Jan Novotný

K čemu jsou dobré omyly?

K málokterému člověku z masa a krve jsem pocítil takovou nenávist jako k literární postavě. Když pan Fileas Fogg cestoval kolem světa s věrným sluhou Passepartoutem a - od chvíle její záchrany z rukou fanatiků - se sličnou Audou, sledoval ho jako stín inspektor Fix, přesvědčený, že má co činit se zlodějem velkého formátu. Na území britského impéria se pokoušel pana Fogga zdržet v naději, že jej dožene zatykač vydaný v Londýně. Ten však obdržel až v Americe, kde mu nebyl nic platný. Od tohoto okamžiku Fix Foggovi účinně pomáhal v domnění, že vyhraná sázka může být jediným důvodem, proč se zlosyn hodlá na britské území vrátit. S tlukoucím srdcem jsem sledoval Vernovy hrdiny až do chvíle, kdy Fogg před polednem osmdesátého dne své cesty stanul na britském pobřeží. Vzhledem k solidnosti tamních železnic byla sázka prakticky vyhrána. V té chvíli ovšem k němu přistoupil Fix a po nezbytných formalitách pronesl osudná slova: "Jménem královny vás zatýkám".

Tehdy jsem si ještě nezoufal. Byl li pan Fogg schopen podplatit námořníky, uvěznit kapitána, spálit mu loď pod jejími vlastními kotli a nakonec se s ním rozloučit v dobrém, jistě najde cestu z vězení. Udivovalo mě jeho pasivní chování. Teprve dnes si uvědomuji, že anglický gentleman patrně nemohl jednat proti zákonům vlastní země. Záchrana přišla zvenčí v podobě samotného Fixe, který se vřítil zadýchaný a rozcuchaný do cely, aby Foggovi oznámil, že skutečný zloděj byl již dopaden. Pan Fogg se poprvé a naposledy v životě dopustil násilí - podíval se nešťastnému detektivovi do očí a udeřil jej oběma pěstmi. Bylo však již pozdě na nápravu. Do Londýna dorazil se zpožděním pěti minut.

To byla chvíle, kdy jsem zanevřel nejen na Fixe, ale i na Verna. Kdybych takovou zradu tušil, vůbec bych knihu nezačal číst. Výjimečně jsem dal na tatínka, který řekl, že z četby budu mít pravý požitek, když se nepodívám na konec. Že by mě přece jen ještě čekalo překvapení? Jak se zdálo, mělo jím být Audino rozhodnutí vzít si pana Fogga. V mém tehdejším věku mi to připadalo jako velmi ubohá náplast. Můj čtenář ale asi ví, že jen volba nejbližšího termínu pro sňatek dovolila panu Foggovi dovědět se, že není neděle, ale teprve sobota, a v poslední minutě lhůty vkročit do Reformního klubu se slovy: "Jsem zde, pánové".

Fix se svou fixní ideou se rázem odsunul na okraj mého zájmu. Teprve dnes vidím, že i on je velkou postavou příběhu. Pronásledoval a zatkl pana Fogga zcela v souladu se zákonem. Co ho nutilo, aby se o věc dále staral a nenechal ji na příslušných orgánech? A když už se namáhal pomoci Foggovi z cely, získal v jeho reakci skvělý důvod, jak ho v ní s dodatečným ospravedlněním nechat. "Napadení veřejného činitele" či "ublížení na těle" jistě v nějaké podobě účinkovalo i v britském zákoníku. Čtenář tisku si nepochybně vzpomene na případy, kdy naši soudcové, policisté i jiní činitelé se zachovali jako pravý opak šlechetného Fixe.

Na otázku položenou v titulku zbylo několik řádků a tak se omezím na vyslovení svého názoru: Vlastní omyly nás upozorňují, že nemáme propadat pýše při odhalení omylů svých bližních a pohrdat jimi. Máme také uvážit, zda náš omyl nepovede k řetězu dalších omylů, a udělat, co je v našich silách, abychom tomu zabránili. Kolik šiřitelů omylů se ale takto chová? Možná nebude na škodu se jednou k tématu ještě vrátit.

Chtěl jsem zakončit fejeton vyjádřením naděje, že když se panu Foggovi vše rozleželo v hlavě, navštívil Fixe a omluvil se mu za rány pěstmi. S radostí však zjišťuji, co jsem asi před půlstoletím patrně zcela přehlédl. Jak píše Verne, pan Fogg vše, co mu zbylo ze sázky po odečtení cestovních výdajů, rozdělil mezi věrného sluhu a nešťastného Fixe, na kterého se hněvat nemohl.

Jan Novotný

Obsah čísla 2/2004

Jan Novotný

K čemu jsou dobré omyly?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu