Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Jiří Vančura

Kde vzít a nekrást?

Nechci rozmělňovat vlastními slovy názor, s nímž v podstatě souhlasím, ani ho zdůrazňovat svými vykřičníky. K soumraku sociální demokracie, o němž píše Marcin Król, tedy jen pár poznámek, přibližujících polský a vlastně celoevropský pohled problematice našeho Česka.

Za časů šťastně minulých jsme se příliš nezabývali vlastní budoucností, až… Dokonce jsme si takové uvažování zakazovali. Přesto si připomínám okrajový výrok Václava Havla z poloviny 80. let, kdy prohlásil, že by se ve svobodné společnosti zařadil mezi zelené. Mým favoritem byli sociální demokraté. Uvádím proto, že na rozdíl od M. Króla jsem takového hnutí stoupencem.

Naší sociální demokracii zazlívám, že ničí naději lidí, kteří jí v roce 1998 dali hlasy ve víře, že vytvoří poměry jiné, než jaké panovaly za majority ODS. Podruhé očekávání těch, kdo v roce 2002 volili ČSSD po Špidlově slibu, že klientský čas opoziční smlouvy nenávratně minul. Vím, že tato vláda prosazuje opatření, která byla populisticky zanedbávána, ale jsou nutná, a vím také, že to není hlavní či alespoň jediný důvod, proč jí ubývají hlasy voličů. Za velmi podstatnou příčinu považuji skutečnost, že část funkcionářů se neztotožňuje s ČSSD proto, že je sociálnědemokratická, ale proto, že je vlivnou politickou stranou.

Může a chce ČSSD tuto situaci překonat? Nevím a pochybuji. Jak tedy? O rozštěpení sociální demokracie stejně jako o jejím sloučení po dalších dvaceti letech si právem myslíme své. Spíš cit než rozum mi brání dát za pravdu Królovi, že tuto stranu čeká konec. Ale zcela se ztotožňuji s jeho názorem, že je zde stále místo pro stranu a ideové hnutí, které se chopí narůstajících společenských problémů.

Sdílím také Królovo přesvědčení, že takové či podobné hnutí vznikne. Otázka je, kdy, a nebude-li už pozdě. Nemůže se jím stát KSČM, což v polovině května potvrdil i její sjezd. Málo nadějí lze také spojovat se Stranou zelených. Třebaže se v loňském roce probudila, souží ji mnoho vnitřních sporů i fundamentalismu a je otázka, kdy se z těchto nemocí vykřeše a srozumitelně osloví občany.

Kde tedy vzít a nekrást? Nevím. Jistě bychom měli být pozornější a vstřícnější ke všemu nadějnému, co dříve či později vznikne. Co probudí tvořivé a nezištné vrstvy společnosti a vytvoří novou situaci. K takovému očekávání mne opravňují desítky let, po něž vnímám svět, a dávám za pravdu někdejšímu Václavu Havlovi: Společnost je velmi záhadné zvíře o mnoha tvářích a skrytých potencích, proto je velmi neprozíravé uvěřit vždy jen té tváři, kterou právě nastavuje.

Jiří Vančura, historik a publicista

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Jiří Vančura: Kde vzít a nekrást?
Jaroslav Šabata: Obnovit identitu na ideové půdě
Luboš Dobrovský: Hřích, nebo moudrost?
Jan Keller: Čtyři chyby sociální demokracie
Pavel Mertlík: Existenční otázky namístě
Jan Sokol: Politika a soutěž krásy
Vladimíra Dvořáková: Globalizace musí mít politický rozměr
Jiří Kunc: I z této křižovatky vedou cesty
Petr Fejtek: Problém filosofický, anebo lidský?
Jan Novotný: Ideje proti kastám
Erazim Kohák: Soumrak a svítání sociální demokracie
Pavel Švanda: Nebezpečný hlad po sekulární spáse
Pavel Pečínka: Třetí cesta mezi extrémy
Zdislav Šulc: Není jednoduchých receptů
Alena Wagnerová: V krizi je celý systém
Miloš Hájek: Je nutné hledat politické řešení
Hana Mejdrová: Selhání byla vždy důsledkem dějinného zlomu

Obsah čísla 3/2004

Jiří Vančura

Kde vzít a nekrást?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu