Bohumila Finkelová

Opožděný návrat

Tak by asi zněl v českém překladu název knihy, která vyšla německy v roce 1996 v Hamburku. Napsal ji Američan Hermann Field a popsal v ní podrobně své pětileté věznění v Polsku v letech 1949-1954. Knihu doplnila jeho žena Kate o popis boje manželky a matky jeho dvou synů, jež po léta nevěděla nic o osudu svého muže. Kniha byla napsána anglicky, ale trvalo dlouho, než vyšla také v USA. Hermann Field se amerického vydání dočkal teprve krátce před svou smrtí.

Naposledy jsem se osobně setkala s Hermannem Fieldem v březnu roku 1998. Vydal se tehdy ještě jednou, už jako osmdesát osm let starý pán, v doprovodu svého syna na dalekou cestu z USA do svého rodného Curychu. Navštívil mimo jiné i mne, tehdy už jako vdovu po svém příteli Dr. Zoltánu Finkelovi. Zbytečně jsem se obávala, že moje chabá angličtina nebude stačit na konverzaci. Hermann Field mluvil bezvadně německy a stejně dobře i curyšskou švýcarštinou, která pro mne i po více než třicetiletém exilu v Curychu zůstala řečí téměř nesrozumitelnou. Ukázalo se, že v dětství chodil do stejné školy jako moje vnučka, vyptával se jí, jak teď škola vypadá, a pamatoval si spoustu podrobností. Vyšlo také najevo, že rodiče Hermanna Fielda a jeho bratra Noela za svého několikaletého pobytu v Curychu bydlili ve stejné ulici jako rodina mojí dcery, možná dokonce ve stejném domě. Dohodli jsme se, že při příští Hermannově návštěvě se sejdeme v bytě mé dcery, ale už k tomu nedošlo, Hermann později onemocněl a na tak dlouhou cestu už se vydat nemohl. Jak vznikl vůbec přátelský vztah mezi Hermannem Fieldem a Zoltánem Finklem?

Bratři Noel a Hermann Fieldovi pocházeli z rodiny amerických kvakerů, což je křesťanská církev či sekta, která klade hlavní důraz na sociální cítění a na pomoc bližním v nouzi. To byl hlavní důvod, proč se Hermann Field a jeho pozdější manželka Kate již před vypuknutím druhé světové války angažovali v Czech Refugee Trust Fund (Fond pro české uprchlíky), který byl podporován Velkou Británií. Kate pracovala v této organizaci v Londýně, Hermann Field v polském Krakově. Do Krakova se v roce 1939 seběhlo mnoho politických uprchlíků z Čech a ze Slovenska, většinou židů. Hermann Field dosáhl se svou organizací toho, že tito uprchlíci dostali průkaz o svém statutu politických emigrantů, který je chránil před případným zásahem polské policie, tehdy ne právě nadmíru demokratické. Kromě toho se Fieldova organizace postarala o ubytování a stravování uprchlíků. (Bydlili v prázdné věznici.) Mezi nimi byl i můj pozdější manžel Zoltán Finkel, který se tehdy poprvé s Hermannem Fieldem setkal. Po napadení Polska hitlerovským Německem nezbylo než Krakov urychleně opustit. Hermann Field odešel přes Rumunsko na Západ, čeští a slovenští uprchlíci dále na východ, do Sovětského svazu, kde se později skoro všichni, včetně mého muže, přihlásili do československé zahraniční armády, která se pod vedením generála Svobody formovala v Buzuluku. Další setkání mého muže s Hermannem Fieldem se uskutečnilo po mnoha, mnoha letech v Curychu 10. listopadu 1996. V ten den byl v Curychu poprvé promítán dokumentární film o životě a smrti Noela Fielda, který natočil švýcarský režisér Werner Schweizer pod názvem Noel Field, der erfundene Spion (Vymyšlený špion Noel Field).

Když se v tisku objevila zpráva o chystané premiéře, byl můj muž už dosti vážně nemocen, měl právě za sebou svůj první infarkt, ale trval na tom, abychom premiéru navštívili. Chtěl se setkat s Hermannem Fieldem, který na premiéru přijel s manželkou Kate z USA. Po promítnutí filmu se k Hermannu Fieldovi přihlásil a oba muži vzpomínali na společnou dobu v Krakově tak živě a intenzivně, že pořadatelé museli zasáhnout a jejich nekonečný hovor přerušit, protože i další návštěvníci měli o rozhovor s Hermannem zájem.

Film obsahoval podrobné vylíčení pohnutého osudu Noela Fielda a jeho ženy Herthy. V roce 1949 navštívil Noel Field Československo a 12. května byl v Praze zatčen a deportován neznámo kam. Po jeho zmizení váhala jeho žena obrátit se o pomoc na americké úřady, protože Noel Field sympatizoval s levicovým hnutím. Ve Spojených státech působil v té době senátor McCarthy, neblahé paměti, jakož i Senátní výbor pro neamerickou činnost, který pronásledoval skutečné či domnělé komunisty v důležitějších postaveních. Studená válka byla na postupu. Za těchto okolností nemohla žena Noela Fielda spoléhat na pomoc amerických úřadů a požádala svého švagra Hermanna, aby se pokusil získat informace o osudu svého bratra. Doufala, že Hermann bude moci využít k tomu svých přátelských styků v Evropě, které získal během svého postgraduálního studia architektury v Curychu, jakož i známostí ze své krakovské činnosti v roce 1939.

Hermann Field navštívil v srpnu 1949 jednu spřátelenou rodinu ve Varšavě a po návštěvě se chystal odletět do Prahy. Na varšavském letišti byl 22. 8. 1949 bez udání důvodů zatčen. Strávil pak čtyři roky v polském vězení v samovazbě, poslední, pátý rok měl polského spoluvězně. Nejenže nemohl přijít svému bratrovi na pomoc, ale jeho samotného postihl stejný osud.

Noel Field prožil více než pět let v samovazbě v maďarském vězení. I jeho žena Hertha byla později zatčena a držena v samovazbě v Budapešti. Oba bratři Fieldové byli obviňováni ze špionáže proti Sovětskému svazu. Noel Field učinil pod tvrdým nátlakem zpočátku falešné doznání (jako většina obžalovaných ve Slánského procesu), které však vzápětí odvolal a až do konce na své nevině trval. Hermann Field žádnou vinu nikdy nedoznal.

Během maďarského procesu s Rajkem a během československého procesu se Slánským byla jména Fieldů vláčena tiskem, v procesech samých však pro svůj postoj jako svědci použiti nebyli. Nikdy také nebyli postaveni před soud a odsouzeni.

Noel Field a jeho žena se dočkali propuštění v roce 1954. Noel nepřestal být věren svému socialistickému přesvědčení a k údivu rodiny i celého světa se rozhodl zůstat spolu se svou ženou navždy v Maďarsku. Zatčení a vazbu považoval za omyl stalinské doby. Jeho přesvědčení dostalo však trhliny v souvislosti s takzvanými maďarskými událostmi neboli sovětskou vojenskou intervencí v Maďarsku v roce 1956, a zejména vlivem vpádu sovětských vojsk do Československa za Pražského jara. Do Ameriky se však vrátit nechtěl. Zemřel v Maďarsku v roce 1970, jeho žena tamtéž po dalších deseti letech. Hermann Field byl rovněž propuštěn v roce 1954, odjel za svou rodinou nejprve do Londýna a pak spolu s ní zpět do USA, kde se jako univerzitní profesor věnoval zejména otázkám plánování životního prostředí. Zemřel 23. února 2001 ve věku téměř dožitých 91 let.

Při návštěvách Hermanna Fielda a jeho ženy Kate a zejména také po přečtení jejich knihy jsme oba manžely poznali jako statečné osobnosti s neoblomným a radostným životním elánem a se sympatickým smyslem pro humor. Humorem oplýval i můj manžel a mezi oběma muži, kteří byli náhodou skoro přesně stejného věku, vzniklo hluboké porozumění a přátelství, přestože těch osobních setkání bylo pomálu. Zůstali jsme ale nadále v písemném styku, který neustal ani po smrti mého manžela v roce 1997.

Ze svého pobytu v Praze v červnu 2003 jsem vdově po Hermannu Fieldovi poslala pozdrav, na který odpověděla dopisem s nadšenou vzpomínkou na Prahu, kterou spolu s Hermannem navštívila v roce 1947. Všichni obžalovaní v procesu s Rudolfem Slánským byli po mnoha letech rehabilitováni. Pro všechny přišla rehabilitace příliš pozdě, pro popravené obzvlášť příliš pozdě.

Svým povídáním jsem se chtěla pokusit o to, aby padesát let po propuštění z vězení byli v českém tisku rehabilitováni i bratři Fieldové, kteří nasadili své životy na pomoc českým, slovenským i jiným uprchlíkům z hitlerovské doby a těžce za to zaplatili.

Pramen: Osobní vzpomínky a kniha Hermanna a Kate Fieldových DEPARTURE DELAYED. Stalins Geisel im Kalten Krieg, něm. překlad Jobst-Christian Rojahn, Europaische Verlagsanstalt, Hamburg 1996

Bohumila Finkelová (1919) absolvovala Vysokou školu politickou a sociální, od roku 1969 žije ve Švýcarsku.

Obsah čísla 6/2003

Bohumila Finkelová

Opožděný návrat

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu