DOKUMENT

Z projevu poslance Hohmanna

Projev, který přednesl poslanec Spolkového sněmu Martin Hohmann za CDU ve svém rodném městečku Neuhof na oslavě sjednocení Německa, vyvolal skandál v Německu i v zahraničí; v tomto čísle Listů se o něm zmiňují Bedřich Utitz, Peter Glotz i Václav Žák. Neobsahuje žádné ideje, které neznáme od vlastních šovinistů (například o menšinách upřednostňovaných údajně před vlastním národem), a pokud jde o vztah k Židům, v ničem nepřekračuje rámec tradičního "židobolševického" stereotypu. I ty poznatky, které Hohmann označuje za překvapivé, jsou obecně známy, alespoň mezi seriózními zájemci o dějiny. Máme na mysli třeba obsedantní antisemitismus automobilového krále Henryho Forda, který byl vášnivým ctitelem Protokolů sionských mudrců (spisu pocházejícího z dílny nikoliv židovské, ale černosotněnské). Máme na mysli i lnutí části židovské mládeže několika generací devatenáctého a dvacátého století k socialismu či komunismu. A máme připomínat banální pravdu, že zatímco Hitler si získal na léta velkou část svých krajanů, komunismus zůstal v rámci židovského politického a společenského života (ať už jej chápeme jakkoliv úzce či široce) vždy čímsi velmi okrajovým?

Je ovšem zajímavé vědět, jaké myšlenky přežívají i v nejvlivnějších vrstvách Spolkové republiky, ale je také dobré si uvědomit sílu německé demokracie, která zareagovala odmítavě. Lipský sjezd CDU to potvrdil.

-vb, tt-

(...) Bohužel se, dámy a pánové, nemohu zbavit podezření, že Němec v Německu nepožívá žádných výhod. Naopak. Obrátil jsem se na Spolkovou vládu se třemi dotazy:

Je Spolková vláda připravena omezit své platby Evropské unii s ohledem na hospodářský vývoj a pokles státních příjmů? Odpověď zněla: Závazky Německa vůči Evropské unii budou dodrženy beze změn. Je Spolková vláda připravena zasadit se také za německé nucené dělníky, když pro zahraniční a židovské nucené dělníky bylo dáno k dispozici 10 miliard DM? Odpověď zněla: Oba případy nelze srovnávat. Spolková vláda se vůči Rusku, Polsku a České republice nebude ani v nejmenším zasazovat o byť jen symbolické odškodnění.

Je Spolková vláda připravena vzhledem k vývoji hospodářství, poklesu příjmů z daní a nižší výkonnosti německého státu změnit výši odškodného podle spolkového zákona o odškodnění (tedy především židovským obětem nacionálního socialismu)? Odpověď zněla: Ne, respekt před tehdejším utrpením těchto lidí přikazuje, aby výše odškodného byla dodržena beze změn.

Zamyslel jsem se nad těmito odpověďmi potvrdily v naší zemi nejrozšířenější názor, že nejdříve jsou na řadě ostatní, pak teprve my. Přepjatě řečeno: Hlavně, že německé platby dojdou na zahraniční konta nezkráceny a včas. Němci si budou muset prostě utáhnout opasky trochu víc.

(...)

Dámy a pánové, žádného věci znalého a myslícího člověka by ani nenapadlo, aby německé dějiny zbavil vin nebo je zcela zapomněl. Ne. Všichni známe strašné a hanebné zločiny, které byly vykonány na Hitlerův rozkaz. Hitler jako vykonavatel zla a s ním prostě i Němci se stali takřka negativním symbolem posledního století. Mluví se o "minulosti, která je stále přítomna". Hitlerovu fenoménu se ještě i dnes připisuje ve veřejných rozpravách neobyčejná aktuálnost. Tisíce většinou podprůměrných filmů především anglosaské provenience se v zahraničí stará o to, aby byla udržována nebo oživena klišé o hloupých, brutálních a zločineckých německých vojácích.

Pokud se však poukáže na to, že i Němci byli v posledním století ve velké míře oběťmi cizího násilí, považuje se to za porušení tabu. Diskuse kolem Centra proti vyhánění to jasně dokládá.

(...)

Skoro by se dalo říci, že čím je nacistická diktatura vzdálenější, tím silněji Hitlerova zhouba působí. Hrstku jeho následovníků extrémně pravicového okraje politické scény nelze bagatelizovat. Odporná agresivita jejich veřejných vystoupení však v dnešním demokratickém Německu nachází zpravidla jen omezené následovnictví. Při volbách uštědřili němečtí voliči těmto tupým tvářím vždy drtivou porážku, jak je tomu ve srovnatelných sousedních zemích. Takto viděno je nezdařený zákaz NPD (Nacionálně demokratická strana Německa) předností, protože rozsudek nad hnědým vyvrhelem nevyslovil Ústavní soud, nýbrž německý svrchovaný volič.

Tato politicky činná část hnědého dědictví, kterou můžeme momentálně pozorovat, patří k nepříjemným, ale zřejmě nevyhnutelným jevům parlamentní demokracie. Proti hrstce bláznů na pravém a levém okraji politického spektra je nutno postupovat politicky a tam, kde je porušován zákon, soudními prostředky. V úspěšném boji proti násilnickým extrémistům se naše státní policejní orgány osvědčily a v krizích, jako byl krvavý terorismus RAF v 70. letech, si získaly naši důvěru.

(...)

Je s podivem, že ještě nikdo nenavrhl, abychom nepoužívali nůž a vidličku, když je přeci známo, že tyto nástroje sloužily tehdejším zločincům k posilnění těla. Němci jako národ zločinců. Takový cejch Němci dostali v mezinárodním měřítku. Zbytek světa se naopak dokonale stylizoval do role obětního beránka (...). Kdo toto jasné rozdělení rolí na jedné straně Němci jako největší viníci všech dob, na druhé straně morálně vyšší národy neakceptuje bez námitek, musí počítat s potížemi. (...)

Vážené dámy, vážení pánové,
abychom se vyhnuli sebemenšímu nedorozumění: Společně s vámi jsem pro jasnost a pravdu. Nemělo by se, nesmí se nic zamlčovat a zkrášlovat. Jak praví básník: "Nikdy nezatajuj pravdu, přináší to utrpení, lítost se nedostaví." Ano, je nutno přestát to nepříjemné, nepochopitelné, a zahanbující v pravdě. My Němci jsme to dokázali, činíme tak již desetiletí. Ale mnozí si kladou otázku, jestli přemíra pravdy o neblahých dvanácti letech zločinecké nacistické diktatury

a) není instrumentalizována a
b) jestli by se nemohla navzdory výchovnému úmyslu zvrhnout do vnitřního obranného postoje.

(...)

Na základě těchto okolností položím nyní provokující otázku: Má i židovský národ, který vnímáme výhradně v roli obětí, nějakou stinnou stránku v novější historii, nebo byli Židé výhradně oběťmi, těmi, kdo trpěli?

Dámy a pánové,
bude pro vás překvapením, že král automobilového průmyslu Henry Ford vydal v roce 1920 knihu s názvem The International Jew. Kniha dosáhla v USA nákladu 500 000 výtisků, stala se bestsellerem a byla přeložena do šestnácti jazyků. (...) Měl za to, že může "rudé Rusko", kde tenkrát řádila bolševická revoluce, označit "za židovské". (...)

Jak přišel Ford na své teze, které nám znějí podobně jako nacistická propaganda o "židobolševismu"? Poslechněme si, co říká Žid Felix Teilhaber v roce 1919: "Socialismus je židovskou myšlenkou... tisíciletí kázali naši mudrcové o socialismu." Tím je také řečeno, že při zrodu komunismu a socialismu stáli i židovští myslitelé. Tak např. Karel Marx má ze strany obou rodičů rabínské předky. (...) Mnozí Židé, kteří se angažovali za bolševismu, se považovali tak řečeno za "věřící vojáky světové revoluce". Již v roce 1908 očekával Kurt Eisner, že "náboženství socialismu" překoná zoufalství slzavého údolí a "beznaděj pozemského bytí". (...)

Konkrétně vyvstává jedna otázka: Kolik Židů bylo zastoupeno v revolučních grémiích? K sedmičlennému bolševickému politbyru bolševiků patřili roku 1917 čtyři Židé: Lev Trockij, Lev Kameněv, Grigorij Zinověv a Grigorij Sokolnikov. Nežidovskými členy byli Lenin, Stalin a Bubnov. (...)

Dámy a pánové,
viděli jsme jak silně a důsledně Židé revoluční hnutí v Rusku a středoevropských státech formovali. To přivedlo i amerického prezidenta Woodrowa Wilsona roku 1919 k myšlence, že bolševické hnutí je pod "židovským vedením". S jistým oprávněním bychom se mohli s ohledem na milióny mrtvých v této první fázi revoluce ptát na "zločinectví" Židů. Židé byli ve velkém počtu aktivní jak ve vůdčích pozicích, tak v popravčích komandech Čeky. Proto by bylo možno označit Židy s určitým oprávněním za "národ zločinců". To může znít hrozivě. Odpovídalo by to ale stejné logice, kterou jsou za národ zločinců označováni Němci.

Přeložil Lukáš Ryšavý

Obsah čísla 6/2003

DOKUMENT

Z projevu poslance Hohmanna

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu