Jarmila Cysařová

Římský atentát před pražským soudem

Jarmila Cysařová

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Markéta Binderová zastavila letos 15. ledna trestní stíhání čtyř důstojníků někdejší StB, obžalovaných z přípravy a provedení útoku na Jiřího Pelikána formou nebezpečné poštovní zásilky. Dodejme, že k soudnímu projednání došlo 29 let po události a nejméně osm let poté, co byly nalezeny dokumenty umožňující stanovit přesný okruh bezprostředních pachatelů.

Čtenářům Listů, zejména těm, kdo spolu s prvním loňským číslem dostali sborník Jiří Pelikán 1923-1999, není případ včetně jeho podrobností neznámý. Zásilka, odeslaná z poštovního úřadu v Miláně v předvečer Pelikánových dvaapadesátých narozenin, údajně kniha v pevném obalu, vzbudila adresátovo podezření, proto ji otevíral opatrně. Když z ní vyšlehl plamen, odhodil ji do chodby, kde stačila už jen zapálit závěs. Pak zavolal římskou policii, která po rozboru výbušniny usoudila, že mohla Jiřímu Pelikánovi způsobit vážné zranění, případně i ztrátu zraku. O tom, že jde o "aktivní opatření" československé Státní bezpečnosti, nikdo nepochyboval.

Důkazy, o něž se v nedávno ukončeném soudním projednání opírala státní zástupkyně, byly získány teprve v polovině devadesátých let při soustavném studiu archivních materiálů. Od té doby je známo, kdy, kde a kdo v Praze o přípravě tohoto "aktivního opatření" někdejší rozvědky jednal, kdo a kdy nastraženou bombu do Milána odvezl a odtud na Pelikánovu římskou adresu odeslal, stejně jako hodnocení této akce, při němž náčelník odboru aktivních opatření Jan Ondrovčák nedoporučil, aby protagonisté získali odměnu, neboť celkové výsledky jejich operativní činnosti považoval za neuspokojivé.

Jinak ovšem vypadalo jednání před pražským soudem. Po rozsudku, který obžalované poslal bez trestu domů, dali se slyšet před novináři, kteří jejich vyjádření zaznamenali a sdělili čtenářům. Jan Ondrovčák prohlásil, že rozvědka se na teroristických akcích nikdy nepodílela a že celý případ byl od počátku vykonstruovaný. Další z obžalovaných, tehdejší československý "diplomatický pracovník" v Římě Jaroslav Forst, který spolu s dalším čs. "diplomatem" Milanem Jelínkem zásilku do Milána odvezl, řekl novinářům, že si Pelikán celou věc sám vymyslel, aby si udělal reklamu.

Nejde o nic jiného než o bezostyšné lži. Patří k právu obžalovaných lhát, až se jim od huby práší, tyto výroky však byly učiněny po skončeném soudním líčení, s cílem uvést v omyl veřejnost. Náčelník "aktivních opatření" Jan Ondrovčák nám přes novináře vzkázal své uspokojení nad existující spravedlností. Jestli si přitom ve skutečnosti myslel, jak je naše justice na rozdíl od té jejich úzkoprsá a pitomá, byl pravdě blíž. Soudkyně - zda právem či neprávem, o tom může rozhodnout jen odvolací instance - na rozdíl od původního písemného posudku znalce a v rozporu s vyšetřovateli italskými, bezprostředními, nabyla pochybnost o možných vážných následcích oné poštovní zásilky, a uplatnila proto ustanovení o kratší lhůtě promlčení. Naštěstí aspoň nevyloučila - tak o tom alespoň referoval tisk - že k případu skutečně došlo.

Nebezpečná poštovní zásilka nebyla ovšem v sedmdesátých letech ojedinělým pokusem jak zastrašit či zdiskreditovat vydavatele Listů Jiřího Pelikána. Rok po pokusu o atentát vyrobila ČST ve spolupráci s ministerstvem vnitra "dokumentární" pořad Skandál v Římě, kde Pelikána představila jako nevýznamného posluhu Svobodné Evropy a v němž tohoto přísežného nekuřáka zastoupil kouřící režimní kádrovák.

Byl i další pokus o Pelikánovu diskreditaci, tentokrát v exilových kruzích. V exilovém měsíčníku České slovo vyšel v květnu 1973 článek s titulkem Praha falšuje dopis J. Pelikána. Vyjímám: "Torontský týdeník Naše hlasy uveřejnil 14. dubna dopis, který údajně poslal Jiří Pelikán z Říma jeho vydavateli Mílovi Komínkovi. Dopis kritizuje redakční linii torontského listu a odmítá kritické články o Pelikánovi, Goldstückerovi, Šikovi, Slávovi Volném a Smrkovském. Dále tvrdí, že Komínkův týdeník nemá žádnou koncepci pro osvobození čs. lidu.V tomto směru nabízí pomocnou ruku, ruku silného spojence, který má dokonale propracovanou koncepci osvobozovacího boje. Neboť život ukázal, že proti stalinskému komunismu lze účinně bojovat jen pod praporem komunismu s lidskou tváří."

Jiří Pelikán se o podvrhu dozvěděl v New Yorku, kde měl přednášku na Kolumbijské univerzitě a účastnil se sympozia Pět let po invazi. "Stylizace listu i arogantní postoj jeho údajného pisatele naznačují," pokračuje článek v Českém slově, "že dopis je asi výrobkem oddělení čs. zpravodajské služby pro dezinformace. Redakce exulantských časopisů a vedení našich organizací musí být lépe připraveny na takové podvrhy." Závěrem autor (pod značkou -vnd-) upozorňuje: "Pražské oddělení dezinformací má v zásobě nejen podvrhy, ale i krádeže adresářů a zásahy do korespondence spolků a jednotlivců."

Vydavatele Listů se ministerstvu vnitra nepodařilo ani poškodit na zdraví, ani zdiskreditovat. Kolik úsilí a pevných nervů to stálo, můžeme dnes jen odhadovat. Jak bezostyšně prolhaní jsou pachatelé tohoto příkoří, ukázal zmiňovaný pražský soud.

Jarmila Cysařová (1929–2013) byla historička a novinářka.

Obsah čísla 1/2004

Jarmila Cysařová

Římský atentát před pražským soudem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu