Téma – Má sociální demokracie budoucnost?
Text Martina Króla je i ve své krátkosti výstižný v tom, že sociální demokracie se nalézá na své dějinné křižovatce a musí zvažovat, co si se sebou počne. K tomu se patří jen dodat, že na takové křižovatce není poprvé. A že vždy zvažovala své poslání v párových kategoriích: s kým a proti komu -spolupracovat. Relativně snadné to bylo v dobách jejího vzniku, kdy opravdu dělnická třída a buržoazie tvořily dva nezpochybnitelné póly společenské strukturace i v národním měřítku. Druhá párová kategorie byla také nasnadě, protože postupujícímu zmezinárodnění buržoazie se jako odpověď nabízel proletářský internacionalismus. V této podobě dotyčné strany vznikaly v národní formě i v internacionálách, než je potkala důležitá křižovatka schizmatu v podobě komunistických stran, kde akcent sociálního zůstal, slovo demokracie už ale zůstalo jen prázdným zvukem. Další křižovatku si sociálně demokratické strany prošly po Bad Godesbergu a několika dalších bolestivých rozchodech některých sociálně demokratických nebo socialistických stran se svou zakladatelskou, tj. marxistickou inspirací. Samozřejmě, že s problémy globalizace se dostáváme na další křižovatku a že když nemáme proti sobě centrální aktéry, národní proletariát a národní buržoazii, reakce sociálních demokratů jsou spíše rozpačité.
Jaké poučení načerpat z tohoto historického labyrintu? Možná se na této křižovatce sociální demokracie rozdělí a půjde různými směry. Některé strany se třeba budou snažit zabarikádovat v národním rámci a klást globalizaci spíše odpor. Jiné možné se budou snažit ne již internacionalizovat, ale také globalizovat. V každém případě však spojení slov sociální a demokratický není mrtvým zvukem. I z této křižovatky existují cesty.
Jiří Kunc, politolog
Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.
Celá anketa
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.