Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 6 > Ohlasy a glosy > Jiřina Šiklová: Zemřela překladatelka a anglistka

Glosa

Jiřina Šiklová

Zemřela překladatelka a anglistka

V září 1981 psal své ženě z vězení z pražské Ruzyně Milan Šimečka: "Bude taky brzy 17. listopad. A bude to třicet let, moje milá, co jsme se poprvé viděli. Třeba se mně podaří vytáhnout z paměti chvíle zasuté časem, třeba tě opět najdu na Wilsoňáku nebo na jakési řepné brigádě, kdy svět byl ještě úplně jiný." A dvaadvacet let od tohoto dopisu a po padesáti dvou letech od jejich seznámení, 17. listopadu 2003, Eva Šimečková, vysokoškolská pedagožka, anglistka a překlada­telka, zemřela. V Bratislavě.

Milovala svého manžela až k závislosti. Bála se o něj, když jako disident byl vystaven nebezpečí, brzdila jeho aktivitu zdůrazňováním své nemoci a nemohoucnosti, ale když ho zavřeli v roce 1981, syna odsoudili k profesi topiče a druhému znemožnil komunistický režim další uplatnění, náhle se změnila a dovedla bojovat i sloužit "těm svým chlapům". Tak jako před tím - na přání Milana Šimečky - překládala se vším rizikem Orwella, potom pečlivě přepisovala všechny dopisy Milana Šimečky z vězení a nechávala je kolovat mezi lidmi, a tak sama naplňovala "skutkovou podstatu" podvracení republiky. Paradox? Ne, normální přístup a osud ženy.

Oba, Eva i Milan, se narodili na Moravě, žili a pracovali v Bratislavě, psali i mluvili bezvadně česky i slovensky a k témuž vychovali i svoje dva syny, jako by tím chtěli naplnit myšlenku mimořádné blízkosti dvou národů v praxi. Podařilo se jim to. Jeden syn dnes je v Bratislavě, druhý pracuje v Praze. Po převratu byl Milan povolán Václavem Havlem na Hrad jako poradce pro národnostní otázku a především vztah Čechů a Slováků. A přímo na Hradčanech podlehl infarktu. Eva Šimečková se pak stáhla do soukromí, překládala, četla, překládala, četla, jako by chtěla ve světě slov zapomenout na realitu a přehlušit bolest. Snad jí tento obranný postup pomáhal.

Když zemře muž - protagonista osudů, píší se nekrology. Myslím, že by se mělo psát, alespoň občas, i o těch, kteří tyto lidi provázejí, doplňují a občas i podpírají. A to Eva Šimečková dělala.

O autorce - Obsah čísla 6/2003


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.