Glosa

Olga Valeská

Vzpomínka na Marii Puldovou

(15. 5. 1940 - 15. 10. 2003)

Marie Puldová neboli Maruška, jak ji znali její přátelé, byla po celý život bojovnicí: proti komunistickému bezpráví a násilí, za demokracii a svobodu, za porozumění mezi lidmi. Neodradila ji ani oběť, kterou musela v tomto zápase přinést: při atentátu na Rádio Svobodná Evropa, zorganizovaném nejtemnějšími silami planety, mezinárodním terrorismem, podporovaným z komunistického bloku.

Touha po životě ve svobodě ji vedla v roce 1967 z rodné Plzně na Západ, do Mnichova, přímo do rozhlasové stanice Svobodná Evropa, jejíž byla už doma horlivou posluchačkou. Začala tam pracovat externě v písárně, kde přepisovala po večerech z magnetofonových záznamů kulturní a vzdělávací pořady: Rozhlasovou univerzitu, rozhovory s Ferdinandem Peroutkou atd. "Byla to moje univerzita," říkávala a ráda na to vzpomínala.

Ačkoliv měla původně v plánu studovat medicínu, rozhodla se v roce 1968 přijmout ve Svobodné Evropě stálé zaměstnání, aby tak řekla své ne tomu, co se stalo. Pracovala převážně na směny, v oddělení zpráv československé redakce. Tam ji 21. února 1981 potkala osobní tragédie: těžké zranění při pumovém útoku na budovu Svobodné Evropy, jejž podnikla mezinárodní - teroristická skupina smutně proslulého Carlose, která si jela pro rozkazy do Bukurešti. Maruška Puldová byla mezi třemi těžce zraněnými zaměstnanci československého oddělení, u jehož zdi nálož vybuchla. Její zranění byla děsivá: fraktura lebky, zlomená čelist, zcela zničený nos a potrhaný obličej. Musela podstoupit čtrnáct plastických operací!

Byli jsme zděšeni, co naši kolegyni potkalo, ale zároveň jsme obdivovali její statečnost, s níž tuto ránu osudu snášela. "Považovala jsem se za bojovnici proti komunismu, a v bojích dochází ke zraněním," vyprávěla jednou ve vysílání Svobodné Evropy. Velkou oporou jí byla její hluboká víra. "Věřila jsem, že když mne Bůh nechal naživu, ukáže mi také, jak s tímto zraněním mám dál žít. Měla jsem pocit pevného ukotvení v náruči Boží," vyprávěla při vzpomínce na první chvíle po atentátu.

Atentát ovšem drasticky změnil její život, i po stránce soukromé. Maruška se nikdy nevdala, ale zasvětila svůj život práci pro posluchače Svobodné Evropy, zápasu za jejich svobodu. Postupně se vypracovala na redaktorku: v pořadu Panorama seznamovala posluchače se zápasem zastánců lidských práv v komunistickém bloku, s jejich podporou na Západě, ale i s novinkami ve světě vědy a mediciíny, kterou dokonce dálkově vystudovala.

Po převratu v listopadu 1989 se věnovala i reportážím z Plzeňska: o násilně potlačeném protikomunistickém povstání v Plzni v červnu 1953, o Meditační zahradě - Památníku obětem zla, o založení plzeňského biskupství a o odhalení pomníku generálu H. Píkovi. Za tyto reportáže, vysílané rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, byla Marie Puldová vyznamenána historickou pečetí města Plzně.

Když se Rádio Svobodná Evropa v roce 1994 přestěhovalo do Prahy, rozhodla se Maruška vzhledem k následkům svého zranění a k sociálnímu a nemocenskému zabezpečení v Bavorsku zůstat a spolupracovat se Svobodnou Evropou externě. Vytvořila mnoho - velmi zajímavých pořadů, zejména v oboru zdravovědy a životosprávy, které byly v té době u nás namnoze průkopnické a jež posluchači oceňovali.

Konec českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v roce 2002 byl proto pro ni těžkou ranou. I to však dokázala překonat a věnovala se práci pro německé Křesťansko-židovské společenství a pro uchování památky protinacistické odbojové skupiny německé mládeže Bílá růže.

Maruška Puldová strávila poslední léta svého života ve velmi krásném prostředí bavorského venkova, v podhůří Alp. Chodila na horské túry, hrála golf a nadále se věnovala studiu medicíny. Smrt ji zastihla nečekaně po krátké těžké nemoci, snad i v důsledku zranění a stresu, po atentátu. Až do konce však zůstala optimistkou. Byla to statečná a ušlechtilá bytost.

Obsah čísla 6/2003

Glosa

Olga Valeská

Vzpomínka na Marii Puldovou

(15. 5. 1940 - 15. 10. 2003)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu