Tomáš Tichák

Hvězdy, které hasnou

Zima nás zastihla cestou do Łopuszné. Sněžit začalo v Beskydech, pod Fatrou se sypal namrzající déšť a nad Tatrami se i blýsklo. Před Nowým Targem už bylo pořádné náledí. Dojeli jsme na poslední chvíli přímo na mši. Ve vymrzlém dřevěném kostelíku nad Dunajcem se sešli blízcí a příznivci filosofa Józefa Tischnera, před třemi roky zemřelého goralského kněze, jednoho z nejpronikavějších polských duchů minulých desetiletí. Po střídmém obřadu pokračovalo už zcela radostné vzpomínání v nedalekém penzionu. Tischnerovy myšlenky i historky o něm z úst bývalého ministra vnitra, propagátorky filosofie v goralštině nebo místní kuchařky sklízely potlesk i bouřlivé veselí.

Přesycen oštěpky a klobáskami jsem vyšel na vzduch. Hudba goralské kapely doléhala zdáli. Světla svíček ze sálu se třpytila v krystalcích sněhu. Zvedl jsem hlavu a v posledních cárech rychle odlétajících mraků uviděl Velkou mlhovinu v Orionu. Tak ostře, jak to je možné jen na průzračném horském nebi.

Kdo vlastně ještě ví, jak vypadá hvězdná obloha? Pouliční osvětlení a reklamy zahlcují už i nás, bývalý Východ, světelným smogem, jak tomu říkají astronomové. Chce-li obyvatel města vidět hvězdy, musí se večer vydat až kamsi do nehostinných končin. Komu by se chtělo? Do novin má vesmír přístup většinou, jen hrozí-li lidstvu nějakou katastrofou. Ale ani s tím už si na lidstvo nepřijde, čtenáři začínají tušit, že kdyby deník hrozbě věřil, těžko by vedle otiskl inzerát na stavební spoření.

Tak je to i s Vánocemi. Ty komerční letos začaly už v listopadu. Náměstí mého města zavalily unifikované stánky s pouťovým zbožím. Na obří smrk zavěšovaly jeřáby po nocích žárovky, jež přesvítily i Měsíc v úplňku. K povzbuzení koupěchtivosti dodala najatá firma kulturní program. Na Mikuláše div že nebyl nikdo ušlapán. Do burácení ohňostroje jásala moderátorka v čepičce dědy Mráze: Oprrravdu šťastné Vánoce!

Probudili jsme se před polednem a vydali se zpátky do slunného dne. Po posypaných a posolených silnicích cesta rychle ubíhala. Teprve nad Váhem se začaly hory slévat s temnou oblohou. A v té tmě se cosi zablesklo. Venuše vyšla po dvě stě osmdesáti osmi dnech nad obzor, tak jasná, že oslňovala i v reflektorech protijedoucích aut. Alespoň chvíli, než ji u Vrútek zastínil obří billboard Všetci už sa trasú na svoj easy - darček.

Před týdnem se sešlo naše občanské sdružení, které chce postavit novou hvězdárnu. Starou si nechala univerzita, poslední provozovatel, zbourat staviteli dálničního obchvatu - dnes už tam stejně září do daleka i hypermarket. Předseda smutně zhodnotil naše úsilí jako bludný kruh. Jednotlivé instituce jsou hvězdárně nakloněny a každá by přispěla, ale dají-li i ty ostatní. Obrátil se i na poslance z regionu, ale krom jednoho s nimi nebyla řeč.

Když jsem se plný marnosti vrátil domů, v televizních zprávách ukazovali zvlášť obskurní parlamentní projevy ke státnímu rozpočtu. A hle, poslanec Ivan Langer žádá pětadvacet milionů na stavbu hvězdárny v Olomouci-Lošově! Novinoví komentátoři druhý den vysvětlili, že teatrálními obstrukcemi se opozice snaží zesměšnit vládu.

Ale pochybnost zůstala. Uvědomil jsem si ji, když jsme přijížděli domů, do mrazivého podvečera prosvětleného výbojkami. Co když se i čelný představitel ODS zázrakem proměnil v příznivce občanské společnosti? A co když dokonce až sem dosvitne hvězda Józefa Tischnera?

Blouznění z únavy. Ale na Štědrý den se nákupní šílenství stejně propadne do nicoty. A o den později se vznese Večernice těsně nad úzký srpek Měsíce. Stačí zaclonit oči a pozvednout je chvíli nad obzor.

O autorovi - Obsah čísla 6/2003

Tomáš Tichák

Hvězdy, které hasnou

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu