Roman Ludva

Příběhy na hřebíku II. - Salvo

Šestidílný beletrizovaný seriálek o současném figurativním malířství evropského střihu

Napřed jsem viděl pár jeho grafik, to bylo před lety v olomoucké Galerii Caesar, hlavně stavby v krajině, figurativnost podivně prozářená, dalo by se říct. Na něco takového divák našinec tehdy mnoho zvyklý nebyl, a koneckonců není ani dnes. Tím spíš, když nechybí nezřídka přehnané konejšivé světlo, které reálný předobraz té či oné krajiny a staveb v ní, často posunutých k prostotě až geometrické, doslova propírá na valše nečekané barevnosti. Zaplaťpánbůh za tu až cukrárenskou prosvětlenost, říkal jsem si později. Ta mě nejspíš ponoukla, abych se o Salva zajímal víc. Barvy někdy líbezné až příliš, pohoda, která lehce provokuje. Ale jen lehce. Provokace klidem a symetrií, nikoli ošklivostmi, jak tomu u současného umění spíš bývá. Líbivost jako pilíř estetické kvality a tajemství výjevu, na který divák kouká. Tak jsem se na to později zeptal. Malíř, co Salva dobře zná, párkrát s ním v cizině vystavoval, jen energicky přikývnul.

"No jo," usmíval se. "To víš, Sicilan."

O Sicílii nevím nic, říkal jsem si v duchu, teda vím to, co všichni, kolébán literární a filmovou pověrčivostí - chudý ostrov, vedro a pastevci, nesmrtelná zločinecká organizace, Kmotr, že.

"Salvo říká," musel tedy vysvětlovat dál, "že dobrý malíř je šťastný malíř."

To se mi líbilo, moc se mi to líbilo. A kdybych věděl, že se s hlavním aktérem nějaký rok nato letmo setkám, možná bych si veselou spokojeností hned i povyskočil. Takhle si ještě musíme pár řádků počkat.

Letos sedmapadesátiletý Salvo, vlastním jménem Salvatore Mangione, italský malíř narozený na Sicílii a už řadu let žijící v Turíně, se ovšem na přelomu 60. a 70. let začal prosazovat nikoli figurativní malbou, nýbrž jako konceptuální umělec. V tomto ranku jsou snad nejdál od jeho současných pláten práce nazvané Salvo žehná Luzernu (1970) a Salvo žije - Salvo je mrtvý (1970): První v pořadí, to jsou dvě černobílé rozměrné fotografie, na nichž mladý malíř s vlasově tenkou linkou svatozáře kolem hlavy činí dvěma prsty to, co říká titul, jednou zabírán zepředu, podruhé zezadu a Luzern pod ním. Tou druhou prací je zcela začerněná plocha, v níž zbývá jen několik bílých písmen - Salvo žije. Stojí za zvláštní pozornost, že o pouhých pár let později Salvo maluje kopii podle Raffaela Svatý Michal bojuje s drakem, ovšem jako autoportrét (1973), a v letech 1974-1978 přidává bronzový reliéf Svatý Jiří s drakem. Od poloviny 70. let vytěsňuje v jeho práci figurativní malba vše ostatní. A nejsou to zdaleka jen stavby v krajině, malované v tónech nečekané, řekněme rovnou salvovské barevnosti, ale třeba i zátiší s knihami, houbami, čajovým servisem a sušenkami, taky se salámem, kusem sýra a bagetou, s růžemi. Anebo plátna Bar sport (1981) a Diskotéka (1988). Na prvním jsou posmutnělí muži v šantánu, i ti, co hrají kulečník, tváří se zasmušile, a na druhém několik postav na ulici před tančírnou, kde tajemné jedovaté světlo nahrazuje neslyšné duc duc, a vzadu z plátna odchází ztemnělá silueta stařenky o holi, shrbená do pravého úhlu. Ano, humor nechybí.

Takže jsem byl dvojnásob zvědavý, když jsem se loni na podzim vypravil do Turína. Malíř, co mi před pár lety tak stručně a jasně Sicilana charakterizoval jeho vlastními slovy, tam jel otevřít svoji výstavu. Cestou jsem se ho několikrát ptal, jestli Salvo přijde. Jo, určitě. Vernisáž začala a já znovu, aby mi ho ukázal, víš, jen tak nenápadně kývni...

"To nebude potřeba," mávnul rukou.

Nebylo. Těsně před koncem vernisáže se houf lidí před galerií začal vlnit v rytmu jednoho muže. Příchozí, spíš menší podsaditý chlapík s doutníkem velkým jako předloktí novorozence, se široce usmíval a svými poznámkami vyvolával salvy smíchu. Jeho bonvivánské ovládnutí společnosti, v tom nejlepším slova smyslu, pokračovalo i na banketu, uspořádaném na počest vystavujícího malíře, za kterým chodila turínská smetánka, aby si nechala podepsat katalog k výstavě, a on k podpisu vždy připojil drobnou kresbu. Salvo, to se ví, zůstal hluboko přes půlnoc. A v tom unaveném veselí pak začal se spikleneckým úsměvem brousit kolem katalogů, co zbývaly na stolech. Pokud v nich ještě nebylo věnování a nějaká ta kresbička, nezaváhal. Načrtnul vždy něco drobného, citaci z nějakého obrazu vystavujícího malíře a samozřejmě jakoby jeho rukou, a podepisoval to - Salvo.

Roman Ludva

Všechny díly seriálu:

Příběhy na hřebíku VI. – Balthus, 6/2004
Příběhy na hřebíku V. - David Hockney, 5/2004
Příběhy na hřebíku IV. - Konrad Klapheck, 4/2004
Příběhy na hřebíku III. - Helgi Fridjónsson, 3/2004
Příběhy na hřebíku II. - Salvo, 2/2004
Příběhy na hřebíku I - Jan Knap, 1/2004

Obsah čísla 2/2004

Roman Ludva

Příběhy na hřebíku II. - Salvo

Šestidílný beletrizovaný seriálek o současném figurativním malířství evropského střihu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu