnešní sociální otázky. Nenajde-li k tomu sílu, bude brzy patřit historii a její roli převezme seskupení jiné, které se možná dnes tvoří v řadách hnutí ATTAC.
Alena Wagnerová, spisovatelka
Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.
Celá anketa
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.