Dopisy

Ve prospěch většiny

(k Listům 6/2003)

Reaguji konstruktivně na článek Ing. Pavla Mertlíka Nuda nehrozí levici ani pravici. Podnětných diskusí je jako šafránu. Zejména vládní moc postrádá i po šesti letech na vrcholu ucelenou vizi o dalším směřování na urychlené cestě k prosperitě.

Ekonomové nemají dobré výsledky při ovlivňování vrcholové politiky a řízení státu u nás, ale ani např. v Polsku. Výjimkou je Ludvík Erhard, tvůrce německého hospodářského zázraku, Obdiv zaslouží za poválečný hospodářský rozvoj, který ovšem probíhal pod politickým vedením Konrada Adenauera.

Ekonom se zabývá tím, jak jednotlivci vytvářejí bohatství, a makroekonomika tím, jak to vytvořené bohatství instituce prošustrovávají. Ekonom je člověk, který nám zítra vysvětlí, proč se dnes nestalo, co předvídal včera. Ekonomové pracují s údaji vypočitatelnými, logickými a předvídatelnými a zapomínají, že ekonomika se skládá z lidí nevypočitatelných, nelogických a nepředvídatelných.

Nástupem neoliberalismu po pádu železné opony globalizovaný kapitalismus trhá okovy. Rychle se zvětšují majetkové rozdíly nejbohatších (60. léta 12× než průměr, 80. léta 40×, nyní 400×). Svět je znovu organizován výhradně podle představ bohatých. Kapitalistický systém potrvá, dokud nevyčerpá svoji historickou roli. Stane se tak završením globalizace. Nezoufejme ale! Pod koly historie skončily všechny řády. Kapitalismus skončí v rozporech, které vytváří. Lze předpokládat, že rozhodující roli sehraje evropský humanismus, který je zárukou pozitivního vyústění globalismu.

Přežije i kapitalistickou neoliberální transformaci střední Evropy. Je nejlepším rozměrem lidské kultury. Proto má budoucnost.

Autorovy ekonomické pohledy na nové skutečnosti není nutné napadnout. Mohou však být upřednostněna politická hlediska před ekonomickými. Jakási Nová společenská smlouva, zformovaná na základě voleb v budoucnu. Např. již dnes odboráři poukazují na ničím neopodstatněné enormně vysoké platy některých manažerů. Připomeňme minulý podíl ČNB na krizi bankovního sektoru u nás - byly platy a zlaté padáky v souladu s výkonem? Podobně v celé společnosti. Odměny nejsou vázány na výkon a odpovědnost.

Vyspravit je potřeba zbytečné černé díry ve státě, pak získáme pravdivější obraz o hospodaření státu jako předpoklad, že se i řadoví občané uskrovní bez reptání. Demografický vývoj je pouze klacek na důchodce. Nechť někdo objasní, proč ti již narození (500 tis.), ač v plné síle, jsou zbyteční a stát je musí živit. Poukaz na poměr aktivních pracovníků k důchodcům v budoucnu je rovněž krátkozraký. Dosud nežádoucí masivní automatizace může být cestou k výrazné náhradě lidí. Kdo si na počátku průmyslové revoluce dovedl představit nynější rozvoj! Bez schopnosti pohlédnout za obzor může ekonom nepodloženě znepokojovat čtenáře.

1. Nynější neoliberalismus, který po odbourání sociální nákazy z Východu se vrací ke své původní brutální podobě 19. století, pohlíží znovu na důchodce jako na přítěž, snižující zisky tím, že je nutné je živit. Proto hořekuje nad každou vyplacenou korunou. To bude nutné překonat politicky volbami.

2. Penzijní systémy ve vyspělých zemích i u nás jsou v krizi, neboť priority ve společnosti jsou určovány bohatými, úspěšnými a většinou sobeckými lidmi, neboť nechtějí platit větší odvody všeho druhu, i když jim příjmy (zisky) během třiceti let stouply - nejbohatším 400× více, než je průměr.

3. Bohatí nejvíce zatěžují planetu (nezdaněné letecké palivo), žijí levně na úkor řadových občanů, ale i budoucích generací. Proto je nutné zavést urychleně ekologickou daňovou reformu, kdy se daně budou platit z dopravy, surovin a energie, které více spotřebovávají bohatí. A odbourají se postupně daně z mezd.

4. Inženýři celého světa pozvolna uznávají fascinující technické možnosti revoluce efektivnosti, kdy ERD činí vše správně ziskovým. Pak poteče kapitál ve velkém množství do výzkumu a rozvoje tisíců nových technologií, efektivnosti využití zdrojů, které jsou dnes sotva myslitelné. Sotva se bariéry uvolní, každý investor bude vědět, kde se nacházejí zisky.

5. Tady mohou nalézt odpověď ti, kteří budoucnost (špatný demografický vývoj a důchodové zabezpečení, energetické zdroje, hlad) posuzují minulými myšlenkovými stereotypy a svým malým věděním či neschopností pohlížet za obzor. Je třeba zaměřit naši zemi na znalostní společnost, ne na industrializaci.

6. Ve vyspělých zemích roste vlivem rostoucí produktivity nezaměstnanost (lidí je nadbytek).

Většina z nich nebude v dohledné době (pokud vůbec) pracovat v pevném pracovním místě. Zároveň je snaha snižovat podpory a prodlužovat věk odchodu do důchodů, což má lidi bez práce dále zbídačit.

Selský rozum praví, že je něco shnilého v ekonomických pravidlech fungování současného kapitalismu. Řešení problémů na úkor chudobných a bezbranných, kteří nemohou stát vydírat emigrací, je neperspektivní. Je životně důležité promýšlet problémy hlouběji a ve všech souvislostech v týmu tvořivých lidí ve prospěch většiny.

Albín Bílek, Fryčovice

Více článků k sociálnímu státu

Pavel Mertlík: Nuda nehrozí levici ani pravici (Listy 6/2003)

Miloš Pick: Pověry o sociálním státu v éře globalizace (Listy 5/2004)

Martin Potůček: Polemika s Pavlem Mertlíkem (Listy 5/2004)

Albín Bílek: Ve prospěch většiny (Dopisy v Listech 2/2004)

Vážená redakce Listů,

patřím k vašim předplatitelům. Poslední dva roky jsem se opravdu přemlouval, jestli mám předplatitelství udržet. Musím konstatovat, že od dob úmrtí J. Pelikána se obsahově Listy posunuly do zdlouhavých intelektuálních polemik a informací, které nijak zvlášť "nehýbou světem". Obsahově se většinou prodírají minulostí a unylou současností, což dnes, ať se to komu líbí či ne, nemá progresivní charakter. Postrádají jiskru, která by čtenáře informovala o nových myšlenkách a vedla ho k polemice. Jsem levicově zaměřený občan. Pro širší rozhled jsem schopen se seznámit i s pravicovými názory. Bohužel ale postrádám v mnoha posledních číslech informace a trendy i o levicových problémech. Za časů J. Pelikána bylo takových článků a názorů nesrovnatelně víc. Přesto jsem v č. 6/2003 objevil článek P. Mertlíka, který mne po dlouhé době velmi zaujal. Čekal jsem, že mne Mertlík jako bývalý sociálně demokratický ministr uvede do své představy o sociálním státu. Stalo se. S překvapením jsem zjistil, že jde spíše o stát asociální. Protože se podílím na vydávání tiskoviny Emancipace, kterou vydává pro vnitřní potřebu pražská organizace Strany demokratického socialismu, napsal jsem do ní informaci o tomto článku a připojil své názory, ke kterým mne vyprovokoval. Více informací lze nalézt na www.sds.cz. Byl bych velice rád, kdyby se Listy více vrátily k vyvážené tematice pro občanský dialog a politickou kulturu. Poskytovaly k přemýšlení náměty, které ostřeji charakterizují zejména politické dění v globálním, evropském i domácím měřítku. Věřím, že můj dopis pochopíte jako upřímnou snahu o zlepšení úrovně Listů, která považuji za potřebný názorový zdroj pro všechny, kteří se snaží o politický dialog a kulturu politické diskuse.

Vít Stanislav, Praha

Reakce na reakci: Střihneme si převtělení?

(K Listům 6/2003, 1/2004)

Idea reinkarnace v hinduismu, buddhismu a dalších náboženstvích je jejich organickou součástí, v těchto věroukách má svou logiku. Módní ponořování do minulých životů v naší euroatlantické kultuře z ní udělalo karikaturu, zábavu, esoterický byznys. Domnívám se, že člověk niterně prožívající svou víru v cokoliv nevezme na sebe roli baviče a nebude se chichotat, chlubit a žvanit o předmětu své víry před kamerou. Aktéři - hosté pořadu, do jehož natáčení jsem se připletla, byli výrazně dryáčničtí, sebestřední a důležití, a já jsem neodolala vylíčit toho bizarního setkání.

Žvanivost spojená s vágní hrou na duchovno a propojení do astrálu má své burleskní prvky, které média vděčně využívají. Neposmívala jsem se ve své zbeletrizované reportáži křesťanům ani hinduistům, ale médiím, která na tuhle strunu ráda brnkají. Samozřejmě že blouznění západních převtělovačů o reinkarnaci má svá slabá místa. Kde se totiž podle nich nabraly nové miliardy duší do dalších miliard lidí, které na Zemi přibyly od vzniku ideji reinkarnace před čtyřmi tisíci lety? Naši baviči cestující časem či klienti regresních terapeutů se totiž pokorně nepřevtělují v pavouka, trs trávy či ve vola, protože by byli se svým líčením příběhů brzy hotovi.

Pan Jaromír Němec z Prahy ve své reakci na můj článek správně vytušil, že jsem ateista. Prohlašuji, že jsem přesto nikdy nic neměla s komunistickými komisary z Ukrajiny, neposmívala jsem se věřícím a hladovějícím na Ukrajině ani jinde, nikdy jsem netvrdila, že náboženství je opium lidstva, nejsem dokonce ani přesvědčený materialista, protože coby skeptik nejsem přesvědčená o ničem. Srovnávání mé osoby s masovými vrahy komunistického režimu, doložené navíc usvědčující představou, že komisaři skončili po rusku u vodky a já po česku u piva pokládám sice za urážející, ale neurážím se, protože je to tak krkolomné, až je to legrace. Jen na okraj, nikdy jsem nebyla v KSČ, nikdy jsem se nesetkala s estébákem, novinářkou jsem se stala až v roce 1990. Víra komunistů je mi ještě cizejší než víry ostatní. Odvažuji se předpokládat, že pan Němec je v tomto ohledu se mnou na stejné lodi. Jeho útočná a zmatečná reakce s chlebem, Ukrajinou a komisary byla pro mě jako autorku podnětná. Děkuji.

Věra Nosková, Praha

Obsah čísla 2/2004

Dopisy

Ve prospěch většiny

Více článků k sociálnímu státu

Vážená redakce Listů,

Reakce na reakci: Střihneme si převtělení?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu