Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Jan Sokol

Politika a soutěž krásy

Marcin Król sice v závěru svého článku varuje před „populismem“, jeho úvaha však k němu nemá daleko. Jinak by si asi musel všimnout přinejmenším dvou věcí.

1. Předně toho, že dojem jisté „zbytečnosti“ nebudí jen sociální demokracie, ale všechny v minulosti úspěšné strany, kterým se podařilo nejdřív vystihnout nějaký společenský problém, sjednotit kolem něho dost lidí a pak s ním opravdu něco udělat. V zemích, které uvádí, jsou to zejména strany liberální. Že najít takový společný problém je dnes mnohem těžší než před sto lety, v tom s Królem rád souhlasím, pokládám to však za úspěch parlamentní demokracie. Trvalou zásluhou sociální demokracie ovšem zůstane, že jako první předvedla, že i požadavky kdysi neslýchané – jako všeobecné volební právo, právo na stávku, zákonná pracovní doba, všeobecné pojištění atd. – se dají uskutečnit demokratickými mechanismy, to znamená jednáním a kompromisy. Pomalu a s chybami, ale natrvalo. Kdo na tuhle kardinální historickou zkušenost zapomene, pracuje na tom, aby si jeho společnost znovu vyzkoušela tu druhou, revoluční čili komunistickou variantu bez kompromisů, se slibem „spravedlivého dělení statků“ – a ovšem s ostnatými dráty a koncentráky.

2. Za druhé toho, že za dvě staletí zkušenosti s demokracií se už dost velká část voličů naučila myslet v rámci možného, což je jak známo definice politiky. Nebýt toho, musely by se demokracie už dávno rozsypat pod návalem nestoudných slibovačů. A právě sociální demokracie měla na této výchově rozhodující podíl. Naučila nás myslet a volit ne podle palčivosti problémů – kterou vidím velmi podobně jako M. Król – nýbrž podle důmyslu a proveditelnosti navrhovaných řešení a podle vyzkoušené schopnosti příslušných politiků s nimi nějak pohnout. Za svou osobu bych ještě dodal, že i podle ochoty a schopnosti přiznávat a napravovat vlastní chyby.

Zdá se mi, že M. Król mluví z duše často i velmi vzdělaným lidem, kteří si politiku pletou se soutěží krásy, s akademickou diskusí – nebo v horším případě s fotbalem – a hledají někoho, kdo by je nadchnul a komu by padli kolem krku. Takové si mohou i najít, jako si jejich otcové našli Lenina, Hitlera a Gottwalda. Ti si jejich přízeň také nezískali návrhy svých „konečných řešení“, jež vybalili až později, nýbrž barvitým líčením hrůz současné prohnilé společnosti. Jenže voliči už dnes – doufejme – začínají rozumět, co je to demokratická politika. Nečekají od ní ráje na zemi, ba ani „vyřešení“ všech problémů, ale rozumné a pokud možno chytré využívání omezených možností státu. I když je žádná strana nedokáže nadchnout, dovedou rozlišovat mezi lepším a horším.

Marcin Król příznačně mluví o dělení statků, kdežto cestu jejich rozmnožování rozhodně zatracuje. Čeká na nějaké „nové hnutí“, o němž ale vzápětí usoudí, že vzniknout nemůže – protože mu v tom brání neslušnost sociálních demokratů. Jako novinář může trvat na tom, co všechno je třeba kritizovat, že „kapitalismus“ je nespravedlivý atd. Jenže politika začíná až tam, kde někoho napadne, co by se s tím dalo udělat v rámci kompetencí demokratického státu. A ještě jedna drobnost: na rozdíl od stran, které mají své členy a volené orgány a které tak za své vládnutí jaksi ručí, hnutí – a zejména nová – dokonce ani takovéhle minimální záruky neposkytují. Proto se mohou uchytit jen v okamžicích akutních krizí, kdežto v klidnějších dobách nemají naštěstí velkou šanci.

Jen pro úplnost dodávám, že jsem (zatím) sociální demokracii nevolil.

Jan Sokol, překladatel, publicista

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Jiří Vančura: Kde vzít a nekrást?
Jaroslav Šabata: Obnovit identitu na ideové půdě
Luboš Dobrovský: Hřích, nebo moudrost?
Jan Keller: Čtyři chyby sociální demokracie
Pavel Mertlík: Existenční otázky namístě
Jan Sokol: Politika a soutěž krásy
Vladimíra Dvořáková: Globalizace musí mít politický rozměr
Jiří Kunc: I z této křižovatky vedou cesty
Petr Fejtek: Problém filosofický, anebo lidský?
Jan Novotný: Ideje proti kastám
Erazim Kohák: Soumrak a svítání sociální demokracie
Pavel Švanda: Nebezpečný hlad po sekulární spáse
Pavel Pečínka: Třetí cesta mezi extrémy
Zdislav Šulc: Není jednoduchých receptů
Alena Wagnerová: V krizi je celý systém
Miloš Hájek: Je nutné hledat politické řešení
Hana Mejdrová: Selhání byla vždy důsledkem dějinného zlomu

Obsah čísla 3/2004

Jan Sokol

Politika a soutěž krásy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu