Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 5 > Z domova > Milan Znoj: Strana mnoha tváří

Milan Znoj

Strana mnoha tváří

Taktický omyl

Říkávalo se, že ODS je stranou jednoho muže. Ty časy už jsou dávno pryč. Jeden muž je na Hradě a utěšeně získává podporu občanstva a v ODS se vyloupla řada tváří, pochopitelně mladých a dynamických, které se hlásí o slovo. Zvláště vydařený kousek se těmto odvážným mužům povedl, když přišli s iniciativou, aby sněmovna vyslovila vládě premiéra Špidly nedůvěru. Vláda zrovna horko těžko získávala podporu pro navrhovanou reformu veřejných financí. Odbory proti ní stávkovaly, poslanci sociální demokracie se bouřili a bývalý soudruh z Vysočiny šel vládě, jak je jeho zvykem, po krku. No, nebylo lehko premiérovi u srdce. Ale mladí muži z ODS nezklamali a zasáhli v pravý čas. Z hlasování, které by podle všeho bylo bratrovražedné a sociální demokraté by se při něm rozhádali až do třetího kolena, udělal návrh ODS vlastně manifestační záležitost. Dokonce i někteří notně přitroublí poslanci pochopili, že pád vlády znamená i konec jejich příležitostí. Není divu, že hlasovali jako jeden muž a vládu podrželi. I nebývale zásadový vládní poslanec Hojdar, který rozehrál politickou hru velkého formátu, když se rozhodl vystoupit z poslaneckého klubu ČSSD, najednou zjistil, že premiér Špidla je muž na svém místě a ministr Gross má jeho naprostou důvěru. ODS dosáhla přesně opaku toho, co chtěla. Zajistila vládě potřebnou poslaneckou podporu pro reformu veřejných financí.

Zásadový posun

Jak to vypadá, budeme mít zase referendum. Nedávno veškeré občanstvo hlasovalo o tom, zda chceme být členy Evropské unie čili nic, a už se rýsuje další kolo naší strastiplné cesty do Evropy a zpět. V Římě začala mezivládní konference, která má schválit evropskou ústavu. Ale jak k tomu přijdou čeští demokraté!? Někde v cizině upečou ústavu a my se jí máme řídit? Naštěstí je na české politické scéně strana, která se rozhodla dbát na názor domácích voličů a chce zajistit, aby měli účast na tak důležitých politických rozhodnutích, jako je přijetí evropské ústavy. Požadujeme referendum o evropské ústavě, rozhodně hlásá ODS. Je potěšující, že zrovna ODS v sobě objevila touhu po přímé demokracii. Byly sice doby, kdy o referendu mluvila docela pohrdlivě a přímou demokracii považovala za předstupeň diktatury proletariátu. Úspěšně proto zmařila všechny pokusy referendum u nás uzákonit. Ale připomeneme-li si všechny konkrétní pokusy o vyhlášení referenda u nás, ODS byla vždy v čele těchto iniciativ. Referendum o Evropské unii bylo první, Václav Klaus, tehdy premiér, o něm začal mluvit ještě v době, kdy novináři něco takového považovali za zlý sen. Ovšem zalíbení v postupech přímé demokracie v sobě objevila ODS zvláště, když se jednalo o přímé volbě prezidenta. Málokdo tehdy tušil, že by Václava Klause mohli na prezidenta volit poslanci KSČM, a tak lidová volba prezidenta se nabízela sama sebou. Nyní se tedy českému lidu dostane další příležitosti jak se přímo účastnit na správě svých věcí. Hlasování o evropské ústavě bude zřejmě zkouškou dospělosti. Koho by ale překvapilo, že v čele této iniciativy je ODS a KSČM? Pomlouvači by mluvili o chytrácké snaze tuto evropskou ústavu potopit - vždyť hlasování o ní kupodivu prosazují strany, které Evropské unii nemohou přijít na jméno. Ale takový soud je nepodložený. Při bližším pohledu se ukazuje, že pro ODS je to zásadní věc a posun ve správném směru. Posun je to fázový. Tato strana zprvu hlásala volný trh bez přívlastků a docela s tím uspěla v několika volbách. Když se volný trh přestal nosit, přišla s obhajobou národních zájmů - národ a jeho blaho se potom stalo hlavní starostí těchto politiků, jak říkali. Krok k přímé demokracii a prosazování referenda je jenom pokračováním tohoto zásadového posunu. Zůstala jenom jedna drobná obtíž: Jak tuto zálibu v přímé demokracii náležitě konzervativně pojmout a vyložit? Někomu se to může zdát jako obtíž téměř nepřekonatelná, to ale nezná ideovou tvořivost této dynamické strany.

Milan Znoj (1952) je filosof, politolog, ředitel Ústavu politologie FF UK. Je členem redakční rady Listů.

Obsah čísla 5/2003


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.