Dopis

doc. JUDr. Vladimír Mikule, Praha

Ještě jeden aspekt

Dovolte poznámku k článku JUDr. Milana Hulíka Aby soudy takto dál nerozhodovaly? (3/2003). Nejprve jsem se domníval, že dr. Hulík, který pokud vím jako advokát zastupuje majetkové zájmy některých tzv. šlechtických rodů, se v něm bude víceméně objektivně zabývat obecnou problematikou ("strašidlo šlechtických restitucí"), brzy jsem však zjistil, že jde výhradně o konkrétní kauzu jedné z nich, totiž p. Františka Kinského, nar. 1936. Četná autorova tvrzení však vyvolávají zásadní odborné výhrady a mám za to, že čtenář má právo slyšet i druhou stranu (v tomto případě zainteresovanou jen "občansky")...

Pokud je mně známo, p. F. Kinský se asi 150 soudními žalobami domáhá, aby soudy určily, že jeho zemědělský majetek nebyl v roce 1945 platně konfiskován (Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.), a že proto nepřestal být vlastníkem tohoto majetku (neuplatňuje tedy nároky podle tzv. restitučních zákonů, přijatých po roce 1989). Konfiskace podle uvedeného dekretu se vztahovala mj. na osoby německé národnosti (bez ohledu na jejich státní příslušnost, bydliště a věk), pokud nebylo prokázáno, že se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození ČSR. Konfiskace nastávala dnem 23. 6. 1945 přímo z dekretu samotného (v roce 1946 prohlášeného za zákon). Pokud autor s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Ústí n. O. dovozuje, že konfiskace majetku osob německé národnosti musela být "završena správním aktem", pak se mýlí: individuálním správním aktem muselo být podle uvedeného dekretu rozhodnuto jen o tom, zda určité fyzické osoby mají být považovány za zrádce nebo nepřátele ČSR (par. 3 odst. 2). Ohledně Němců z uvedeného dekretu nic takového nevyplývá a tehdejší (předúnorový) Nejvyšší správní soud také výslovně judikoval, že takového deklaratorního aktu zpravidla nebude třeba a konfiskaci bude možno realizovat přímo na základě ustanovení dekretu, ledaže by příslušný správní orgán sám uznal za vhodné takové rozhodnutí vydat anebo by se konkrétního rozhodnutí domáhala osoba, které se konfiskace týká (pokud vím, taková situace ve věcech p. F. Kinského nenastala). Právě tuto okolnost některé soudy ve sporech vyvolaných p. Kinským neberou v úvahu (pokud v zemědělských věcech byly učiněny úkony označené jako "vyhláška" o konfiskaci, šlo většinou o akty pouze informativní povahy), což je závažná chyba, kterou autor ovšem nekritizuje (ostatně proti event. skutečnému rozhodnutí bylo možno podat odvolání a popř. se domáhat ochrany i u tehdejšího Nejvyššího správního soudu). Z tohoto hlediska by se tedy soudy měly v zásadě soustředit na otázku, zda v roce 1945 byly splněny materiální podmínky konfiskace (zejména německá národnost p. F. Kinského - o jeho "kolaboraci" či "zradu", jejichž absenci autor zdůrazňuje, samozřejmě vůbec nešlo, protože takovou podmínku dekret v případech, kdy šlo jen o německou národnost, nestanovil)

To všechno prakticky platí i pro případy zemědělského majetku, jestliže jeho vlastník před 23. 6. 1945 zemřel, dědictví však do tohoto dne nebylo dědicům odevzdáno (tzv. ležící pozůstalost ve smyslu obecného zákoníku občanského z roku 1811, podle něhož se dědictví nenabývalo hned smrtí zůstavitele, jak tomu je nyní). V takových případech se opravdu hledělo na pozůstalost tak, jako by ji zemřelý dosud držel, a z hlediska splnění podmínek pro konfiskaci byl posuzován zůstavitel, tedy osoba již nežijící tento výklad zastává i Ústavní soud).

Souhlasím s dr. M. Hulíkem, že některé výroky politických činitelů a novinářů v této věci nebyly náležitě uvážené a přesné. Na druhé straně je však třeba státním orgánům vytknout jejich dlouhodobou nečinnost spočívající v tom, že stát ani žalovaným obcím a soukromým osobám neposkytl organizovanou informační pomoc (žaloby pocházejí z téhož místa, žalovaných je však široká paleta a napadáno je při tom chování státi v roce 1945). Snad v tomto směru brzy dojde ke zlepšení (uplatnit by se mohl také v roce 2002 zřízený Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) a postavení obou stran sporů pak bude vyváženější.

Pro vážnější zájemce o tuto problematiku dodávám: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (Vlašská 9, 118 40 Praha) vydal letos v dvojjazyčném znění (českém a německém) publikaci Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky, která vedle textů těchto dekretů obsahuje i dokumenty a odborné studie k jejich vzniku a uplatňování.

(Tento dopis vinou nedopatření vychází delší dobu poté, co jsme jej obdrželi. Protože obsahuje aspekty dříve v Listech nezmiňované, myslíme, že neztratil na pozoruhodnosti. -red-)

Obsah čísla 6/2003

Dopis

doc. JUDr. Vladimír Mikule, Praha

Ještě jeden aspekt

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu