Jan Novotný

Mozek a jazyk

Erich Kästner někde píše, že dle mínění některých lidí měli v době jejich mládí i voli větší hlavy. Nezačínám se těmto škarohlídům podobat, když mi činí stále větší utrpení číst či poslouchat běžné jazykové výtvory - články v novinách, řeči v televizi, ale třeba i studentské práce? Nejde ani tak o myšlenky, ale o způsob vyjadřování. Jako by to vařil špatný kuchař, od něhož všechna jídla chutnají stejně a mají obdobné vady. O správnosti svého dojmu se už úplně nepřesvědčím - z šedesátých let mám schovaných jen několik nejlepších věcí, které nelze poměřovat s průměrem. Vícekrát mě však už napadlo udělat si sbírku zvláště odpudivých příkladů ze současnosti a využít jí k postižení obecnějších rysů, které mi znechucují současný běžný jazyk. Potěšilo mne proto, že to uskutečnil Vladimír Just svým Slovníkem floskulí s podtitulem Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy. Knihu vydala vloni Akademia.

Málokdo čte slovníky heslo po heslu. U Justa to ovšem učinit lze, dílo je slovníkem jen v tom smyslu, že hesla (přes 150) jsou seřazena podle abecedy a spojena vzájemnými odkazy. Jinak jde o eseje neusilující o slovníkovou korektnost a vyváženost (jejichž vyžadování na nepravém místě řadí Just mezi zvláště protivné floskule). Autor se neomezuje jen na jazykové stereotypy a psychologické i společenské pozadí jejich vzniku, ale věnuje hesla i stereotypům spíše politickým (hesla Benešovy dekrety, Bolševizace, Landsmanšaft). Zabývá se nejen jazykem medií, ale i jevy hovorového jazyka v různých prostředích. Spektrum vypátraných vad je opravdu široké, i když jistě nejde o vyčerpávající sbírku (podle informace na zadní straně míní autor ve svém sběru pokračovat). Předností knihy je mnoho pro jasnost a neotřelost autorova vyjadřování se dá přečíst jedním dechem, nechybí v ní sestup k podhoubí, z něhož kritizované jevy vyrůstají a které je často spojuje. Od skutečných případů někdy autor přechází k parodickým, jež jsou konstruovány s jemným vtipem. Jako opravdový klenot mi připadá například rozbor slovního smogu tvořeného slůvkem jako s příkladem dialogu na abiturientském večírku za normalizace a současné promluvy příznivce hip-hopu. Kromě do očí bijících kazů odhaluje Just i ty nenápadné - sám si dám napříště pozor, abych nepsal celá řada, naprosto jednoznačně či mezilidské vztahy. Že jeho kniha splnila společenskou objednávku (pozor, není to floskule?), je vidět i z neobvyklého počtu recenzí - sám už jsem četl čtyři, včetně jedné slovenské. Za této situace je asi zbytečné pokračovat v chvále, a přikročím tedy k případům, kdy jsem se při čtení s autorem v duchu přel nebo aspoň nepřijímal jeho soudy bez pochybností.

Při shrnutí mých příkladů se mi zdá, že mají cosi společného a že to souvisí s povahou autora, jenž by hříšné formulace rád nekompromisně pranýřoval a vyobcoval z jazyka bez přihlédnutí k polehčujícím okolnostem. Není však někdy vina jen na uživatelích, kteří je (abych užil ekologického termínu) přenášejí do cizích nik, kde se pak roztahují a vytlačují původní obyvatele?

První námět k této recenzi, za který vděčím Václavu Burianovi, vyšel již od prvního hesla Aby. Je opravdu hodno zavržení každé jiné než čistě účelové užití? Nejsou "nepravé účelové věty" legitimní součástí jazyka? Slovník českého jazyka z šedesátých let, který každou chvíli otevírám, uvádí jakožto knižní, ale počestné případy Usnul, aby se už neprobudil; Odešel, aby se už nikdy nevrátil; Ulehla, aby už nevstala, zatímco varovným příkladem je Vlak vjel do tunelu, aby za deset minut opět vyjel na světlo. Spíše než pokleslé reziduum vševědoucího pozitivismu spatřuji za takovým vyjadřováním ohlas biblického Tyto věci se staly, aby se naplnilo povědění Páně (ačkoliv aktéři událostí sledovali své zájmy a tlak boží ruky necítili). Nezdráhal bych se proto užít "nepravého" aby tam, kde nehrozí sebemenší nebezpečí špatného pochopení a kde má čtenáře upozornit na jakousi osudovost zlomu či obratu, ke kterému se vztahuje. Justem odsuzované případy pravidelně nesplňují aspoň jednu z těchto podmínek a po radikálním zavržení nepravých účelových vět by mohly být i přijatelné, např. Vrátil se do vlasti, aby tam převzal vedení odboje by nemohlo znamenat nic jiného, než že se vrátil s úmyslem toto vedení převzít. Zmotání příčinnosti a časové následnosti vzniká jen proto, že nemůžeme zcela vyloučit i druhý výklad - osudový zvrat nevědomě podmíněný návratem. Myslím, že nikoliv ryze účelové aby může být i ozdobou jazyka, je však třeba být při jeho užívání opatrný a šetřit je pro vzácnější příležitosti.

Podle mého názoru existuje v současné češtině horší a rozšířenější jev spojený se slovem aby - jeho, někdy už samo o sobě zbytečné, užití se stává záminkou, aby se do věty vhrnul celý hlouček parazitů. Dnešní novinář snad ani netuší, že by mohl napsat Místo piva jsem si dal pro zahřátí čaj. Napíše Místo toho, abych si dal pivo, dal jsem si čaj kvůli tomu, abych se zahřál. A to ještě můžeme být rádi, že nezačal Místo toho, aniž bych si dal pivo...

Heslo Enormní ve mně budí dojem, že autor vidí v tomto slově jen nabubřelou náhradu za nadměrný. Je pravda, že slova enormní se užívá nadměrně, ale opačná náhrada by nebyla bez problémů nadměrný obsahuje hodnocení jevu, které u enormního chybí. Autor je zřejmě ovlivněn případy, kdy se tohoto slova užívá k strašení (enormní výskyt kůrovce). Napíše-li však přesně uvažující astronom, že hvězda enormně zjasněla, má tím na mysli, že zjasnění bylo víc než mimořádné, vymykající se normám natolik, že je obtížné je srovnat s něčím už známým.

V hesle Mám na mysli autor správně říká, že mít na mysli není totéž co myslet, zpracování hesla však vzbuzuje dojem, že zavrženíhodná není jen záměna obojího, ale na pováženou je už samotné mít na mysli, milované soudruhem Grebeníčkem. Neuvádí se bohužel ani jeden konkrétní případ, a tak nevíme, zda je pranýřován vždy právem. Dejme tomu, že řekl: Mám na mysli, že komunismus nakonec přece jen zvítězí. Mínil-li jako Cato vyslovit své krédo, které je nutno neustále opakovat bez ohledu na to, o čem právě jde řeč, promluvil hloupě. Možná ale, že svou myšlenku bezprostředně předtím vyslovil v zastřené formě a poznal z moderátorčiny reakce, že nebyl pochopen? Pak bych mu po jazykové stránce nemohl nic vytknout. Toto rozlišení mi u Justa chybí.

Jsem Justovi vděčný za odvahu dát se do boje, který mi už připadal beznadějný, proti jedné z největších ohavností mediální češtiny, spojené se slovesem mít. Měl učinit - říká se v ní tam, kde se má vyjádřit nejistota, zda vskutku učinil. Stále se obávám, že jednou budu číst ve fyzikálních učebnicích: Podle Koperníkova učení se planety mají pohybovat kolem Slunce. Zde mi však chyběl - možná by i trochu pomohl v boji - pohled do historie. Jak naznačuje můj slovník, má tato ohavnost vcelku snesitelného předka: odedávna se smělo, i když spíše jen v hovorovém jazyce, říkat např.: Ten film má být dobrý. Vyjadřovalo se tím, že nejde o víc než o rozšířené mínění, kterému nepřikládáme závažnost ani závaznost a které už z povahy věci nemá smysl dokazovat či vyvracet. Používáním v referátech o kriminálních případech dávají novináři najevo, že v nějakou pravdu povýšenou nad mínění vůbec nevěří. I když soud muže, který měl zavraždit svou manželku, osvobodí, bude logické napsat, že ji tedy neměl zavraždit, nikoliv že ji nezavraždil. Myslím, že hlubší důvod odpornosti takovéhoto vyjadřování leží teprve zde.

Heslo Řádově na mě působí jako výzva k vymýcení tohoto - ve skutečnosti při správném užívání zcela nevinného a užitečného slova. Řád je v matematice mocnina deseti spojená s počáteční číslicí data - tak desetiny mají řád minus jedna, jednotky nula a desítky jedna. Často se stává, že nedovedu stanovit údaj přesně, ale jsem schopen pouze řádového odhadu. Přiznám-li to, nechovám se jako alibista, ale jako poctivec. Věta Při odsunu zahynuly řádově tisíce sudetských Němců znamená, že jejich počet byl někde mezi tisícem a deseti tisíci, ale rozhodně jen v těchto mezích. Věta není alibistická, nýbrž nepravdivá. Kdyby se slovo řádově vynechalo, bylo by vyjádření méně určité lze patnáct set považovat už za tisíce a dvacet tisíc ještě za tisíce? Orel bělohlavý i jaderná elektrárna typu Temelína žije řádově několik desítek let je prostě nesmysl - vynechat je však třeba nikoliv řádově, ale několik. Samotné několik desítek let stejně jako desítky let by mohlo svádět k domněnce, že délka života orla a elektrárny je zhruba stejná. Je ovšem pravda, že při rozšířené neznalosti smyslu slova se řádově opravdu používá s alibistickými úmysly, přesně jak píše Just. Nejčastější nešvar s tímto slovem spojený spočívá ovšem prostě v tom, že řádově je chápáno jako přibližně, asi, takže se můžeme například dočíst, že na louce bylo řádově pět oslů (snad včetně autora).

Předchozími příklady jsem chtěl poukázat na to, co Justova neslitovnost poněkud odsouvá do pozadí - uživatelé floskulí nekazí jazyk jen sobě a svým následovníkům, ale i těm, kdo dovedou využívat všechny jeho rejstříky; stírají totiž jemná rozlišování, o něž se kultivované používání jazyka opírá, a nenápadně tak v duchu Orwellovy předtuchy ochuzují řeč.

Musím se nakonec přiznat, že Justův slovník mě přímo vyprovokoval k bedlivému pátrání, zda i autor sám se nikdy neprovinil tím, co vytýká jiným (občas přece zhřeší i spravedlivý). Matematik ve mně se usmál nad vyjádřením, že (heslo Řádově) jeden odhad je zhruba o nulu větší než druhý - proč ne prostě desetkrát? Uvažoval jsem nad výrazem ten samý den a došel k názoru, že v hovorově laděném vyprávění o neustálém narážení na floskuli (heslo O tom) mi nevadí. Já bych se mu ale vyhnul, protože bytostně (taky floskule?) nesnáším, jak novináři ohýbají toho samého ve všech rodech a pádech, jako by slova týž, stejný, jeden vůbec neexistovala. Obávám se, že jednou budu muset číst: Einstein znamenal pro moderní fyziku to samé jako Rimbaud pro moderní poezii.

Jedna má výhrada je čistě věcná: myslím, že chaot (viz příslušné heslo) s Leninovým užitečným idiotem nemá nic společného. Nepletu-li se, byl pro Lenina užitečným idiotem člověk, jehož slušnost a důvěřivost mu připadala nepochopitelná, ale kterého bylo možno v daném okamžiku využít. Zajímavá mi připadá pravděpodobná floskule v hesle Zajímavý. Autor píše: Zajímavý může být i vlas v polévce, traduje se výrok F. X. Šaldy... Není vyloučeno, že výrok se takto vskutku traduje, předává od osoby k osobě bez znalosti zdroje. Může to však také být nevinná floskule, k jaké se třeba i nevědomě uchylujeme, když si sami na zdroj nevzpomínáme. Buď jak buď, Šalda se vyjádřil jadrněji (Zápisník IV, poznámka Jazykové pitomosti): Zajímavý může být i šváb v polévce, a přece ji vylejeme.

Zmocňuje se mě nyní obava, že převaha kritické části recenze nad pochvalnou by mohla čtenáře odradit. Mým cílem byl pravý opak. Čtení Justovy knihy přímo vnucuje plodná zamyšlení. Naléhavě připomíná, abychom artikulující jazyk a píšící ruku usměrňovali nejvyspělejšími schopnostmi mozku.

Vladimír Just: Slovník floskulí. Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy. Academia, Praha 2003

Obsah čísla 1/2004 - O autorovi

Jan Novotný

Mozek a jazyk

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu