Milan Znoj

K všelidovosti

GLOSA

Je vytrvalá a její linie zřejmě nerozmazává ani příliv či odliv politických emocí, které ji doprovázejí. Cesta má nepochybně svá úskalí a občas se přes ní převalí spodní proudy, které vyvolala. Pokud by byla vyšlapána v písku, stačila by jedna větší politická vlna, a už by po ní nezbyla ani stopa. Max Weber rád poukazoval na to, že politika je podobna navrtávání tvrdého dřeva. Leč Václav Klaus zároveň chce, aby dolíky, které udělá, byly hodně vidět. Jako milovník Stepního vlka Hermanna Hesseho zřejmě soudí, že stopy pořádného politika musí být nesmazatelné. Radno říci, že poznávacím znamením všelidovosti zdaleka není selanka, pohoda a neproblematičnost. Takto označit by se snad dalo jenom prezidentovo rozhodnutí šetřit milostmi jako šafránem. Vskutku, kdo se bouřil? Stěžovat si mohli jenom nějací vězňové. Prostý lid si oddechl a po čase, když nějaká ta milost uzrála, novináři hbitě psali, jak dobře byla uvážená. Teprve nedávno se přestalo veřejně bouřit při každé zmínce o tom, že se na Hrad dostal Václav Klaus až díky hlasům od komunistů. Nemyslím, že se s tím oni novináři smířili, jenom tolikrát běhali se džbánem do lesa, a ucho se neutrhlo a neutrhlo. Netrvalo ale dlouho, a prezident vyvolal novou bouři, když připomněl, jak jeho obyčejný lid zdárně podkopával základy komunismu - tolik humoru se v našich novinách už dlouho nenašlo. Nelze ale nevidět, že prezidentova tvrdošíjnost má svou logiku a nese plody.

Jenomže jsou i jiné bouře, méně lidové. Stále častěji se opakují okamžiky, kdy se v prezidentu Klausovi probouzí straník ODS. Začalo to nenápadně vrácením jednoho zákona o zvýšení spotřebních daní. Tehdy dal najevo, že má jinou představu o reformě veřejných financí než vláda. Koho překvapí, že je to představa blízká ODS? Vracení zákonů se ale opakuje. Dosud dělal legislativní pojistku Poslanecké sněmovně hlavně Senát. Nyní se prezident stává třetím ve hře. Může mít k tomu své důvody a řada z nich může být i důvody dobrými. Čím více ale bude politickou pákou, tím méně bude moci být všelidovým prezidentem. Senátní veto Poslanecká sněmovna zpravidla přehlasuje a také lid k Senátu velkou důvěru nechová. S prezidentským vetem to začíná být podobné. Spojit obojí: tedy podílet se na politickém rozhodování a zároveň hrát vnímavého přítele všeho lidu, to by z gruntu bylo možné, kdyby parlament a politické strany byly lidem zatraceny sakumprásk a jenom k prezidentu by se obracely všeobecné naděje. Přes všeobecnou nedůvěru ke stranám, k parlamentu a vládě se dá říci, že nám takové prezidentství zatím nehrozí. Pro Václava Klause bude zřejmě rozumnější, když si vybere jenom jednoho zajíce, kterého bude chytat do svých sítí.

Milan Znoj

Obsah čísla 1/2004

Milan Znoj

K všelidovosti

GLOSA

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu