Pavel Šaradín

Spor u zelených?

Dvakrát o Straně zelených

Mezi čtenáři Listů jsou snad mnozí, kteří spojují politické naděje se Stranou zelených. I proto jsme se rozhodli věnovat obsáhlejší prostor hned dvěma autorům, z nichž jeden - Pavel Pečínka (Boj o moc, pro změnu v zeleném) - je v současném vývoji strany velmi angažován. Následuje úvaha politologa Pavla Šaradína, který ve Straně zelených vidí naději na oživení naší politiky, ale přece jen ji sleduje s odstupem, daným i jeho profesí.

Sluší se dodat, že P. Šaradína inspirovala glosa P. Pečínky z minulého čísla. Texty, které vydáváme nyní, autoři psali, aniž by své příspěvky před odevzdáním do tisku navzájem poznali.

red

V Listech 1/2004 se objevila glosa Pavla Pečínky Zelený spor. Zazněla v ní závažná slova, ba obvinění, jimiž je třeba se zabývat. Už z toho důvodu, že loňské reformy ve Straně zelených (SZ) vedly správným směrem: v našem stranickém systému byl, je a bude prostor pro levicově středový subjekt, který by mohli podporovat intelektuálové, neziskový sektor i lidé, kteří z těch či oněch důvodů nechtějí volit sociální demokracii nebo některé malé středové subjekty, ač k nim mají ideově blízko. Pokud by snaha vytvořit ze Strany zelených kultivovaný, otevřený a poměrně silný subjekt (tedy takový, jenž bude mít potenciál překonat kvórum 5% ve volbách do Poslanecké sněmovny) ztroskotala, mohlo by zklamání z takového vývoje na několik let zastavit etablování ekologické či environmentální strany v naší politice. Což by vzhledem k sílícím pozicím komunistů a občanských demokratů byla obrovská škoda. Navíc změna vedení ve Straně zelených mohla pro řadu voličů znamenat obnovení důvěry v politiku: přeci jen se objevil někdo slušný, koho lze volit.

Nechci čtenáře zaměstnávat teoriemi politických stran, ale jednu poznámku si v tomto směru neodpustím. V každé politické straně, i té, která uvnitř disponuje tolerantním prostředím a svých rozhodnutí dosahuje konsensuálně, musí mít předseda poslední slovo. Měl by se chovat v dobrém slova smyslu tak trochu autoritativně, aby se jeho strana neproměnila v prostý zájmový kroužek. Přirozeně respektovaná autoritativnost se však nedá získat za několik měsíců. Představuji si, že Jan Beránek, kterého si zelení zvolili za předsedu, musel vést spor nejen se straníky, kteří přivedli SZ na mizinu (finanční i politickou), ale také s těmi, kteří ho podpořili. Podíváme li se na jména těch, kteří mu do čela pomohli, nebo ho podporovali - Martin Ander, Ivan Dejmal, Ondřej Liška, Dušan Lužný, Jakub Patočka, Pavel Pečínka, Petr Uhl, Jana Ulbrychová, Mojmír Vlašín - lze rozpoznat, že od těchto osobností lze těžko očekávat stranickou disciplínu, která vládne například v ODS. O to měl a má Jan Beránek pozici obtížnější.

Glosa Pavla Pečínky sestává z poloviny z citace Milana Horáčka, muže úctyhodného a v prostředí zelených váženého. Právě jeho slova ve mně vyvolávají vůči současnému vedení SZ určité pochybnosti. Říká totiž, že byl "v souvislosti s možnou kandidaturou Martina Bursíka na čele listiny a jinými rozhodnutími (Janem Beránkem - pozn. aut.) několikrát obelhán". Pavel Pečínka však důvody obelhání Milana Horáčka v Listech nesděluje. Přibližně ve stejné době, kdy vyšlo první letošní číslo Listů, Pavel Pečínka napsal takřka stejný text i do Britských listů (2. 2.). Zde přidává i jiný citát Milana Horáčka: "Za sametovým a přátelským úsměvem (J. Beránka aj. Patočky - pozn. aut.) se skrývají profesionálně perfektní manipulace, podvody a lži." Ve stejném médiu (5. 2.) odpověděl předseda Strany zelených: "Rozčilené články Pavla Pečínky jsou součástí takového protitlaku, ale je zbytečné je přeceňovat. Pavel Pečínka k poškozování Strany zelených používá nepravdivé a hrubě zkreslené argumenty, a proto byl nedávno vyzván městskou organizací zelených v Brně k tomu, aby s ním buď vyjednala, že přestane porušovat stanovy, anebo aby mu ukončila členství. Pan Pečínka otevřeně vyhlásil svůj cíl, aby zelení měli v letošních volbách co nejmenší počet hlasů. Takovou pošetilost by u svého člena jistě nemohla strpět žádná, ani ta nejdemokratičtější strana."

V Ekolistu (26. 2.) zveřejnil Pavel Pečínka další text, tentokrát jej nazval Několik výzev a textů zevnitř Strany zelených. Uvedl jej takto: "Chci zveřejnit několik textů zevnitř Strany zelených. Byl bych rád, kdyby to šlo, protože se to k "zeleným" lidem asi jinak nedostane, parta Jakuba Patočky skutečně tvrdě cenzuruje tištěný zpravodaj SZ. K hromadnému rozesílači SZ pro 400 adres se taky kromě něj a jeho party nikdo nedostane." Ekolist vydal Prohlášení demokratů ve Straně zelených z listopadu 2003, dále Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů ve SZ, Prohlášení Otevřené platformy Strany zelených, Programové prohlášení Otevřené platformy ve Straně zelených a Výzvu Otevřené platformy ve Straně zelených ke komunikaci. Celkem tedy pět dokumentů. S některými myšlenkami lze souhlasit, nad jinými pokyvovat hlavou, považovat je za banální, nebo naopak za brilantní vyjádření poměrů v jedné politické straně. Bohužel řada z nich je příliš obecných, takže nezasvěcený pozorovatel k nim nemůže zaujmout stanovisko. Nemá však smysl se všemi výtkami a nápady Otevřené platformy zabývat. V každém případě její ustavení považuji za oživení stranického prostředí, které může v konečném důsledku SZ posílit. Pro žádnou stranu ale není dobré, že se kritické informace interního charakteru dostávají na veřejnost. I když signatáři platformy uvádějí: "Uvedená pochybení mají sloužit pouze k vnitrostranické debatě, sledující zlepšení způsobu rozhodování ve straně." Pak přidávají 35 konkrétních případů prohřešků vedení SZ, ovšem vše je volně přístupné na internetu. Vesměs jde o závažná obvinění, která ústřední orgány zelených nemohou jen tak přehlédnout. Ve stejném médiu se později objevila i reakce Jakuba Patočky na ustavení této platformy, která byla ovšem velmi nešťastná. Měl jí být humorný text s nadsázkou, který autor nazval Ustavení a provolání Přírodní platformy. Píše v něm například: "Na slavnostním udílení ceny Velký mauglí se bude podávat vepřová pečínka, kterou prodávají v jugoslávském lahůdkářství na Senovážném náměstí v Praze."

Za dobu, která uplynula od zvolení Jana Beránka za předsedu, se Straně zelených pod jeho vedením podařila řada věcí. Například řešit problematiku stranických financí, zpracovat dobrý politický program nebo v některých oblastech zelené medializovat. Čas od času se kupříkladu objevují v přehledech průzkumů veřejného mínění. Strana zelených nemůže počítat s finanční podporou nejrůznějších dárců jako některé parlamentní strany, ale může se více opřít o jistý druh nadšení, o dobrovolnost a sounáležitost s neziskovým sektorem a nejrůznějšími iniciativami. Zkrátka podchytit prostor, který povede minimálně k překonání kvóra 5% ve volbách do dolní komory, k úspěchu v krajských a evropských volbách a zisku senátora.

Od loňského sjezdu šlo však některé věci zvládnout lépe. Především je strana i přesto, že se o ní hovoří více než v předešlých obdobích, málo vidět. Nepodařilo se jí navázat užší spolupráci se Stranou pro otevřenou společnost (SOS), což platí zejména pro "evropské volby". Oba subjekty kandidují zvlášť, oba kandidaturou riskují: SOS nemusí podpořit ani jedno procento voličů, čímž se jí nevrátí náklady vložené do kampaně. SZ může uniknout pětiprocentní hranice, takže nedosáhne na vytoužený mandát. Stagnuje patrně počet členů a v určitém slova smyslu je neúspěchem Jana Beránka založení Otevřené platformy, ať už jsou požadavky jejích signatářů oprávněné či nikoliv. To, co se odehrává nyní ve Straně zelených, nelze podceňovat ani přeceňovat. Pozorovatel zvenčí, kterým nepochybně jsem, nemůže být soudcem mezi dvěma tábory ve Straně zelených. Ačkoliv si nejsem jist, zda uvnitř zelených existují právě dva tábory. Koho například podporují ti, kteří o straně rozhodovali před příchodem Jana Beránka? Jsou izolováni, podporují svého předsedu, nebo jsou již v Otevřené platformě?

Nepochybně věci, které popisuje Pavel Pečínka, se dějí i v jiných stranách. Zde však musíme být přísnější a náročnější, koneckonců po zvolení Jana Beránka o tom psal i Jakub Patočka: "Česká společnost se již příliš mnohokrát musela vyrovnávat se zklamanou nadějí. Kolikrát si to ještě může dovolit? Zelení si nakládají strašlivou odpovědnost, možná mnohem větší, než si velká většina z nich uvědomuje. V Literárních novinách na ně proto budeme o to přísnější." (LtN, 14. 4. 2003) Strana zelených je subjektem malým. V takovém vždy existuje velké riziko nestability, malá stranická disciplína a nemožnost obměny stranické elity. Teď se v ní odhalují porodní bolesti subjektu de facto nově vzniklého. Podaří li se je zvládnout, ukáže samozřejmě čas.

Pavel Šaradín

Obsah čísla 2/2004

Pavel Šaradín

Spor u zelených?

Dvakrát o Straně zelených

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu