Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 5 > Ohlasy a glosy > Jana Soukupová: Vlastenectví?
Právě dnes jsem měla pocit, že se mi duše národa sama nabízí v metaforické zkratce.
Šla jsem totiž po delší době středem rodného města, kde jsem skoro přesně před čtrnácti lety hřímala z listopadové tribuny a byla vedle z toho, kolik mých krajanů, po léta šedivě poslušných, najednou vylezlo z teplých domovů otočit kolem dějin v rámci sametového převratu. A tu najednou slyším, jak přes megafon (pod týmž morovým sloupem) hřímá v rámci sebepropagace před doplňovacími senátními volbami Petr Cibulka, kterého jsme v roce 1989 "řetězem lidských rukou" vysvobozovali z kriminálu. Vyhrožoval právě kolemjdoucím návratem nacistického a komunistického moru, na jehož potření ovšem on osobně má vlastní recept. Stál tam úplně sám a marně se přes svůj hlučný megafon domáhal pozornosti nakupujících Moravanů. Všichni kolem jen probíhali z obchodu do obchodu, až mi věčného revolucionáře bylo málem líto.
A říkala jsem si, že se ty jeho žvásty sice zas tak moc neliší od jiných volebních žvástů - snad jsou dokonce i zajímavější právě proto, že Cibulka zatím ve "vyšší politice" nemusí (a asi ani nebude nikdy schopen) lavírovat, nicméně na takového mediálně zviditelněného Klause by pár lidí nejspíš přišlo, nebo přinejmenším chvíli postálo. I říkala jsem si: Co z toho národa po té konzumní a mediální masáži, proboha, zbude?
Ale chvíli nato mi na poště paní za okýnkem podávala známky na dopisy za 6,40 s portrétem našeho současného prezidenta a k tomu povídá: "Já vím, paní, on tyhle známky skoro nikdo nechce, tak se omlouvám. Ale teď opravdu nemám jiný." A mně se vyjasnilo čelo. Kdepak, tenhle národ jeho názorů hned tak nějakej kšeft nebo mediální blbárna nezbaví. Jen to dnes zas už není tolik vidět.
A tak jsem střídavě oblačno vlastně docela hrdá vlastenka, ne?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.