Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Marcin Król

Soumrak sociální demokracie

Polského politologa, šéfredaktora vlivného časopisu Res Publica Nowa, jsme požádali o souhlas s překladem kratšího textu, který nedávno publikoval; předpokládali jsme, že může vyvolat souhlasné i nesouhlasné, ale pozoruhodné reakce. V tom jsme se snad nemýlili. Následuje Królův text a vyjádření různých autorů, kterým jsme ho rozeslali. -red-

Marcin Król

Málo zajímavé jsou osudy polského Svazu demokratické levice, ale bez ohledu na národní vlastnosti, na kontext a formu tohoto seskupení souvisí jeho porážka i s tím, jak se sociálně demokratickým uskupením daří na světě, v Německu, Velké Británii nebo ve Francii. Kdysi před léty jsem měl příležitost večeřet ve větším kroužku francouzských socialistů, kde byl také Michel Rocard. Rozhovor se týkal téměř výhradně jachet a otázek s nimi souvisejících. Zdánlivě na tom nebylo nic špatného, ale mně (vůbec ne stoupenci socialismu nebo sociální demokracie) se to jaksi nezamlouvalo. A to prostě byly známky příštích událostí.

Když sociální demokracie koncem devatenáctého století vznikla, usilovala o změnu mnoha zákonů a praktik, jaké bezpochyby zvyšovaly či udržovaly sociální nespravedlnost, což lidi citlivé vůči bídě a vykořisťování muselo pobuřovat. Víc než stoleté dějiny sociální demokracie jsou dějinami velmi mnoha úspěchů. V zákonodárné oblasti byly naplněny bezmála všechny cíle. V praxi ne zcela, ale to se stěží dalo očekávat. Teď začala být sociální demokracie prostě zbytečná. A nezačala být zbytečná jen proto, že se její plány naplnily, ale také proto, že ztratila původní charakter. Přestala být uskupením, které je hnáno sociálním cítěním a které kritizuje nešvary kapitalismu, a stala se jednou z mnoha stran, které jsou nadšeny svobodným trhem, hospodářským růstem a patří k politickému establishmentu. Sociální demokracie se - jinak řečeno - proměnila v normální stranu, která jen trochu víc vnímá sociální spravedlnost při rozdělování národního důchodu. Strana už (nikde, v žádné zemi) nereaguje ostře a zřetelně na bídu, nezaměstnanost, xenofobii, nerovnoprávnost žen, v každém případě se její reakce ani z hlediska ideologického zázemí, ani z hlediska intenzity ničím neliší od reakcí jiných stran levého či pravého středu. Její ideová legitimace přestala být důležitá a čeká ji konec, což teď jasně vidíme.

Bída, nezaměstnanost, nerovnost, xenofobie a mnoho jiných jevů, kterých si sociální demokracie tradičně všímala, z našeho bohatého evropského světa ovšem vůbec nezmizely. Naopak, některé z nich dokonce v posledních letech sílí. Vzhledem k tomu je zde stále místo pro stranu a ideové hnutí, které se těchto problémů chopí, jenže to musí být ideové hnutí obracející se k jiným zdrojům a jinde zakořeněné. Takové hnutí musí jasně říci, že názor, podle něhož hospodářský růst přímo nebo zprostředkovaně vyřeší problém nezaměstnanosti a bídy, je prostě falešný, že nová vlna nerovnosti, jaká se může zrodit na základě dělení na lidi znalostí (knowledge people) a lidi služeb (service people) je nebezpečnější než důsledky nejhoršího rasismu, že ke xenofobii mají nejblíže ti nejchudší, a tak je boj s bídou bojem za slušnou demokracii, nikoliv za takovou, která před chudými staví zdi.

Nejsem ani stoupencem, ani protivníkem takového hnutí, jsem však přesvědčen, že svět nemůže dál trvat ve stavu netečnosti a necitlivosti, že takové či podobné hnutí proto vznikne. Pamatujme však, že moudrost sociální demokracie vyplývala kdysi z moudrosti demokratických států, že sociální demokracie působila v rámci systému parlamentní demokracie a odmítla revoluční cestu, což jí přineslo někdejší úspěchy. Pro pozorovatele veřejného života je důležité, zda se nové hnutí za spravedlivější dělení statků, které vzniknout musí, bude ideově zásadně lišit od sociální demokracie, ale bude parlamentní a demokratické, anebo to bude hnutí populistické a potenciálně revoluční. Čím rychleji sociální demokracie v celé Evropě opustí scénu, tím větší budou naděje, že někdo slušný a citlivý zaujme její místo, s tím ale - bohužel - nemůžeme počítat, protože politikové sociálně demokratických uskupení už ztratili zbytky socialistické slušnosti nejen v Polsku, ale rovněž ve většině evropských zemí, a tak je těžké to od nich čekat.

Tygodnik Powszechny 11/2004

Marcin Król

Anketa reakcí na tento text:

Jiří Vančura: Kde vzít a nekrást?
Jaroslav Šabata: Obnovit identitu na ideové půdě
Luboš Dobrovský: Hřích, nebo moudrost?
Jan Keller: Čtyři chyby sociální demokracie
Pavel Mertlík: Existenční otázky namístě
Jan Sokol: Politika a soutěž krásy
Vladimíra Dvořáková: Globalizace musí mít politický rozměr
Jiří Kunc: I z této křižovatky vedou cesty
Petr Fejtek: Problém filosofický, anebo lidský?
Jan Novotný: Ideje proti kastám
Erazim Kohák: Soumrak a svítání sociální demokracie
Pavel Švanda: Nebezpečný hlad po sekulární spáse
Pavel Pečínka: Třetí cesta mezi extrémy
Zdislav Šulc: Není jednoduchých receptů
Alena Wagnerová: V krizi je celý systém

Téma - Má sociální demokracie budoucnost?

Obsah čísla 3/2004

Marcin Król

Soumrak sociální demokracie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu