Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 5 > Ohlasy a glosy > Jana Soukupová: Vlastenectví?

Jana Soukupová

Vlastenectví?

Právě dnes jsem měla pocit, že se mi duše národa sama nabízí v metaforické zkratce.

Šla jsem totiž po delší době středem rodného města, kde jsem skoro přesně před čtrnácti lety hřímala z listopadové tribuny a byla vedle z toho, kolik mých krajanů, po léta šedivě poslušných, najednou vylezlo z teplých domovů otočit kolem dějin v rámci sametového převratu. A tu najednou slyším, jak přes megafon (pod týmž morovým sloupem) hřímá v rámci sebepropagace před doplňovacími senátními volbami Petr Cibulka, kterého jsme v roce 1989 "řetězem lidských rukou" vysvobozovali z kriminálu. Vyhrožoval právě kolemjdoucím návratem nacistického a komunistického moru, na jehož potření ovšem on osobně má vlastní recept. Stál tam úplně sám a marně se přes svůj hlučný megafon domáhal pozornosti nakupujících Moravanů. Všichni kolem jen probíhali z obchodu do obchodu, až mi věčného revolucionáře bylo málem líto.

A říkala jsem si, že se ty jeho žvásty sice zas tak moc neliší od jiných volebních žvástů - snad jsou dokonce i zajímavější právě proto, že Cibulka zatím ve "vyšší politice" nemusí (a asi ani nebude nikdy schopen) lavírovat, nicméně na takového mediálně zviditelněného Klause by pár lidí nejspíš přišlo, nebo přinejmenším chvíli postálo. I říkala jsem si: Co z toho národa po té konzumní a mediální masáži, proboha, zbude?

Ale chvíli nato mi na poště paní za okýnkem podávala známky na dopisy za 6,40 s portrétem našeho současného prezidenta a k tomu povídá: "Já vím, paní, on tyhle známky skoro nikdo nechce, tak se omlouvám. Ale teď opravdu nemám jiný." A mně se vyjasnilo čelo. Kdepak, tenhle národ jeho názorů hned tak nějakej kšeft nebo mediální blbárna nezbaví. Jen to dnes zas už není tolik vidět.

A tak jsem střídavě oblačno vlastně docela hrdá vlastenka, ne?

Obsah čísla 5/2003


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.